Nápoj lásky - 40. kapitola - Zoufalství

29. ledna 2017 v 16:19 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Kurva, Pottere, máš rozum?" rozčileně prskal Draco, když mu Harry předhodil svůj další návrh. Poslední minuty nedělali nic jiného, než že spolu postupně procházeli všechny možné varianty řešení, ovšem buďto vždycky dospěli k bodu, který jednoduše nebyl neprůstřelný, a představoval tak velké riziko, nebo se Draco akorát naštval a odmítl učinit tu či onu věc. A Harry vždy jen stiskl čelisti, uklidnil sám sebe nad blonďákovou zabedněností a raději přemýšlel dál, vymýšlel novou cestu k úspěchu.

"Nemůžu mu přeci jen tak napsat!" pokračoval zmijozel nabubřele. "Copak si myslíš, že jsem Nottovi říkal pravdu? Můj fotr nemá o ničem nejmenší tušení a už vidím, jak by mě přijal s otevřenou náručí!"

"Lepší, když se to dozví od tebe, než kdyby mu to řekl Nott, ne?"

"Jo, jasně už to vidím," odfrkl si blondýn. "Milý otče, slavnostně ti oznamuji, že jsem gay. Jedinou náplní mých několika posledních dnů bylo trávení času s Hrdinou a předstírání našeho vztahu před celými Bradavicemi," pitvořil se. "Co by mi na to asi tak řekl, co ty chytrej? Výborně Draco, děkuji za zprávu? To sotva, ty imbecile!"

"Draco prosím," zaúpěl tiše Harry. "Uklidni se!"

"Uklidni se?!" zopakoval po něm pobouřeně zmijozel. "To nemyslíš vážně, že ne? Chtěl bych vidět tebe na mém místě! Čím déle to tady rozmazáváme, tím víc mi dochází, že z tohohle prostě cesty ven není a já si na sebe ušil pěkný sračky, takže mi tady laskavě neříkej, že se mám uklidnit, když je nad slunce jasný, že jsem prostě v prdeli!"

"Tím, že na mě budeš křičet, ničemu nepomůžeš! Snažím se ti pomoct, jestli sis nevšiml," zvýšil hlas i Harry, avšak jen trochu. Nechtěl Draca ještě více rozhněvat. Ale nemohl popřít, že v něm samotném to vřelo víc, než je zdrávo.

"Běž se svojí pomocí do prdele! Já o ni nestojím!"


"Měl bys mi být vděčný! Mohl jsem se na tebe vyprdnout hned na začátku, když ses napil toho lektvaru, jenže to ty nevidíš!" nechal se Harry postupně ovládnout vztekem.

"A co z toho mám, co? Možná by to tak bylo lepší! Nemusel bych se totiž vůbec dostat do takovéhle situace! Nott by neměl příležitost a já bych na krku neměl vydědění z rodiny!"

"Kdybys nebyl takovej sólista, nic z toho by se nestalo. Mohl jsi to s někým probrat hned na začátku. A neříkám, že jsem to měl být já. Mohl jsi to říct komukoliv. Pansy i Blaise by ti určitě rádi pomohli! Jenže ty prostě musíš hrát na všechny strany, házet do ringu jednu lež za druhou, a pak si myslíš, že to všechno nějak pospojuješ a vyklouzneš z toho, jenže to se pleteš!"

"A co mám asi tak dělat, co? Učili mě umět si všechny problémy vyřešit sám! Neumím za někým přijít a sklopit před ním hlavu, prosit ho o pomoc! Něco takového pro mě vždy znamenalo akorát tak uzavřít dohodu. Něco za něco, chápeš, kurva?! Jsem zmijozel, byl jsem vychovaný zmijozely a mezi zmijozely! Neznám pokoru, nejsem jako ty!"

"Tím pádem bys mi měl děkovat dvojnásobně, když se ti snažím pomoct sám od sebe!" vybuchl už i Harry a křičel na Draca stejně, jako on křičel na něj. Oba dva divoce gestikulovali a z očí jim létaly jiskry. Zmijozelovi zoufalstvím, Harrymu čirým vztekem nad Dracovou nevděčností. "Všechno bys měl mnohem jednodušší, kdyby aspoň něco z toho, co jsi lidem venku řekl, byla pravda! Jenže to musíš předstírat, že spolu chodíme, to musíš nakecat Nottovi o svém otci samý sračky!"

"A to jsem mu o něm snad měl říct pravdu? Nedokážeš si představit, jaká je to svině! On i Nott! Mnohem raději bych byl bez otce, než mít za fotra někoho, jako je on! Stokrát radši bych byl obyčejnej kluk z obyčejný rodiny, než mít kupu prachů a kvůli rodinnému jménu se neustále omezovat v chování, v tom, co sám chci. Nemusel bych se pořád přetvařovat, mohl bych se přátelit jen s těmi, se kterými bych chtěl, mohl bych milovat ty, které bych chtěl! A především… nemusel bych se neustále jako xy generací přede mnou, protože se to ode mě tak očekává!

Jenže ty nemůžeš nic takovýho pochopit, že? Nikdy jsi pořádnou rodinu neměl! Jsi Hrdina, kterého všichni zbožňují, a nikdo by ti nebránil, kdyby ses rozhodl udělat to či ono. Všichni k tobě vzhlížejí, nemusíš se bát říct světu, kdo vlastně jsi, protože víš, že se to bude maximálně chvíli rozpitvávat v novinách, ale zájem po chvíli opadne a ty budeš moct bez problémů jít dál!"

Draco hlasitě křičel na černovlasého nebelvíra naproti sobě a nechával ze sebe vycházet všechen nastřádaný vztek. Vlastně ani pořádně nevěděl, proč křičí. Potřeboval ze sebe dostat všechno, co jej v životě činilo nešťastným. Možná doufal, že se bude cítit svobodněji, když ze sebe vše vypustí ven.

V koutku duše si uvědomoval, že si Harry jeho slova, jeho křik, nezaslouží, ale bohužel se nedokázal zastavit. Čím více křičel, tím se cítil zoufaleji a zoufaleji. Nakonec už hystericky ječel do světa všechny nespravedlnosti, které od života pociťoval. Z očí mu tekly slzy vzteku a neštěstí, jeho tělo se chvělo pod návaly zlosti a zoufalství. Ani si nevšiml, jak a kdy se mu podlomily nohy a on se svezl na zem, kde se hlasitě rozvzlykal. Teď nezáleželo na tom, že se vůbec nechová jako Malfoy.

Harry jej beze slova sledoval. Dracova slova se mu zabodávala do srdce jako drobné střípky. Z počátku je nevnímal, ale čím více jich bylo, tím hlouběji se zarážely, a tím více to bolelo. Za poslední dny pro toho aroganta udělal první poslední, byl tu pro něj a chtěl mu pomoct. Vždyť on ho sakra miluje! Už nebyl naštvaný, nýbrž smutný a zklamaný. Stálo ho mnoho sil se přemoct a nerozejít se k blondýnovi na zemi. Chtěl ho obejmout a utěšit, ale nemohl. Něco mu bránilo. Vnitřně s tím bojoval. Ať kolem sebe Draco kope jakkoliv chce, on ho miluje. Bolí jej vidět ho takhle. Zakazoval sám sobě se teď blondýna jen dotknout.

Musí odsud pryč. Několikrát na místě popošlápl, jak sváděl bitvu sám se sebou. Odejít a nechat Draca tu samotného, nebo tu zůstat a utěšit ho. To druhé si ale zmijozel nezaslouží. Ne, ne teď. Naposledy přešlápl, než rozpohyboval své nohy a přinutil se odejít pryč z komnaty nechávaje za sebou na zemi uvzlykané klubko neštěstí. Byl si vědom toho, že se bude muset vrátit, protože Draco jej kvůli lektvaru bude potřebovat, ale oba teď potřebovali být chvíli sami. Utřídit si své myšlenky, vychladnout. Harry bezděčně zamířil po chodbě pryč od komnaty veda své nohy k nebelvírské věži.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama