The King of the North - Prolog 2/2

10. března 2017 v 22:55 | Makkakonka |  The King of the North

The King of the North

Fandom: Hra o trůny | Pár: Loras Tyrell/Jon Snow | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

"To je úžasná jehlice," s obdivem zašeptala Sansa a zrak upřela na ozdobu skvějící se na Lorasově šatstvu v oblasti prsou. Modrý kabátec mu neuvěřitelně padnul. Možná že barvami Tyrellů byla zlatá spolu se zelenou, ovšem oběma nejmladším potomkům rodu mnohem více slušela modrá. Padla jim k očím, dokonce i k barvě vlasů mnohem více než zlatá, a i když byla zelená oproti zlaté lepší volbou, modrá stále vyhrávala. A oba sourozenci si toho byli patrně vědomi, jelikož se do této barvy odívali mnohem častěji, než do těch, které jim náležely.

Sansa a Loras seděli spolu v královských zahradách, na okraji nízké kamenné zídky ohraničující uměle vytvořené jezírko. Na jeho hladině plavalo několik červenavých leknínů a celé místečko patřilo k jedněm nejkrásnějším, a přesto nejméně frekventovaným v celých zahradách. Sansa na svého vyvoleného hleděla s oddaností a obdivem, zatímco Loras jen nečinně těkal pohledem po přírodě kolem a rusovlasé lady ze Zimohradu nevěnoval moc pozornosti.

Zase mezi nimi vládlo to trapné ticho. Již to nebude dlouho trvat a budou manželé! A přitom si nemají co říci. Sansa si již všimla, že většinu konverzací mezi nimi započne především ona. Loras, jako by se k ničemu neměl, jako by jej nezajímala. Možná se ženám umí dvořit pěknými lichotkami, díky kterým jim vždy zrudnou líčka, ovšem projevit svůj zájem o něžné pohlaví nedokázal. Aspoň to tedy byla varianta, ke které se mladá Sansa přikláněla. Tu druhou zavrhla, již když se v její hlavě rodila. Nemůže to být přeci tím, že nemá zájem o ni, že ne?

"Je to…" vydechl ztěžka Loras a pohled mu bezděky sjel na ozdobu znázorňující jejich rodový znak - zlatou tepanou růži. "Je to spíš brož…" nevzrušeně oznámil a odvrátil svou tvář na opačnou stranu, pryč od Sansy. Její pohled se mu však vrýval pod kůži na lících. Na několik vteřin se odmlčel, než nakonec v zamyšlení ohrnul spodní ret a váhavě pronesl: "I když brož je taky něco jako jehlice…" Tiše nespokojeně mlasknul a znovu zrakem přeletěl k okolní zeleni. Exotické dřeviny se tu prolínaly se stromy, které musely být dobře známé i dívce ze Severu, jakou byla Sansa.

Ta stiskla své rty k sobě do úzké přímky. Nezlobila se, jen ji mrzelo, že Loras opět pohřbil další z jejích pokusů o zapředení rozhovoru. Jeho nezájem ji tolik bolel. Vždyť jej miluje! Nechtěla si připustit, že by její city nemusely být opětovány. Na malý okamžik se zamyslela, než se znovu pokusila Lorase rozmluvit. "Jsem moc šťastná, že se…" zarazila se a doufala, že Květinový rytíř pochopí, co mu chtěla sdělit. Visela na něm pohledem a čekala.

"Eh," Loras se nechápavě zadíval Sanse do očí. Z jejího pohledu však ihned pochopil. Vzhledem k jejím citům, kterých si byl vědom; ano, samozřejmě že mluvila o této záležitosti. "Ano, já…" zakoktal se a vydechl, "já taky," nervózně polkl. Co jí na to má říct? Sám jejich svatbou, která se již stala oficiálně plánovanou záležitostí, není nadšený tolik jako ona. Uvědomuje si její důležitost, dokonce cítí jakousi vděčnost za to, že bude jeho ženou právě Sansa, ovšem svatba, jakou si odmala přál, se nikdy neuskuteční. Něco takového není možné. Manželství pro něj vždy bude znamenat jen povinnost, nutnost pro zachování rodu. Muž jako on nikdy s ženou boku doopravdy šťastný nebude.

"Je mi jako ve snu," zasmála se Sansa tiše a hlas se jí chvěl vzrušením. Ruce v klíně se lehce třásly. Její slova byla tak pravdivá. Opravdu, konečně se dočkala! Od první chvíle co jej uviděla, od okamžiku, kdy jí daroval tu překrásnou rudou růži a ve své zbroji se jí poklonil ze hřbetu nádherné bělouše, netoužila po ničem jiném.

"Ano, mně taky," přitakal Loras a souhlasně pokýval hlavou, až mu zlatavé kudrliny jemně poskočily. "Určitě," vlídně se na Sansu usmál. Teď to nesmí pokazit, ta dívka je mu tak oddaná! Rukou se zapíral o kameny za sebou, když se s nostalgickým podtónem v hlase rozpovídal. "O velké svatbě jsem snil už jako kluk. Svatebčané, jídlo, turnaje…" vyjmenovával a na rtech mu pohrával úsměv, jak vzpomínal na své představy o svém svatebním dnu. Bylo by skvělé, kdyby se mu splnily. Všichni ti rytíři v nablýskaným zbrojích, na koních. Úsměv na rtech se mu rozšiřoval, aniž by si to uvědomoval.

Pohledem zalétl nazpátek k Sanse. "A taky nevěsta, ovšem," nervózně se zasmál, když co nejrychleji dodával tak zřejmou věc. Ale pokles radosti mladé lady jej bil do očí. Zase to zpackal. Jistěže ji jeho opomenutí zabolelo! Je hlupák! Musí situaci zachránit tím, co umí nejlépe. Lichotkami, těm jediným se naučil. "Ta nejkrásnější na světě," svými slovy znovu upoutal pozornost své budoucí ženy a donutil ji cudně sklopit hlavu. "V šatech ze zlatého a zeleného brokátu," s radostí seznal, že Sansa na jeho předchozí přeřeknutí zapomíná, "s lemovanými rukávy…" Usmál se na ni a ona mu celá zrůžovělá úsměv opětovala. "Už jsi byla ve Vysoké zahradě, má lady?" zeptal se jí, aby řeč opět neustala na mrtvém bodě.

"Ne," lítostivě zakroutila Sansa hlavou a prsty si začala pohrávat s cípem látky svým šatů. Vysokou zahradu, obrovské a rozlehlé sídlo rodu Tyrellů, odkud vládli nad Rovinou, jednou z části Sedmi království, nikdy nenavštívila. "Než jsem přišla do Králova přístaviště, neopustila jsem Zimohrad," pousmála se a pohlédla do Lorasovy vznešené tváře. "Ale musí být úžasná! Těším se, až ji uvidím!" nadšeně vyhrkla, než opět posmutněla, "a... až odsud odjedu."

"Je to tu hrozné, že?" tiše prohodil Loras a nakrčil čelo, když pohledem opět zalétl k přírodě okolo nich. Takový nepoměr. Jak se můžou tak nádherné zahrady nacházet na tak krutém místě? "Nejhroznější místo na světě," vydechl. Svým ohodnocením vykouzlil Sanse na tváři drobný úsměv. Konečně se na něčem shodli. "Půjdeme?" s nově nabitou energií vyskočil na nohy a zdvořile natáhl svou dlaň k dívce, aby jí pomohl vstát.

Ze zapadlého zákoutí zahrad se rozešli po jedné z pískových cest do jiné, frekventovanější části. Sansyina ruka opět spočívala v Lorasově, když ji mladý Tyrell jako správný rytíř znovu nabídl své rámě. Beze slov se procházeli zelenými aleje a míjeli bílé lavičky rozestavěné po obou stranách široké cesty. Na některých z nich seděli mladé slečny v náruživém rozhovoru, jinde mladíci rozesmávali své vyvolené dámy vtipnými historkami a příběhy. Sansa po nich kradmo pokukovala a tiše záviděla všem těm dívkám, kterým se dostávalo patřičné pozornosti od jejich milých mládenců. Proč to mezi ní a Lorasem nefunguje stejně? Proč jen musí být její rytíř tak netečný?

Svůj zrak stočila k muži, který ji doprovázel. Sluneční paprsky dopadající do Lorasových vlasů mu dodávaly na nadpozemském vzhledu. Jeho tvář byla i z profilu tak nádherně krásná a souměrná, že se Sanse ani nechtělo věřit, že patří pozemskému člověku. Jako by jeho matkou nebyla jen tak nějaká lady, spíše vypadal, že jsou jeho rodiči přímo bohové. A je zcela jedno, zdali ti Staří, ve které věřili lidé ze Severu, či ti noví, známí jako Sedm bohů, které zase uctívali lidé zde, na jihu. Dokonce snad i Rudý bůh či bozi Železných mužů - Potopený a Bouřlivý; někdo z nich si tu práci s Lorasovým obličejem dát musel.

Mladý Tyrell jen nezáživně sledoval cestu před sebou a s mírně sklopenou hlavou přemítal o životě. Ve svých myšlenkách se potuloval vyhlídkami na budoucnost, která jej po boku Sansy čeká, stejně jako s těžce skrývaným úsměvem myslel na plavovlasého mladíka, který dnes bezesporu znovu navštíví jeho komnatu tak, jako tomu bylo již několik dní v řadě. Těšil se na něj, lhal by, kdyby tvrdil opak. Jediné, nad čím mu vždy zůstával rozum stát, byla Olyvarova odvaha něco takového podstupovat. Kdyby je spolu někdo chytil, asi by mladý panoš jen těžko unikl trestu.

Jednou se tak již málem stalo. Byli zrovna uprostřed dalších radovánek, když se dveře od jeho komnaty bez varování otevřely. Jejich skřípot tehdy Lorase vyděsil k smrti. Avšak zděšení vzápětí vystřídala obrovská úleva, když se díval do tváře své sestry. Odstrčil tehdy ze sebe Olyvarovo nahé tělo a nechal Margaery, aby mu sdělila, proč přišla. Věděl, že ona nikomu nic nepoví. Jeho odlišnost jí pranic nevadila, a to ani tehdy, když se potají stýkal s jejím bývalým mužem, králem Renlym. Byla obeznámena s tím, jaký vztah mezi sebou on a Renly měli, a nikdy nic nenamítala. Dokonce to byla právě ona, kdo jej po Renlyho smrti utěšoval a komu mohl plakat na rameni, zatímco Margaery sama pro něj neuronila jedinou slzu. Na rozdíl od ní Renlyho miloval a věděl, že i on miloval jeho.

"Lorasi! Sanso!" Jako by jeho myšlenky Margaery přivolaly sem. Byl to právě její hlas, který křičel jejich jména. Loras a Sansa se na sebe zmateně podívali, a poté se společně jako na povel otočili za sebe, odkud k nim hlas budoucí královny doléhal. Margaery za nimi běžela, až jí modré šaty lehce povlávaly za zády a dlouhé vlnité vlasy jí skákaly po ramenou. Neusmívala se tak, jak u ní bylo obvyklé. I dvojici stráží, kteří běželi celou dobu za ní a hlídali její bezpečnost, zarazila na místě podivně tvrdým gestem. Z jejího pohybu rukou čišela rozhořčenost a vzrušení vyvolané nechvalnou věcí.

"Co se mohlo stát? Myslíš, že jde o něco důležitého, sere?" špitla tiše Sansa k Lorasovi, zatímco pohledem visela na Margaery a jejím naléhavém počínaní. S pootevřenou pusou od údivu tikla pohledem na Lorase. Ten akorát vysunul spodní ret a krátký pohled jí opětoval s pokrčením ramen. "Běží za námi samotná budoucí královna. Musí to být přinejmenším naléhavé," prohodil, ale to už se k nim dostala Margaery osobně.

"Tady jste, moje hrdličky," vydechla a pokusila se o přívětivý úsměv, aby nezasévala ve dvojici obavy již od samého začátku. Věc, kterou měla na srdci, jim pravděpodobně zkazí celý den, a kdo ví zdali to skončí jen u jednoho, ale cítila povinnost jim ji sdělit.

"Lady Margaery," lehce se jí Sansa uklonila a Lorasova sestra jí na oplátku pokynula hlavou.

"Co tě za námi přivádí, Margaery?" oslovil ji sám Loras a s povytaženým obočím čekal na odpověď.

"Mám pro vás novinu, ovšem pochybuji, že vás potěší," vážným hlasem a s kamennou tváří pronesla, než dvojici výřečným gestem hlavou pobídla, aby poodešli někam, kde budou mít více soukromí a méně pozorovatelů.

"O co jde?" zamručel mrzutě a netrpělivě Loras, když stáli pod jedním ze vzrostlých stromů. Sansa stále využívala jeho rámě jako svou oporu a Margaery je prozatím jen mlčky pozorovala. V duchu hledala správná slova, protože až je tu zase pospolu zanechá o samotě, jejich vidiny krásné budoucnosti budou rozmetány jejími slovy a Lorasova záchrana ztotožňující se s nadějí Sansy přestane existovat.

"Lord Tywin dnes jednal s naší babičkou, lady Olennou," svýma mandlovýma očima se podívala nejprve na Lorase a posléze na rusovlasou lady. Tiše si povzdechla, když viděla Lorasův netrpělivý výraz a zvídavý pohled Sansy, který ji na dálku prosil o pokračování a vysvětlení. "Váš sňatek se ruší," oznámila jim tedy po hlubokém nádechu, kterým si sama dodala odvahy dívat se jim oběma i posléze do očí. Mladý pár byl zaskočen a Margaery, jež znala svého bratra velice dobře, si všimla, jak mu ztvrdly rysy ve tváři. Jak předpokládala, nelíbilo se mu, co slyšel.

"Cože?" Sansa překvapením otevřela ústa dokořán. Nejdříve zmateným a nechápavým pohledem zkontrolovala Lorasovu reakci, ale když se nedočkala ničeho pořádného, žádného protestu, který od něj očekávala, obrátila se zpět k Margaery. "Proč?!" zoufalství okořeněné obviňováním jí naprosto změnilo tón hlasu. Nesmí jí vzít skutečnost, která ji v posledních dnech tolik těšila. Vždyť, jak dlouho o životu po Lorasově boku snila?

"Přání Lannisterů, se kterým nic nezmůžeme. Věřte mi, že kdybych mohla, snažím se ho změnit," semkla své růžové rty do uzoulinké přímky a lehce povýšeným pohledem se na Sansu s Lorasem podívala. "To však ještě není to hlavní. O svatbu totiž nepřijdete," pečlivě sledovala reakce obou, "jak jeden, tak druhý."

"Jak to myslíš?" Lorasovu tvář zachvátily chmury. Z očí mu každý mohl snadno číst obavy ze sestřiny odpovědi. Koho jiného by si mohl vzít, když ne lady Sansu, která mu nyní stojí po boku? Ani si neuvědomil, že mu ruka nabízející Sanse rámě výrazně poklesla dolů. I přesto se jej mladá lady však držela a hledala v něm oporu, o níž si byla vědoma, že ji bude potřebovat. "Když se mou ženou nestane tady Sansa, tak kdo tedy?" rytířův hlas ostře uhodil na Margaery.

"Královna matka," odvětila Tyrellská dívka, sice ne tak, jako by se bavili o počasí, ale přesto v jejím hlase zaznívala lhostejnost. Sama nikdy nepoznala lásku, její osud a její ruku vedla touha po královské koruně. Nezáleželo jí na tom, koho si vezme, jen když to přinese kýžený výsledek. Proto nyní neměla dostatečné pochopení pro Sansyino srdce, které se díky jejím slovům rozpadlo na tisíce kousků. "Cersei…" upřesnila Margaery a bystrýma očima sledovala svého bratra. Záleželo jí na něm, avšak ona na rozdíl od něj neměla problém pro své postavení obětovat něco ze svého pohodlí.

"No to nemyslíš vážně?!" Lorasovy ruce se zatnuly do pěstí, až mu klouby na nich zbělaly do odstínů zimního sněhu. Rozzuření, které dokázalo vyvolat jen několik slov vycházejících z úst Margaery, v sobě krotil pomocí pevně semknutých zubů. I svou otázku vesměs vztekle zasyčel. Vzít si Cersei? Ani náhodou! To po něm nikdo nemůže chtít!

Ruka mladé lady se jej přestala dotýkat na předloktí. Snad i proto, že Lorasova ochota nadále nabízet Sanse rámě byla ta tam. Její ruce se sepnuly k sobě a její hlava poklesla pod tíhou krutého osudu, který ji od Lorase chce oddělit. "A mým mužem?" šeptla, avšak svou bolest skrývala jen v srdci. Její hlas byl tvrdý, nechvěl se a po dlouhé době zněl jako z úst pravé severské dívky.

"Lord Tyrion, má drahá." Margaery při řeči kmitla obočím nahoru a dolů, jako by snad Sanse její odpověď nemohla být předem jasná. Lannisteři si potřebují upevnit své postavení, zvláště nyní, když je nejasná budoucnost zajatého Jaimeho, a lord Tywin se rozhodl své zbylé děti využít právě k těmto účelům. Svou vychytralou dceru provdá za Tyrellského dědice, svého nepovedeného skřetího syna přinášejícího rodu jen ostudu ožení s dcerou zrádce, Eddarda Starka.

"Tyrion?" Sanse se nepovedlo udržet kamennou tvář, když ta osudná slova uslyšela. Nevěřícně se zajíkla a polekaně vykulila oči. Ne, že by pochybovala o Tyrionově laskavosti, ale ten muž byl pověstný svou zálibou ve víně, nocemi strávenými v bordelech a v neposlední řadě také svou výškovou vadou na kráse. Skřet se mu neříkalo jen tak. Svým vzrůstem se opravdu podobal trpaslíkům. Od rozrušení se Sanse začaly chvět dlaně a zničehonic se jí dech začal zadrhávat v hrdle, jak ji pohltila úzkost. Roztřesené ruce bezděky natáhla zpět k Lorasovi.

"Uklidni se, má lady," Lorasova dlaň ji nazdařbůh poplácala po její, "jistě jde jen o nějaké nedorozumění. Pochybuji, že si lord Tyrion či královna matka něco takového přejí," procedil rytíř skrze zuby a tón jeho hlasu byl s každým slovem tvrdší a tvrdší. Vše v jeho chování naznačovalo, jak velký je jeho odpor k takovému rozhodnutí.

"Jsem si jistá, že s touto myšlenkou nesouhlasí o nic méně, než vy dva, ale jejich otec již rozhodnul," řekla Margaery, jako by takové reakce předvídala a tuto větu si nacvičovala celou cestu za nimi. "Je mi líto," sklopila oči k zemi, aby je vzápětí mohla zase pozvednout a zpříma se na Lorase podívat.

"Chceš mi říct, že s tím babička souhlasí?" zasyčel mladý rytíř zlověstně a na své tváři cítil Sansyin intenzivní pohled. Pro jednou mu pranic nevadilo, že lady Olennu přezdívanou Královna trnů, nazývá takto důvěrně i mimo rodinné příslušníky. Na rozdíl od své sestry si na tohle vždy dával pozor. Nepodrývalo to totiž jen královninu, ale také jeho autoritu.

Lorasova otázka Margaery lehce překvapila, ale nenechala se zviklat. "Kdyby nesouhlasila, lord Tywin by tě donutil vstoupit do Královské gardy, a víš, co to obnáší. Žádné manželství, náš rod by byl bez dědice, který by převzal vládu nad Rovinou, až na to jednou přijde. Jediné, co by ti zůstalo, by byl hloupý titul," sykla. "Copak by ses raději stal jedním ze Zlatých plášťů?" rozrušeně se svého bratra zeptala.

"Stokrát radši!" pobouřeně vzkřikl Loras. Být v Královské gardě by mu nečinilo zase tak veliký problém. Rozhodně by mnohem raději zahodil své dědické nároky, než aby dobrovolně vstoupil do manželského sňatku s Cersei Lannistrovou. "Jak vůbec někoho mohlo napadnout, že něco takového udělám?! Vzít si Cersei? Ani náhodou!"

"Tišeji, Lorasi," podrážděným syknutím jej Margaery upozornila na svůj nesouhlas s výškou jeho hlasu. Tady není vhodné místo na křik. Pohled zkontrolovala dvojici stráží, kteří ji do zahrad doprovodili a nyní postávali nedaleko. Dostatečně blízko na to, aby v případně nutnosti mohli ochránit svou budoucí královnu, avšak dostatečně daleko, aby jí dopřáli potřebné soukromí.

"Nepochybuji o tom, že by mě ta ženská s potěšením zabila již při svatební noci a ještě by to vypadalo jako náhoda!" Z Lorasových očí šlehaly blesky, když se své sestře zadíval do očí. Sansu po svém boku naprosto ignoroval. Jako by tam nebyla, najednou zapomněl na svou mírnost a vzplanul vztekem.

"Myslím, že nemusíš mít strach. Tohle by jí ani Tywin neprominul," zahořkle odvětila Margaery. Nelíbilo se jí, kam Lorasova teatrální scéna směřuje. Mělo ji napadnout, že bude lepší mu tuhle novinu sdělit někde v soukromí. Ale chtěla, aby se vše dozvěděl co nejdříve! Proto za ním také běžela. Sansa ji nezajímala, chtěla vše říci především svému bratrovi!

"Při vší úctě k tobě, nejsem na tom o nic lépe, sere Lorasi," ozvala se Sansa a její hlas zněl, jako by měla každou chvílí umřít. "Mým mužem bude… skřet," poslední slovo sotva slyšitelně zašeptala. Tak moc ji rmoutilo a skličovalo!

"Cersei se nikdy nevyrovná," zasyčel nespokojeně Loras. Ano, kdyby si měl vybírat mezi Cersei a Tyrionem, vybere si toho drzého polovičního muže, který většinu svého života prochlastá! A ne, Tyrionovo pohlaví by s tím pro tentokrát nemělo nic společného!

"Lord Tyrion má možná lehkou vadu na vzhledu, má drahá," zpražila Margaery Sansu pohledem, ale náhle její oči zněžněly a ona se laskavě usmála. Pohladila mladou dívku po paži a prsty jí pozvedla bradu, aby jen neklopila hlavu, "a ano, je malého vzrůstu, ale má zase jiné větší přednosti. Včetně dobrého srdce," zašvitořila, aby Sansu povzbudila.

"Ano, děvky v bordelech by mohly vyprávět, že Margaery? Nebo snad mluvíš o všech těch prázdných džbánech od vína?" Když byl Loras v ráži, neznal slitování. Hanlivá slova opouštěla jeho ústa a nezajímalo jej, že se to v přítomnosti dam ani od muže jeho postavení nesluší.

"No, Lorasi!" okřikla jej ohromeně Margaery. Znovu zalitovala, že se sem tak hnala. Ať okamžitě přestane s tímhle divadlem!

"Nesouhlasím s tím! Už takhle mě to stálo mnoho sil, když jsem se smiřoval s-" plánoval si Loras stěžovat dál a naprosto při tom opomínal Sansu po svém boku. Kdyby jej Margaery včas nezarazila, pravděpodobně by ji ve svém vzteku nehorázně a nenapravitelně urazil.

"Ticho Lorasi!" Margaery na něj zlostně sykla, než popošla přímo k němu. Silně mu stiskla rameno a téměř neslyšně prohodila: "Nezapomínej, že Sansa stojí vedle tebe. Tady nemáš na výběr. Nevycouveš z toho, ať se budeš snažit, jak budeš chtít. Babička to nedopustí. A ta ví moc dobře, co dělá."

***

1. KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama