Nápoj lásky - 55. kapitola - Tváří v tvář

4. března 2017 v 15:31 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Slib mi něco," zamumlal Draco, když v dálce uviděl tmavou siluetu postavy svého otce, což pro něj znamenalo okamžik, kdy by měl vylézt zpod pláště a rozejít se k němu, zatímco Harry by jej schovaný a neviditelný následoval. "Nic neuděláš, dokud ti to nenaznačím, ano? Je pravděpodobné, že mě třeba uhodí nebo tak něco, ale nechci, aby ses do toho případně pletl. Zkrátka, buď tam se mnou, ale neukazuj se, dokud se to vyhrotí natolik, že to bude nutné, ano? Prosím! Slib mi to!" Naléhavost v Dracově hlase byla nepřehlédnutelná.

Harry si nahlas povzdechl. Myšlenka, že by mělo být Dracovi ubližováno, zatímco on by stál opodál s rukama založenýma na prsou a nic nedělal, pro něj byla nepřípustná. Nesmí přece dovolit, aby se jeho Dracovi něco stalo! Za žádnou cenu! Už už se nadechoval k protestu, ale zmijozelovi došlo, co mu chce říct, proto jej raději přeběhl a než Harry pořádně otevřel pusu, promluvil zase on. "Prosím! A žádná ale. Nám oběma musí být jasné, že jde do tuhého, ne? Nežádám tě ale o nic jiného, než aby ses držel zpátky, dokud sám neuznám za vhodné, že potřebuji pomoc. Ani jeden z nás neví, jak se všechno zvrtne, kterým směrem. Ale pokud… pokud chceme být spolu, pak je to nevyhnutelné, ne?"

Když už znovu chtěl Harry protestovat, vyřešil to Draco jednoduše. Postavil se lehce na špičky a přitáhl si k sobě Harryho hlavu. Spojil jejich rty a umlčel Pottera tím nejúčinnějším způsobem - polibkem. "Jen mi to slib," zaprosil znovu, když se kousek odtáhl. "Prosím…"

"Tak fajn…" vydechl nebelvír, avšak věděl, že jeho slova byla křivou přísahou. Neudrží se zpátky, pokud bude Dracovi ubližováno a on po něm přece nemůže chtít, aby se na to případně jen díval. A pravděpodobně nebyl dobrý lhář, nikdy, ani teď. Slyšel totiž, jak si Draco povzdechl ihned po tom, co se od něj kompletně odtáhl. "Je to marný, co?" zeptal se Harryho a v jeho hlase byl slyšet náznak pobavení.

"Nejspíš," pokrčil Harry rameny. "Ale záleží mi na tobě, to musíš pochopit."

"Jo, já vím…" poraženecky vydechl Draco a svěsil ruce podél těla jako symbol rezignace. "Měl bych jít," konstatoval potom bez známky jakéhokoliv nadšení.

"Pojď sem," pootevřel Harry svou náruč a blonďák do ní ochotně vklouznul. "Dávej na sebe pozor," poprosil ho, než mu vlepil pusu do vlasů.

"Nápodobně, Pottere." Do Dracových slov se nevkradlo tolik sebejistoty, kolik by si zmijozel přál. Vychutnal si poslední vteřinu u Harryho, než se vymanil a vyklouzl z pod neviditelného pláště. Ještě než vykročil směrem k otci, otočil se a přes rameno se zadíval do míst, kde Harryho zanechal. Kdyby nebyla taková tma, mohl by si nebelvír všimnout nejistoty v jeho očích stejně tak, jako by v nich mohl zazřít vřelý cit.

***

S každým krokem blíže Dracovy nohy těžkly, jeho srdce bušilo rychleji a rychleji, hlavou mu vířilo několik desítek možných situací, které v příštích minutách mohou nastat. Hrdlo se stahovalo nervozitou a žaludek se ze stejného důvodu obracel. Naštěstí v něm nebyla žádná večeře. Kdyby ano, pravděpodobně už by skončila na rozmočené zemi. Do obličeje mu spadlo několik mokrých kapek a oblečení nasáklo vodou, než jej napadlo na sebe seslat stejné kouzlo, jako předtím použili na Harryho plášť. Jeho otec stál pod prvním ze stromů, které nadále lemovaly cestu do Prasinek. Víska už byla blízko. Jen několik desítek metrů, několik kroků a byly by vidět první střechy domů.

Křupání mokrého štěrku pod Dracovýma nohama Luciuse na jeho příchod upozornilo dříve, než svého syna uviděl. Jakmile byly jeho kroky dostatečně blízko, rozsvítil kouzlem svou hůlku a namířil ji Dracovým směrem, zatímco se zády odlepil od tvrdé kůry kmene stromu. Ostré světlo oslepilo Dracovi oči a donutilo ho je ihned zavřít. Lucius se pro sebe uchechtnul, než hůlku sklonil o něco níže. Avšak doposud nepromluvil. První slovo patřilo Dracovi.

"Otče," pozdravil Draco naučeným tónem hlasu. Celou dobu se v hlavě modlil, aby v sobě našel dostatek síly k udržení jeho pevnosti. Nesmí na sobě dát znát, jak je ze všeho nervózní a vylekaný. Musí se tvářit tak, jak si otec přeje, mluvit bez emocí a už vůbec se mu hlas nesmí třást! Nechával si od Luciuse určitý odstup. Možná trochu větší, než by to udělal za normálních okolností. A Lucius okázale promlčel dalších několik vteřin, než Dracovi jeho pozdrav arogantním hlasem opětoval. "Synu… Tak jsi přišel…"

"Přál sis se mnou mluvit," konstatoval Draco.

"Ano," přitahal Lucius a jeho rysy v obličeji ztvrdly. "Hádám, že moc dobře víš o čem. Nuže, pojďme přejít k věci. Nemíním tu s tebou trávit víc času, než je nutné. Řekni… jaké to je být tak blízko slavnému Harrymu Potterovi?" Tón jeho hlasu se Dracovi nelíbil. Zněl až příliš spokojeně a samolibě, což bylo pro Draca velmi překvapivé. Na druhou stranu mu bylo jasné, že to nevěstí nic dobrého.

"Já…" začal, ale Lucius jej zcela ignoroval, a tak také Draco zase přestal. Namísto toho se zaposlouchal do dalších otcových slov.

"Víš, přemýšlel jsem o tom, řekl bych, dostatečně dlouho. Zprvu jsem měl vztek, přiznávám, ale potom jsem si, milý Draco, uvědomil jednu věc. A to, jak moc výhodné pro nás je, když máme někoho v Potterově bezprostřední blízkosti. Můj Pán z toho byl nadšený! Je teď pro nás tak snadné získat o něm informace, nemám pravdu? Určitě mi rád povíš, co ses o Potterovi dozvěděl. Nezapomeň, že Pán dokáže prokázané služby vždy náležitě odměnit. Byla by to dobrá cesta, jak získat své znamení zla, nemyslíš, Draco?" Po čas svého proslovu se nebezpečně přiblížil do Dracovy bezprostřední blízkosti. Svá slova mu časem začal šeptat do tváře.

Draco zprvu odolával chtíči uhnout pohledem pryč, odvrátit se od otcových šedých zornic, které po něm zdědil i on sám, ale nakonec se své touze stejně podvolil a sklopil zrak k zemi. Víčka zakryla jeho oči, ale i přesto se Lucius neodtáhl a i nadále mluvil k Dracovi z nepohodlné blízkosti.

Mladému zmijozelovi se vůbec nelíbilo, jakým směrem se jejich rozhovor odebírá. Čekal vše, jen tohle ne. Otec jej tu prosí o to, aby mu vyzradil informace o Harrym, které by se během chvíle dostaly do rukou Voldemorta. I když, ano, technicky vzato jej Lucius neprosil. On mu to nařizoval a nabádal jej k tomu, aby vše řekl s nadšením a dobrým pocitem, protože za to později bude odměněn. Smrtijedským tetováním, hnusnou černou kérkou na levém předloktí, lebkou, z jejichž úst vylézá had, odvěký symbol zmijozelů a čistokrevných. Ale Draco o nic takového nestál, a proto byl také pevně rozhodnutý otcovu nabídku odmítnout a namísto toho se pokusit o původní plán. Tahle situace totiž může dopadnout i zcela opačně.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama