Nápoj lásky - 48. kapitola - Šťastni

4. března 2017 v 15:13 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Harry byl z nich dvou vždy ten, který se probouzel jako první. Nejinak tomu bylo i dnes, i když byla sobota. Vzbudil se zhruba ve stejné pozici, jako před několika hodinami usnul. A to s Dracem natisknutým obličejem na jeho hruď a s jeho rukou přehozenou přes pas, jak se k němu tulil. Sám jej objímal jednou paží kolem zad a na druhé celkem nešikovně celou noc ležel, takže nebylo divu, že jej chvíli ukrutně bolela, když ji konečně zpod sebe vytáhl.

Věděl, že si Draco rád trochu pospí, takže jej nebudil. Dnes to nebylo třeba. Raději namísto toho s drobným úsměvem sledoval jeho spící tvář. Vzpomněl-li si na včerejšek, přišlo mu to stále neuvěřitelné. Asi mu to stále ještě nedocházelo, ale zase na druhou stranu se cítil neskonale šťastně, takže si to aspoň nějak uvědomovat musel.

Domníval se, že ještě chvíli potrvá, než se mu Draco úplně odevzdá, ale to mu nevadilo. Byl rád za skutečnost, že mu zmijozel dal vůbec šanci! Je více než pravděpodobné, že se ještě bude muset snažit, než se do něj blondýn zcela zamiluje, ovšem byl odhodlaný bojovat o jeho srdce ze všech sil. Tentokrát do toho dá všechno. Nevěděl, jak dlouho potrvá, než bude sladký Draco Malfoy stejně zamilovaný, jako je on do něj. Hádal, že to hned nebude, ale že je na dobré cestě.

Včerejší večer pro něj byly takové druhé Vánoce. Draco se v podstatě nehnul z jeho náruče, a i když celou dobu nedělali nic jiného, než že se jen objímali a občas si ukradli od druhého nějaký ten polibek, Harry byl šťastný jako blecha. Konečně se totiž dočkal chvíle, kdy tohle všechno Draco dělá sám ze své vůle. Ne kvůli lektvaru, ne v jeho naivních snech, ale opravdu.

Z přemýšlení jej vytrhl až neohrabaný pohyb vedle něj. Draco něco rozespale zamručel, než se vyprostil z Harryho sevření a otočil se na druhý bok. Natiskl se na nebelvíra zády a poslepu zašmátral dozadu za sebe, aby opět našel Harryho paži. Se zakňouráním ji přehodil přes sebe a pak se zase chtěl ponořit do spánku. To už mu ale Harry nedovolil. Z rázu se rozhodl, že už Dracova spánku bylo dost.

Sevřel jej okolo pasu tak, jak si Draco přál, ale také si jej přitáhnul na sebe, co nejvíce to šlo. Bradu si položil na jeho rameno a nosem jej dloubl do plavých vlasů. "Draco, vstáváme," řekl blízko blonďákova ucha a pak se o něj zlehka otřel špičkou nosu.

Zmijozel nesouhlasně zamručel. Natáhl se po peřině a její cíp si přitáhl blíže k sobě. "Draco…" oslovil ho s tichým smíchem Harry a pod peřinou jej zlehka pohladil po odhaleném boku, jak se mu vyhrnovalo tričko na spaní. "Je ráno."

"Hm…" nepříliš nadšeně potvrdil jeho slova Draco. Oči nechával stále zavřené, ale podle tónu jeho hlasu už byl vzhůru.

"Dobré ráno," popřál mu Harry a líbnul ho na tvář natočenu blíže k sobě.

"D-bré," se zívnutím ze sebe dostal Draco, než se znovu otočil čelem k Harrymu. Rozespale na něj zamžoural. "Sice jsem vzhůru, ale vylízat ještě nehodlám, ok?" zažvatlal ještě napůl ve spánku, takže zněl jako malé dítě.

Harry se namísto odpovědi nahnul k jeho rtům a věnoval blonďákovi ranní políbení, které mu nakonec bylo oplaceno.

"Připadám si jako bychom spolu chodili dlouhé měsíce," konstatoval Draco z ničeho nic. "Spíme v jedné posteli, probouzíme se vedle sebe, líbáme se, sotva se po ránu vidíme. Už jen ten sex k tomu chybí."

"Hádám, že to časem napravíme," pousmál se Harry.

"Mhm…" zamumlal Draco a už si znovu ustýlal na nebelvírově hrudi. Očima stále rozespale mžoural kolem sebe. Tedy přesněji těkal mezi Harryho tváří a místem, které si vybral jako podložku pro svoji hlavu.

***

Toho dne ani jeden z nich nepřišel na snídani. Pansy se Zabinim si Dracovy nepřítomnosti pomalu ani nevšimli, jak byli zaujati sami sebou, zato u nebelvírského stolu Harryho absence vyvolala další drobnou hádku. Hermiona si opět stála za svým, a i když si už zatrhla nějaké výrazné vměšování se do této záležitosti, trnula o svého kamaráda strachem a pod vousy si mumlala všechny hororové scénáře, které ji napadaly. Ron se ji snažil klidnit, ale sám se v duchu uchechtával, protože jej nenapadalo nic jiného, než že ti dva se spolu prostě vyspali a teď si dávají druhé kolo.

Pravdou bylo, že se jim akorát nechtělo vylézt z postele. A tak dělali v podstatě to samé, co včera večer. Tulili se k sobě a užívali si přítomnosti toho druhého. Také se Draco trochu opatrně Harryho zeptal, jak to bude s nimi a skrýváním jejich vztahu. Samotnému mu to už bylo vlastně jedno. Zmijozel si to stejně už myslel o několik dní dřív, v Bradavicích celkově to možná způsobí rozruch, ale ten zase přejde. Hlavní bude zmáknout otce, ale během těch proválených chvil už dokázal vymyslet obstojný plán na to, jak jej ujistit o tom, že je tohle to nejlepší, co mohlo rod Malfoyů potkat.

Když svůj plán Harrymu přednesl, kupodivu se dočkal kladné odezvy. Možná to bylo trochu absurdní, ale jeho plánse vlastně zakládal na - tehdy vymyšlených - lžích, které nakukal Nottovi, když ho přepadl na chodbě. Nyní vlastně už nezbývalo nic jiného než doufat, že je Harry opravdu lídrem té v budoucnu vítězné strany. Shodli se na tom, že nic skrývat nebudou, avšak také nebudou nikde nic vytrubovat. Počkají, až na to Bradavice přijdou samy.

Jedinou výjimku udělají u svých přátel. Dohodli se na tom, že se po obědě sejdou na nádvoří a vezmou s sebou každý i své přátele a společně jim sdělí, že už spolu nejsou jen naoko, ani kvůli lektvaru, ale že už spolu chodí, protože to tak sami chtějí. Harry sice už v duchu slyšel Hermionino nabubřelé kázaní, viděl Ginnyin lítostivý pohled, když ji takhle připraví i o tu úplně poslední naději, málem i cítil Ronovo kamarádské bouchnutí do zad, kterému se určitě nevyhne.

Nasnídali se v posteli díky Dobbyho ochotě donést jídlo panu Harrymu Potterovi a mezi lidi vyrazili jeden vedle druhého, až když byl čas oběda. Jejich cesty se rozešly až ve Velké síni, kde každý z nich zamířil ke svému kolejnímu stolu. Draco se spokojeně a po dlouhé době také šťastně usadil vedle Blaise, který i u jídla cukroval s Pansy. Chvíli jim trvalo, než ho zaznamenali. Harry se celou cestu přes síň k místu, kde seděli jeho přátelé, uculoval jako malé dítě, kterému se splnilo narozeninové přání. Jeho dobrá nálada nikomu z jeho přátel neunikla, a tak jej čekaly zvědavé otázky, kterým však úspěšně vzdoroval.

Hermiona na něj dorážela po celou dobu, co obědvali, a neustále mu vyčítala jeho ranní nepříchod. Ginny to po chvíli vzdala a s potutelným úsměvem se na něj dívala, zatímco Ron se spokojeně věnoval svému jídlu imaginárně se plácajíc po rameni za svůj dobrý odhad. Harryho úsměv totiž nemohl znamenat nic jiného, než že se mezi ním a Malfoyem něco stalo.

Harry sám pouštěl Hermioniny výčitky jedním uchem dovnitř, druhým ven. Oči měl fixované na zmijozelský stůl a možná až nevhodně zíral na svého blonďáka. Jejich oči se za celou dobu několikrát střetly, a když se tak stalo, oba se na sebe zaculili a na okamžik se odvrátili, než jim to znovu nedalo a zelená se opět střetla s modrou.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama