Nápoj lásky - 66. kapitola - Zase spolu

4. března 2017 v 15:49 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Draco se o několik dní později učil s Harrym venku u jezera. Seděl v Nebelvírově klíně, sám měl ve svém položenou otevřenou učebnici do lektvarů. Harryho brada mu spočívala na rameni, jak se Nebelvír snažil učit se to stejné, co Draco. Pravdou bylo, že si mohl text v učenici číst stále dokola, ale pořád nevěděl o nic víc, než na začátku. Možná to způsoboval fakt, že se jednalo o lektvary, ale spíše se na učení nedokázal normálně soustředit. Ne, když měl svého blonďáčka tak blízko a mohl neustále vdechovat jeho nádhernou nasládlou vůni.

Ron, aby nebyl sám, jim dělal společnost. Poloseděl, pololežel na trávníku kousek od nich, nezáživně kousal do jablka a přitom se snažil vypracovat esej do přeměňování, kterou zítra musí všichni odevzdat. Občas se Harryho s Dracem na něco bezradně zeptal, aby následně mohl přeškrtat celý odstavec a začít psát od znovu. Jinak si chlapců příliš nevšímal. Chtěl jim nechat potřebné soukromí. Původně s nimi totiž vůbec neplánoval jít, ale Harry jej přemluvil. I tak si tu ale chvílemi připadal jako páté kolo u vozu. Ovšem s Hermionou jim to nyní skřípalo a učit se s ní by bylo spíše za trest.

"Už mě to nebaví," vydechl Zmijozel a přejel konečky prstů po hraně učebnice. Na pravé ruce mu na jednom z nich sídlil stříbrný rodový prsten, se kterým si rád hrál, když se v hodinách nudil. Harry mu jen záporně zamručel do ucha, jako že s ním naprosto souhlasí. Ztěžka vydechl a zpevnil své sevření kolem Dracova břicha. Přitáhl si jej k sobě, co nejblíž to šlo a pomazlil se s jeho krkem. Draco se díky jeho gestu pousmál a s blaženým výrazem ve tváři se k němu přitulil, zatímco učebnici ve svém klíně jednoduše zaklapl a odhodil na trávník vedle nich.

"Co budeme dělat?" lenivě se zeptal Harry, když očima sledoval černý vyrytý nápis na její přední straně, který hlásal přesný název učebnice a jejího autora.

"Nemám tušení…" vydechl Draco a hlavu si položil dozadu na Harryho rameno. V Nebelvírově náruči se cítil náramně dobře. Už pochopil, co mu celé ty roky chybělo. Chtěl být zkrátka jen milovaný a chtěný, upřímně chtěný. Ne jen pro peníze a jméno. Byl to takový zázrak, že mu přesně tohle poskytnul právě až Harry, jeho někdejší hlavní nepřítel na škole.

Tiché prasknutí větvičky někde za nimi donutilo všechny tři chlapce otočit hlavu za sebe. Tři páry očí se střetly s nervózně postávající hnědovlasou jim všem dobře známou dívkou. Hermiona se pokusila o chabý úsměv. V prstech žmoulala cíp své halenky a hlubokým nádechem si dodala odvahu.

"Ehm, kluci já… vím, že mě odsud chcete pravděpodobně vyhodit, ale dřív než to uděláte, byla bych vám moc vděčná, kdybyste mě vyslechli," drobnými kroky přicházela blíž k nim a nervózně všechny sledovala. Bála se, že na ni začnou křičet a jednoduše ji utnou hned v zárodku a pošlou do háje. Nic jiného by si ani nezasloužila. "Já… vím, že jsem se chovala jako husa. A nejenom k vám dvěma, Harry, Draco," bojácně se podívala na zamilovanou dvojici, "ale i tobě, Rone. Moc mě to mrzí! Já vím, že mi to asi jen tak neprominete, ale prosím, moc vás o to prosím, dejte mi ještě šanci!"

"Máš pocit, že si ji ještě zasloužíš, Hermiono? Dal jsem ti jich už několik!" Harry se cítil její přítomností otrávený a podle toho také zněl. Stále jej bolelo, jak moc se v n zklamal. Jeho hlas byl plný výčitek.

"Já vím, Harry, a moc se omlouvám, já…" rozhodila rukama, jak se cítila v koncích, "vím, že jsem ti slíbila, že se pokusím Draca tolerovat, ale ono to prostě nešlo! Ne, když jsem slyšela, jak o tobě mluvil. Byla jsem přesvědčená, že tě vodí za nos, a-ale když vás teď vidím, je mi jasné, že, že to bylo, že jsem to asi jen špatně pochopila. Já… můžu?" sklopila kajícně hlavu a rukou neohrabaně pohodila směrem k volnému místu na trávníku.

"Jo…" nelibě svolil Harry a chtěl ještě něco říct, v čemž jej však zarazil Dracův pevný stisk na jeho dlani. "Kdy jsi mě slyšela? Kde?" Dracovy otázky byly mířeny na Hermionu jako dva ostré nože. Nechtěl dělat z komára velblouda, ale jestli se tohle všechno stalo jen kvůli nějakému blbému rozhovoru…

"Už, už dávno, já… Harry měl ten večer famfrpálový trénink a já, toulala jsem se hradem a narazila jsem tam na tebe a Theodora Notta od vás. O něčem jste se dohadovali a během chvilky jsem pochopila, že se jedná o Harryho a tebe. Mluvil jsi o něm, jako kdybys to na něj jen hrál a to jen… sedělo mi to k tobě. Od té chvíle jsem byla přesvědčená, že tohle celé," výmluvně pohodila rukama směrem k němu a Harrymu, "je z tvé strany fraška, hra, kterou chceš Harrymu jen ublížit, a proto jsem tě nenáviděla ještě víc."

"Ale to přece není pravda!" vykřikl naléhavě Draco a polekaně se v Nebelvírově náruči otočil, aby se mohl zadívat přímo do jeho zelených očí. Popadl jej strach, obavy, že by Hermionina slova mohla Harrymu nasadit brouka, který by mu tam neoprávněně lezl. "Harry, jen jsem blafoval, říkal jsem ti pak o tom, jak jsem na něj narazil! Potkali jsme ho potom i spolu, venku. Nic na tebe nehraju!" Jeho hlas zněl mnohem zoufaleji, než sám Zmijozel zamýšlel. Ale koneckonců, mohl si to dovolit. Šlo tu o jeho lásku k Harrymu.

"Já vím, že ne, Draco." Harry se na něj vlídně usmál a veškeré jeho pochyby zahnal vřelým polibkem, který mu vtiskl na rty. Cítil, jak se při tom Draco v jeho náruči uvolnil. Když se od něj odtáhl, jeho oči se znovu zabodly do Hermiony. "Proč jsi mi o tom prostě neřekla? Mohl bych tě ujistit, že o to vím. Sice jsme spolu s Dracem v tu chvíli oficiálně ještě nebyli, ale to neznamená, že jsem o tom nevěděl! Mohli jsme si o celé věci promluvit mnohem dřív, nemuselo by to zajít takhle daleko!"

"Já, já vím, Harry!" zoufale si vjela Hermiona rukou do vlasů. "Já vím… Strašně moc mě to mrzí, ale já opravdu věřila, že to na tebe jen hraje. Dokonce jsem, dokonce jsem byla přesvědčená, že to dělá jen proto, aby tě v budoucnu mohl zradit a předat Ty-víš-komu. Jeho otec je přeci Smrtijed a já… no… Byla jsem tak hloupá! Nechtěla jsem vidět, že to, co mezi vámi je, je čisté a upřímné! Byla jsem plná předsudků… Odpusťte mi to, prosím vás oba!" S nadějí a očekáváním pohlédla nejprve na Harryho, a poté na Draca, na kterém nakonec její oči spočinuly o něco déle.

"Draco, opravdu mě mrzí, že jsem si něco takového o tobě myslela! Nevěřila jsem v to, že by ses mohl změnit a stále v tobě viděla jen toho rozmazlenýho spratka, kterým jsi kdysi býval." Jakmile tahle slova řekla, chytla se za pusu, a když svou ruku zase oddělala, na rtech jí hrál drobný úsměv. "Odpusť." Líčka jí studem lehce zrůžověla.

"Omluva přijata, viď Harry?" odvětil Draco poté, co se na okamžik zamyslel, a lehce Nebelvíra bouchl do prsou, když viděl jeho váhavý pohled. Hermiona se jim sice omluvila, ale stále si byl nejistý. Má ji odpustit, nebo nemá? Dracovy oči na něj intensivně zíraly, a on v nich mohl číst všechny ty připomínky, které by blonďák nyní rád pronesl nahlas. Pochopil. Hermiona byla jeho kamarádka dlouhá léta a jeden přešlap by jí odpustit snad mohl. "Ano, odpouštíme ti."

Hermioně se na tváři objevil potěšený široký úsměv. Následně se natočila k Ronovi a zase se zatvářila tak, jak se vůči němu cítila - provinile a lítostivě. "A Rone, já… nevím, co říct. I k tobě jsem se chovala jako naprostá kráva, a to jen protože jsem nechtěla vidět a slyšet, co mi říkáš a na co mě upozorňuješ. Ty jsi to zvláštní pouto mezi nimi viděl, na rozdíl ode mě. Já… Miluju tě. Nechci o tebe kvůli něčemu takovému přijít."

Ron na okamžik zaváhal, než v odpověď otevřel svou náruč a nechal Hermionu, ať se mu tam stulí. "Taky tě miluju, Mio," zavrněl jí do ucha a pak ji po několika dnech konečně zase políbil. Všechno zase bylo v pořádku.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama