Reading between the Lines - 2. kapitola

21. března 2017 v 17:34 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Sám nechápu, jak se to vůbec mohlo stát, ale uvědomuješ si, že jsem úplně vynechal tvůj dokonalý úsměv? Už jsem psal o tvém smíchu, o tvých rtech, ale na něj jsem jaksi pozapomněl. Ale nevadí. Dnes ti to vynahradím. Vlastně si vůbec nedovedu představit, že by ses usmíval nějak jinak. Tvůj kouzelný úsměv k tobě jednoduše patří.

Vždy když se usměješ, je to jako by slunce rozzářilo. Asi si to neuvědomuješ, ale tvůj úsměv dostává do kolen každého, nejen mne. Když se usměješ na některou z dívek, všímám si toho, že mají co dělat, aby je nohy udržely. Ovšem bohužel se poslední dobou usmíváš stále méně a méně. Čím to je, můj milý Draco? Tak rád bych věděl, zdali tě něco netrápí. Přál bych si vědět, proč se už moc neusmíváš.

Chtěl bych být tím, kvůli komu se budeš usmívat. Chtěl bych, abych to byl já, kdo ti vykouzlí úsměv na tváři. Nikdy bych jej nenechal zmizet. Snažil bych se, aby ses usmíval stále, protože není krásnějšího pohledu, než na tvou tvář zdobenou úsměvem. Víš, že se ti pokaždé při úsměvu udělají kolem očí drobné vrásky? Pravděpodobně už ano. Psal jsem to i v dopise o tvém smíchu, ale přesto… proč si to nepřipomenout?

Miluju tvůj úsměv, Draco Malfoyi. Opravdu ho miluji, z celého srdce. Máš ten nejkrásnější, co jsem kdy viděl, a věřím, že krásnější už ani neuvidím. Přál bych si, aby ses na mně usmíval. Tak strašně moc bych chtěl být tím, kdo ti ten perfektní úsměv na tváři vykouzlí hned ráno, sotva vstaneš. Chtěl bych, aby tvůj úsměv byl to poslední, co každý večer před spaním uvidím. Ale přijde mi, že snít o něčem takovém je zcela naivní.

Miluji tě Draco. Celým svým srdcem. Dal bych cokoliv za to, abys mi mé city opětoval, abys mi stál po boku tak, jak o tom každý večer před usnutím snívám. Ty a já, já a ty. Nikdo jiný. Přestávám věřit, že se mi to někdy splní, ale mé srdce stále stejně touží po tom, aby to jednoho dne byla skutečnost. Abys byl opravdu jen a jen můj. Dovolil bys mi tě milovat a miloval bys mě též. Nechal bys mě, abych to byl já, s kým strávíš zbytek života.

Spi sladce, Draco.

S láskou Ten, který se zamiloval do tvého úsměvu

Už zase to bylo tu. Další večer, další dopis, další vyznání lásky. Dnes o úsměvu. Aniž by si to Draco uvědomoval, konečky prstů se zlehka dotkl svých rtů zformovaných do širokého úsměvu vyvolaným čtením dopisu. Opravdu ho měl tak krásný, nebo to tak připadalo akorát jeho neznámému ctiteli? Kousl se do rtu, aby zabránil ještě širšímu úsměvu. Svým způsobem nenáviděl, jaký vliv na něj ty dopisy mají. Může je psát kdokoliv a on se nad nimi pokaždé culí jako zamilovaná třináctka, když se na ni podívá její idol. Ale… lichotily mu! Připadal si díky nim výjimečně. Ale tak jinak výjimečně. Cítil, že je výjimečný pro někoho, komu na něm záleží. Ne pro dav lidí, který si ho váží pro jeho původ a peníze.

Nevěděl, kolik minut strávil pouhým koukáním na popsaný pergamen a čtení všech těch slov znovu a znovu. Připadala mu tak neobyčejně silná. Plná lásky, citů. Divil se, že to pisatel už dávno nevzdal a nepřestal mu psát. Ptal se sám sebe, zdali by něco takového vůbec pro někoho udělal, zdali by dokázal takhle psát o někom, koho by potají miloval, a i když by se mu nedostávalo odezvy v tom pokračovat. Jak dlouho do něj byl ten chlapec zamilovaný? Jak dlouho přemýšlel nad tím, jak Draca zkontaktovat? Jak dlouho se odhodlával poslat první dopis? Jak dlouho mu trvá, než sepíše každý den něco tak krásného? Bylo až divné, jak moc slova od neznámého dokázala Draca potěšit.

Malá hnědá sovička ne větší jako vrabec slabě zahoukala za Dracovou hlavou, takže si zmijozel až teď teprve uvědomil, že na ni dočista zapomněl. Sotva k němu dnes na chodbě doletěla, donutil ji zůstat. Našel si nejbližší výklenek a posadil se do něj, netrpělivě rozbalujíc malý útržek pergamenu přichycený na její noze. Teď sovička seděla na ozdobné římse na stěně a čekala, až ji blonďatý zmijozel konečně propustí. Draco si vzal k srdci Zabiniho a Pansyina slova, ovšem teď, když přišlo na lámání chleba a on opravdu měl příležitost neznámému odepsat, připadal si najednou nejistý. Bude to dobré rozhodnutí?

V kapse měl schovaný drobný útržek pergamenu. Menší, než byl kterýkoliv z těch, co mu neznámý poslal. Napsán na něm byl krátký text, který zmijozel vymýšlel většinu odpoledne. Žádná otázka, nic osobního, jen jedna rádoby moudrá věta. Má ji však poslat? Stále měl pochyby. Fakt, že nevěděl, kdo mu dopisy píše, kdo je na druhé straně, jej plnil pochybnostmi.

Je ten dotyčný starší nebo mladší než on? Či stejný ročník? Která kolej? Zmijozel? Havraspár? Mrzimor? Nebo snad někdo z Nebelvíru? Zná ho vůbec jménem? Nebo je to někdo, o koho doposud sotva zavadil pohledem? Je ten chlapec krásný či ne? Jaké má vlasy? Blonďaté jako on sám? Hnědé? Černé? Či zrzavé? Dlouhé či krátké? A oči, jaké má jeho tajný ctitel oči? Modré? Šedé jako on? Hnědé? Zelené? Je nízké postavy nebo vysoký? Vyšší jako on? Má svaly? Je přitažlivý? Nosí brýle? Zajímá se o sport nebo si raději čte a učí se? Má pihy?

Frustrovaně vydechl a rukou si prohrábl své vlasy. V mysli mu vyvstalo pár naprosto odpudivých případů, se kterými by si v životě nikdy nic nechtěl začít. Crabbe, odporné tlusté prase, které v jednom kuse jen žere vše, co mu přijde pod ruku. Weasley, přitroublý pihatý zrzek, Nebelvír a nejlepší kamarádíček Vyvoleného. Zatřepal hlavou. To stačí, radši už přemýšlet nebude. Navíc… tohle není pravděpodobné. Jeho neznámý byl romantik. A to ani jeden z těchto imbecilů nebyl. S největší pravděpodobností to bude někdo, o kom vlastně ani nemá tušení, že do Bradavic chodí.

S touto myšlenkou se nakonec rozhodl vytáhnout malý kousek pergamenu z kapsy a úhledně ho srolovat. Trochu rozechvělými prsty nervozitou jej připevnil sovičce na nohu a nechal ji odletět oknem ven. Očima ji vyprovázel, dokud se mu úplně neztratila ve tmě. Zahloubán odcházel do sklepení. Hlavou mu neustále probíhal text, který neznámému poslal.

Sny se nám nikdy nesplní, budeme-li je jen snít.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama