Nápoj lásky - 51. kapitola - Přiznání

4. března 2017 v 15:17 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Harry se posadil do zelené trávy a Draco se uvelebil na zemi hned vedle něj. Počkali, až je napodobí i jejich přátelé. Když do trávy popadaly nejprve školní brašny a poté také zadky tří nebelvírů a dvou zmijozelů, věnoval Harry Dracovi odhodlaný pohled. Nahlas si odkašlal a porozhlédl se po všech přítomných. "Ehm… Takže… jasně, stručně a jednoduše, chceme vám něco oznámit," pravil s narůstající pevností hlasu. Svou ruku přesunul k Dracovi, který jej uchopil za dlaň a propletl si s ním prsty. Harry ji lehce stiskl, čímž dal zmijozelovi signál k tomu, aby pokračoval on.

"Jsme spolu, doopravdy." Tři krátká slova sklouzla z Dracových rtů, zatímco se jeho šedé oči upíraly na propletené dlaně na jeho koleni. Teprve až když bylo vše venku, zvednul hlavu, aby prohlédl si reakce svých přátel a Harryho přátel. Ovšem následně svůj zmatený pohled stočil k Harrymu. Ono se nic nedělo. Nikdo nic neříkal. A kdyby Harry znovu nestiskl jeho dlaň, pravděpodobně by si myslel, že se mu jen zdálo, jak ta slova opouštějí jeho ústa. Nervozita jej přinutila zakousnout se do vlastního rtu.

"Říká pravdu. Chodíme spolu," potvrdil Dracova slova Harry, kdyby až náhodou byla příčinou toho nepříjemného ticha nevíra v pravdivost zmijozelových slov.

Jako první se nakonec z transu probral Ron. Plácl se rukou do dlaně, až se hlasité plesknutí rozlehlo okolím. "Já věděl, že to tak skončí! Přeju vám to kámo, konečně!" Úsměv od ucha k uchu zdobil jeho tvář. A nedopustil si ani své známé mrknutí. Natáhl se a hravě Harryho praštil pěstí do paže. I Dracovi věnoval radostný pohled, což donutilo zmijozela upřímně se pousmát. Vůbec poprvé na toho ryšavého kluka s tolika sourozenci.

"No super, a to je všechno?" Jako druhý se ozval Blaise. V rukou třímal několik stébel utržené trávy a nezaujatě je proplétal mezi prsty. "Myslel jsem, že to bude něco důležitějšího. Tohle snad bylo všem jasný už od začátku. Dřív nebo později to tak jednoduše skončit muselo," pokrčil rameny a na dvojici před sebou se flegmaticky podíval. Draco však v jeho očích zaregistroval pobavení a jistou vítěznou radost. Snad z toho, že už bude Pansy opravdu jen jeho. Jeho domněnku potvrdil Blaise o vteřinu později sám, když vzal Pansy kolem pasu a přitáhl si ji tak blíže k sobě.

"Gratuluju!" nechala se slyšet zmijozelská dívka. Její hlava nyní spočívala na Blaisově hrudi, což jí pomáhalo maskovat jistou malou špetku zklamání, které se nevyhnula. Sice teď měla Blaise, ale byť z hlavy už Draca vytěsnila, to stejné se nedalo říct o srdci. Stále to bylo příliš čerstvé. Vždyť to byla právě ona, kdo chtěl Dracovi před týdnem a půl podstrčit nápoj lásky! Ale ne, že by jim to s Potterem nepřála. Vypadali spolu dobře, spokojeně a snad i šťastně?

Ovšem to stejné se nedalo říct ani o Hermioně, ani o Ginny. Zatímco Hermiona vypadala, že se hodně drží zpátky, kouše se do jazyka a raději přemýšlí, co říct, než aby dala průchod svým emocím, Ginny se tvářila jednak nevěřícně, jednak jako hromádka neštěstí.Bylo vidět, že se jí slzy ženou do očí, ale ona je statečně zadržovala. Pozorně si Harryho s Dracem prohlížela a přemítala o nich, o tom, co se dozvěděla, a dávala si to do spojitostí s fakty, která už znala od Rona.

"A-ale proč zrovna on?" bylo to první, co se jí podařilo ze sebe vysoukat. Trhaně, očividně zlomeně. "Neměl bys ho spíš nenávidět?" u posledního slova se zajíkla, díky čemuž její ruka okamžitě vystřelila nahoru k puse, kterou decentně zakryla. Nechtěla vzlykat, nechtěla plakat, ale začínalo jí být pomalu jasné, že se pláči nevyhne.

"Ginny já… já vlastně nevím," zakroutil zkroušeně Harry hlavou. Pohled na ni ji bolel, ale věděl, že je to nutné, pokud chce, aby Draca po jeho boku akceptovala. "Přišlo to už dávno, tak nějak samo od sebe a díky jistým okolnostem…" Znovu opětovně stiskl Dracovu ruku ve své. Nebylo to totiž jen přiznání Ginny, on i Draco tato slova slyšel vůbec poprvé. Tato skutečnost také zapříčinila to, že se Harry po zbytek svého výlevu díval nikoliv na rusovlásku, nýbrž na blonďatého zmijozela po svém boku. Ten je upřeně sledoval svýma modrošedýma očima a naslouchal pozorně každému slovu, které Harry vypustil z úst.

"Je krásný. Nejen zvenku, ale i zevnitř. Dřív jsem tomu sice moc nevěřil, ale teď, teď už to vím. On je to jediné, co si nyní přeji." Upřímný úsměv sídlil na jeho tváři. Draco by se pravděpodobně uculoval též, kdyby byli s Harrym úplně sami, ovšem to by tu nesmělo zaclánět pět dalších lidí. Proto si svůj úsměv kontroloval a hlídal, aby nepřekročil dané meze. Co však nevyjadřovaly grimasy, vyjadřovaly oči. A Harry to věděl, proto se do nich také bedlivě díval a radoval se z toho, co v nich vidí. Štěstí, dojetí, obdiv, upřímnost, důvěra, radost a jistá oddanost. Ta však nebelvíra hřála asi nejvíce. Není přece nic krásnějšího, protože přes oddanost je to už jen malý krůček k lásce.

K Hermionině znechucení a Ginnyinu ujištění se Harry naklonil k Dracově tváři a spojil jejich rty do vláčného polibku. Nejprve nesmýšlel žádné delší líbání, přeci jen měli společnost a Dracovi by to tak nemuselo být příjemné, když ale viděl Hermionin výraz, provokativně položil dlaň na zmijozelovu tvář, aby si jej tak do polibku ještě více přitáhl. Pomocí rtů Draca poprosil, a nakonec i přesvědčil, o prodloužení.

Nezašli sice dál, než k vzájemnému okusování rtů, ale Hermioně to stačilo k tomu, aby odvrátila hlavu na stranu a nakrčila nos. Sakra, nikdy nic proti homosexuálům ani žádné jiné odlišné sexuální orientaci neměla, ale vidět svého nejlepšího kamaráda, jak se tu bezostyšně ocucává se svým někdejším nepřítelem, to pro ni bylo moc. Zvláště, když tím nepřítelem nebyl nikdo jiný, než Draco Malfoy, arogantní syn Luciuse Malfoye, jednoho ze smrtijedů, kteří nenávidí mudly a mudlovské šmejdy a kteří patří mezi věrné přívržence Pána zla. A Pán zla, Lord Voldemort, přeci může za to, že Harrymu zemřeli rodiče, to on je zabil! Stejně jako Lucius zabil několik mudlů a šmejdů. A takovým člověkem byl vychováván Harryho nový kluk. On je synem vraha!

Hermionina zášť vůči Dracovi pramenící ze zběsilé touhy Harryho chránit dívku připravovala o jeden velmi důležitý vjem. Neviděla kvůli ní, jak moc šťastný Harry s Dracem je, a neviděla ani to, že svým chováním jeho štěstí ničí. Byla vůči tomu slepá. A když nebelvír s očividnou otázkou vyklenul jedno obočí, jen si odfrkla a na jejich předchozí přiznání neřekla absolutně nic.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama