Coming Outs - 1. příběh

27. února 2017 v 23:32 | Makkakonka |  Coming Outs

Coming Outs

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

"Jsi úžasný, víš to?" Harry se okouzleně podíval na Louise pod svém boku a na okamžik sevřel jeho dlaň tou svou o něco pevněji. Kráčeli spolu ruku v ruce po chodníku v ulici, kde Louis bydlel. A oba se právě vraceli ze svého třetího rande. Nebyli spolu dlouho, ale i těch několik dní, co tvořili pár, jim stačilo k tomu, aby se jeden do druhého stihli opravdu upřímně zamilovat.

Modré oči se upřely na kudrnatého muže, Louisovy rty se zkroutily do polichoceného úsměvu. Ze rtů mu sjel tichý chichot a jeho tváře nabraly lehce růžový odstín. Harryho slova mu lichotila a nutila ho, aby se cítil výjimečně a trapně zároveň. "Na tebe nemám," tiše, ale zcela upřímně oplatil Harrymu jeho lichotku a následně se postavil na špičky a rychle nahnul, aby na jeho tvář mohl vtisknout letmý, téměř až dětský, polibek. Nebo spíše pusu? Dalo by se říci, že pravý polibek si ještě nedali. Ale ať už to bylo jakkoliv, Harry se díky jeho slovům a roztomilém gestu zasmál, a poté si s ním propletl prsty na rukou ještě pevněji, než tomu bylo doposud.

"Nechci, aby dnešek už skončil," posmutněle pronesl Harry, když se Louisův dům neúprosně blížil. Stačilo už jen pár kroků, několik sekund, poslední vteřiny před loučením. Louisovy rty se zformulovaly do smutného úsměvu ne podobného tomu, který sídlil na kudrnáčově tváři. Ani on si nepřál nic jiného, než zůstat s Harrym o něco déle. Nebo ještě líp - napořád. Ale bohužel něco takového nebylo možné. Zatím ještě ne.

Louisovi rodiče neměli nejmenší tušení, že je jejich nejstarší dítě zamilované a zadané. Nevěděli, že jejich jediný syn už několik dní nosí v srdci jednoho ze svých starších spolužáků a prožívá svou první lásku. A už vůbec nevěděli, že dívky pro Louise jsou a vždy budou jen a jen kamarádky, nic víc. Harry tento problém neměl. Louis - k menšímu zklamání - nebyl první kluk, který si našel cestu do jeho srdce. To už se povedlo před dvěma roky někomu zcela jinému. A od té doby tu byli další dva. Byť to všechno byly vztahy nevydařené, jeho rodina věděla vše podstatné a k Harryho nesmírné úlevě mu nikdy nic nevyčítala. Naopak ho podporovala a u konce každého z předchozích vztahů i utěšovala.

Hluboký povzdech opustil Harryho hrdlo, když oba dva stanuli před branou od příjezdové cesty vedoucí k domu Tomlinsonových. Natočil si Louise k sobě a hřbetem ruky jej zlehka pohladil po tváři. Cítil, jak se Louis do dotyku více opřel a s potěšením sledoval brunetovy přivřené oči, když si vychutnával to krátké spojení jejich pokožek. Jakmile se modré oči opět podívaly na svět, zabodly se do těch zelených naproti nim a vpíjely se do nich.

"Zavoláme si ještě, že ano?" tichým hlasem se zeptal brunet a znovu přivřel své oči. Tentokráte díky blízkosti, ve které se najednou s Harrym ocitl. Kudrnáč si jej totiž přivinul do objetí a opřel si své čelo o to jeho. Jejich nosy se nyní dotýkaly, jejich rty byly jen maličký kousek od sebe. Cítili dech toho druhého na své tváři.

Harry se špičkou nosu lehce otřel o ten Louisův. "To víš, že ano," utvrdil ho a odmlčel se. Očima pozorně sledoval brunetovu tvář a snažil se zapamatovat si každičký detail. Nakonec svýma očima vyhledal ty modré a dlouze se do nich zadíval. "Můžu… můžu tě políbit?"

Louisovýma očima nejprve přelétlo malé zděšení, které ale v okamžiku nahradila radost a potlačovaná troška nejistoty. Beze slova přikývl, aniž by přerušil oční kontakt s Harrym. Pak se nevědomky kousl do spodního rtu, díky čemuž se kudrnatý zlehka uchechtl. Uvědomoval si, že půjde o brunetův první polibek, a ta nervozita, kterou z něj nyní pociťoval, mu přišla roztomilá. "Neboj, bude to perfektní, uvidíš," snažil se Louise povzbudit a znovu jej zlehka pohladil po tváři. A asi to zabralo, jelikož Louisův spodní ret byl propuštěn ze sevření zubů.

***

"Louisi Williame Tomlinsone!" Křik matky bylo to první, co Louis uslyšel, když se širokým zamilovaným úsměvem na tváři prošel hlavními dveřmi domu. Naštvaná a evidentně velmi popuzená Jay stála s rukama v bok mezi dveřmi spojujícími chodbu s kuchyní. Intenzivní pohled, který svému synovi věnovala, nevěstil nic dobrého.

Úsměv z Louisovy tváře pomalu zmizel a nahradila ho zmatenost. Zapomněl ráno vynést odpadky? Či včera špatně pohodil špinavé prádlo do koše? Nebo co je příčinou matčina naštvaného chování? Ani na chvíli nepomyslel na pravou příčinu. A když se na to zpětně podívá, může prohlásit, že by jej ani nikdy nenapadlo, jak moc něco takového jeho matku rozlítí. Tak nějak doufal, že to bude jiné?

"Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?" procedila skrz zuby Jay a postoupila o několik kroků blíže ke svému synovi. Něco v ráznosti její chůze přimělo bruneta o krok ustoupit a zády tak téměř narazit na dveře, kterými před chvílí prošel. Chyběl opravdu maličký kousíček a klika by se zaryla do jeho beder.

"Já nějak nechápu, o čem to mluvíš, mami," zmateně se Louis podrbal na hlavě a v očekávání se na svou matku zahleděl. Ta se z nějakého důvodu chovala jako lítá saň.

"Takže ty nevíš," uchechtla se nasupeně Jay a nevěřícně se na Louis zadívala. "Tak já ti to řeknu! Nevychovala jsem tě pro to, aby z tebe byla buzna!" vyplivla rozlíceně a napřáhla ruku, kterou následně svému synovi vrazila tu nejsilnější facku, na kterou se zmohla. Louisova hlava se natočila na stranu a jeho oči se zalily slzami. Sám ani nevěděl, zdali kvůli tomu, co jeho matka řekla, nebo spíše kvůli tomu, co udělala. Bolelo to oboje. A nedokázal říct, co bolelo víc.

Jakmile ucítil, že nedokáže své slzy zadržet, silou se prodral kolem Jay a s jednou dlaní položenou na bolavé tváři, druhou rozrážejíce dveře, utíkal ke schodišti a odtamtud do svého pokoje. Slzy se mu rozkutálely po tvářích dolů, sotva se otočil ke své matce zády. Ještě před chvílí byl šťastný. Šťastný s Harrym. A právě tohle štěstí jej teď připravilo o jiné. O to, které měl se svou rodinou.

Když doběhl do svého pokoje a zamkl za sebou, nedbal na to, že je stále oblečený v bundě, kterou měl na sobě venku. Plácl sebou na postel a rozvzlykal se naplno. Nedbal toho, že je jeho peřina stále mokřejší a nevšiml si ani toho, že se mu únavou začínají klížit oči. Probudil se ve stejné pozici, v jaké usnul, a to díky klepání na dveře. Pěstí si promnul ospalé oči a překvapeně se zadíval na tmu, která byla za okny. Jak dlouho vlastně spal? A proč má na sobě bundu? Cítil se celý rozlámaný a záda ho bolela, když si nepotřebnou část oděvu stáhl z ramen dolů.

"Lou, prosím, otevři," ozval se z druhé strany hlas jeho matky a následovalo další zaklepání. "Chci si s tebou promluvit!" Naštvanost v jejím hlase už nebyla vůbec znát. Spíše se v něm ozývala skrytá prosba. "Lou, no tak! Vím, že mě teď asi nesnášíš, ale prosím! Potřebujeme to oba."

Ublížený výraz sídlil na brunetově tváři. Doteď mu ani pořádně nedošlo, co se stalo. Myslel si, že to byl pouhý sen, ale jak se zdá, tak se asi trochu pletl. Trochu víc. Další volání jeho jména zpoza dveří jej přimělo dát své nohy do pohybu. S tichým povzdechem se zvedl z postele a rozešel se ke dveřím. Sotva otevřel, vyskytl se mu výhled na jeho matku. Jay vypadala trochu přešle. Vlasy měla rozcuchané a její výraz byl skleslý. Přesto však z jejího postoje vyzařovala jistá pokora.

"Můžu dál?" zeptala se lehce nakřáplým hlasem a věnovala Louisovi provinilý drobný úsměv. Když Louis ustoupil ode dveří, brala to jako souhlas. Vešla dovnitř a s povzdechem se posadila na kraj synovy postele. "Já… omlouvám se ti, Lou. Nechtěla… nechtěla jsem tě uhodit, ani říct to, co jsem řekla, já… byla jsem… byla jsem asi trochu překvapená tím, co jsem viděla. Nevěděla jsem, že…" bezradně zakroutila hlavou. "Omlouvám se, strašně moc se omlouvám. Mrzí mě, jak jsem se zachovala. A vím, že to zpátky nevezmu, ale prosím, pochop, že jsem to tak nemyslela. Bylo to jen… nečekané zjištění, které mě trochu… rozhodilo, Lou. Chci, abys věděl, že tě mám ráda, ano?"

Louis neodpovídal. Jen se na ni díval napůl prázdným pohledem. Uvnitř sváděl boj sám se sebou.

"Asi… asi pro mě nebude lehké přijmout ten fakt, že tě nikdy neuvidím s děvčetem. Přeci jenom to bylo to, co jsem celý život očekávala, ale… když jsem vás viděla z okna, zuřila jsem, přiznávám to, ovšem když jsem teď na tím celý večer přemýšlela, uvědomila jsem si, že jsem ignorovala jeden důležitý fakt. Ty jsi byl šťastný. A to by pro mě mělo být to hlavní. Nechci, aby sis myslel, že se tím něco mění, ano? Stále budeš můj malý Lou, ano?" Jay se lehce pousmála, než se zase zvedla a rozešla se ke dveřím. Když míjela Louise, věnovala mu pohled plný mateřské lásky a zlehka jej pohladila po tváří. "Doufám, že mi ho časem představíš."

Louisovi zacukaly koutky a o zlomek vteřiny později se roztáhly do úsměvu. "Rád."

"Půjdeš se dolů najíst? Je sice téměř jedenáct, ale… když jsi nepřišel dolů na večeři, tak jsem ti něco málo před děvčaty schovala," zeptala se jej a když Louis pokýval hlavou, pohladila ho po paži a sama se jako první rozešla po schodech dolů do kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama