Nápoj lásky - 7. kapitola - Všechno špatně

3. ledna 2017 v 18:02 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Harry! No konečně, už jsem začínala mít strach. Ron mi všechno řekl. Jsi v pořádku?" vychrlila na svého kamaráda Hermiona, sotva se Harry přiblížil k jejich místu u stolu.

Tmavovlásek se s povzdechnutím svalil po Hermionině pravici. "Ale jo…"

"No, kámo. Nevypadáš na to," konstatoval ihned zrzek sedící vedle dívky z druhé strany.

"Jsem zmatený, jasný?" nahnul se Harry dopředu, aby přes Hermionu na Rona viděl.

"A rozcuchaný," dodala dívka s tichým smíchem.

Harry se zatvářil zmateně a nejistě si rukou přejel po vlasech, čímž si je rozčepýřil ještě víc.

Hermiona se opět zasmála a lehce jeho vlasy prohrábla svými prsty. Vrátila je tak na jejich právoplatné místo.

"Divoká noc?" poznamenal zrzek a se smíchem se zakousl do svého chleba.

Kdyby Harryho pohled mohl zabíjet, ležel by nyní Ron mrtvý na zemi.

"Harry…" povzdechla si Hermiona a její tón byl plný vážnosti. "Proč jsi nám nic neřekl?"

Tmavovláskovy zornice se rozšířily pod náporem překvapení.

"Ano, Ron mi řekl i o tvé… příliš nadšené reakci, ze které se všichni dovtípili, jak se věci mají."

"Nevím," pokrčil Harry rameny po chvilce přemlouvání sama sebe, jestli by nebylo lepší vstát a na místě Ronovi jednu neubalit.

"Víš, že to nemá budoucnost," podotkla Hermiona potichu a ochranně se na Harryho zadívala. "Budeš jen nešťastný, jestli s tím něco neuděláš. Nemůžeš do něj být zamilovaný. Ne do něj. Zbytečně se jen trápíš." Smutně zakroutila hlavou.

"Myslíš, že to nevím, Hermi? Jenže ono nejde se jednou ráno probudit a říct si, že už zamilovaný nejsem. Nejde to odstranit žádným mávnutím hůlkou, víš?! Na takové kouzlo totiž ještě nikdo nepřišel!" Harry se zkroušeně chytil za hlavu a opět si rozcuchal vlasy. "A o to hůř se toho půjde zbavit, když se stalo, co se stalo."

***

"Pottere!" pronesl se třídou naštvaný hlas profesorky McGonagallové, která se již notnou chvíli pokoušela upoutat Harryho pozornost. Už od začátku hodiny působila velmi naštvaně a studenti se snažili dělat vše, aby ji nenaštvali ještě víc. Všichni, až na Harryho. Ten byl celý den myšlenkami někde úplně jinde.

Hermiona do svého kamaráda drkla loktem a Harry se překvapeně rozhlédl kolem sebe. Když mu došlo, že se všechny oči v místnosti upírají jen a jen na něj, zmateně se podíval do tváře své vyučující. Ona mu však pohled vracela rozlíceným obličejem a očima metajícíma blesky.

"Pr-promiňte, paní profesorko," zamumlal potichu tmavovlásek.

"Po hodině se za mnou stavte, Pottere. Řeknu vám zadání vašeho školního trestu," naštvaně zasyčela a rukou lehce udeřila do stolu.

***

Paní profesorko, já se moc omlouvám, ale dnes jsem prostě nějak mimo." Harry stál u učitelského stolu a snažil se své profesorce omluvit za svou nepozornost. Místnost byla až na ně dva zcela prázdná. Avšak Ron s Hermionou čekali na svého kamaráda na chodbě.

"Dnes se mě snažíte akorát všichni vytočit, Pottere! Začalo to ráno s těmi zmijozelskými třeťáky a skončilo to vámi! A jelikož jste o mnoho rozumnější než oni, půjdete si trest odpykat dnes večer ke mně. Hromada papírů na mém stole čeká jen na vaše přetřízení. U vás si můžu být jistá tím, že nenaděláte více škody, než užitku. A teď jděte! Očekávám vás v sedm."

"Ale pa-paní profesorko, já dnes večer nemůžu. Mám… mám už něco v plánu. Je to důležité," snažil se Harry o odložení trestu. Věděl, že dnes večer bude muset být s Dracem, jestli nechce, aby někdo na mladém zmijozelovi odhalil jeho problém. A ačkoliv si to s blondýnem vyloženě neřekli, věděli, že se dnes večer opět setkají v komnatě. A dle Harryho mínění to opět nezabere jen večer.

"To mě nezajímá, Pottere. Odejděte!"

***

Harry netrpělivě přešlapoval po tmavé podlaze v komnatě nejvyšší potřeby. Očima hypnotizoval vyčarované hodiny a v duchu odpočítával každou vteřinu, po kterou na Draca čekal. Pokud se chce dnes i navečeřet, má Draco pouhou necelou hodinu a půl na to, aby se dostavil a udělal to, co bude potřebovat.

Když se po dalších několika minutách začaly otevírat dveře do komnaty a blonďák vstoupil dovnitř, Harry na něj okamžitě začal chrlit nové informace.

"Na dnešní večer jsem dostal trest. Máš zhruba hodinu," řekl striktně a chtěl ještě pokračovat, ale pohled na Draca sotva stojícího na nohou jej zarazil.

"Pane bože, co se ti stalo?!" Harry se ihned rozešel ke zmoženému zmijozelovi.

Draco jen udělal vrávoravý krok dopředu a spadl na Harryho hruď. Úlevně vydechl. "Myslel jsem, že to nebude potřeba. Evidentně jsem se mýlil. Čím více jsem to prodlužoval, tím více jsem šílel," zamumlal do Harryho oblečení.

I přesto, že mu dotyk s nebelvírem přinášel ztracenou energii, sotva stál na svých vlastních nohou. A tmavovlásek si toho všiml.

"Jak ses sem dostal?" zeptal se, když mu došlo, že Draco ve svém stavu není schopný ani pořádně chodit.

"Blaise s Pansy mě sem dovedli. Nebo spíše napůl donesli," pronesl a pak se najednou uchechtl. "Měl jsi vidět její obličej."

Harry se škodolibě pousmál, ale spíše jen v duchu. Ve skutečnosti se na jeho tváři jen mírně zvlnily rty.

"Pojď si lehnout. Máme jen hodinu," nabídl Dracovi a poprosil komnatu o nějakou postel, která se malém okamžiku také objevila. Skvěle zapadala k ostatnímu nábytku v místnosti. Patřila k těm modernějším a již od pohledu člověku spíše sloužila k pouhému válení, než k opravdovému spánku.

"Hmmm…" zamručel Draco, ale nevypadal, že by byl schopný k posteli dojít. Celkově nevypadal, že by byl schopen nějakého pohybu.

Nebelvír si povzdychl. "Chyť se mě."

"Co?" zamumlal nechápavě Draco.

"Chyť se mě kolem krku," poručil mu Harry. A zmijozel tak s menším zamrmláním učinil.

Tmavovlasý jej podebral pod zadkem a vyhoupl si ho do náruče. Blondýn se mu pevněji chytil krku a zabořil svůj obličej do Harryho ramene. Ten se mezitím rozešel k posteli, na kterou Draca následně opatrně položil. Sám si o chvíli později lehl k němu.

Hned, jakmile tak učinil, se mu Draco stulil jako zraněné štěně na hruď. Harry jej opatrně objal kolem ramen a odolával pokušení zasunout druhou ruku do jemných blonďatých vlasů.

"Bylo ti ještě špatně?" zeptal se jej po chvíli.

"Hm…" zamručel na souhlas zmijozel. "Ale už ne tolik, jako ráno. Jen mě nesnesitelně bolela hlava a lektvar na její utlumení vůbec nefungoval."

Harry se nad jeho prohlášením mírně zavrtěl starostí. "Byl jsi na ošetřovně?"

"Ne."

"Proč?"

"Protože. Říkal jsem ti to snad ráno, ne?" začal blonďák měnit tón na slabě podrážděný.

"To ano, ale…"

"Žádné ale, neřeš to. Že jsem vůbec něco říkal, že?"

"Promiň," omluvil se Harry, a aniž by si to uvědomil, začal přejíždět prsty po Dracově paži.

"Hm…" opět zamručel blonďák, tentokráte na přijmutí omluvy. Více se stulil do Harryho objetí a užíval si nebelvírovy přítomnosti, i když to bylo malé části jeho já naprosto proti srsti.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama