Reading between the Lines - 3. kapitola

15. dubna 2017 v 19:45 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Když se další den zmijozelský princ probudil, cítil zvláštní pocit v žaludku, který později identifikoval jako nervozitu. Ano, Draco Malfoy byl nervózní. Říct, že za to sám sebe nenáviděl, bylo slabé slovo. V duchu si za to neustále nadával. A za vše mohl ten pocit, že by snad svou odpovědí na dopis neznámého mohl něco změnit.

Neubránil se výčitkám a od prvního okamžiku, kdy se dnes ráno podíval na svět, by nejraději vzal ten svůj podělaný dopis zpět. Proč? Jednoduše řečeno, takhle zpětně mu to přišlo jako ta největší blbost, kterou mohl udělat. Navíc ani pořádně neví, co si od toho sliboval, co očekával.

Věděl, že je zcela naivní myslet si, že ode dneška bude vše jinak. Dost možná dosáhne leda tak toho, že se mu neznámý už vůbec neozve. Jo, to je nejpravděpodobnější. Třeba chtěl podvědomě zamilované dopisy změnit v něco jiného. Něco osobitějšího, než jen krásná slova směřovaná na něj. Neustále se ptal sám sebe, jestli je tu možnost, že se svým ctitelem někdy vůbec promluvil.

Když se neobvykle pomalu došoural na snídani, nedokázal se na jídlo před sebou ani podívat. Namísto toho v očekávání žmoulal v ruce rukáv svého hábitu a přemýšlel, zdali je možné, aby mu dnes ranní sova přinesla i odpověď od neznámého. Nevěděl, kde nabral tu jistotu, že mu neznámý odpoví. Prostě tu byla. I když ji protivné co by kdyby, které jej pořád otravovalo, podrývalo, nepřestával vnitřně věřit. Či spíše doufat? Nedokázal ty dva pocity najednou rozlišit. Navíc… sovy mu vždycky chodily až večer, ne? Tak proč vlastně vyhlíží to okřídlené stvoření už teď?

Dopoledne o vyučování nevnímal z výkladů ani slovo. Namísto toho se jen rozhlížel kolem sebe a snad poprvé se opravdu hluboce zamýšlel nad tím, kdo by jeho neznámý mohl být. Po očku sledoval své spolužáky, později na spojených hodinách i tu nebelvírskou chátru, která jim dělávala společnost.

V jednom momentu se střetl s intenzívním pohledem Vyvoleného. Když se jejich oči střetly, Draco Malfoyovsky vyklenul obočí v otázce a jakmile Harry sklopil zrak, svůj pohled od Nebelvíra odvrátil. Ošil se. Proč na něj Potter ksakru tak zíral? To si snad všiml toho, jak je dneska roztržitý? To by mu tak ještě scházelo.

Na obědě jej otravovaly laviny otázek z Pansyiny a Blaisovy strany. V zápalu agrese už jim poté odseknul pravdu. Poslal neznámému dopis. Tedy spíše kratičkou zprávu. Když tuto informaci vypustil z pusy, nějak se mu podařilo trošku zmírnit ten vnitřní neklid. Proto nakonec sáhnul i po kuřecím stehně na tácu před sebou a společně s jedním kopečkem rýže jej pomalu začal jíst. Své první jídlo dne. Dokonce už potom ani neměl pocit, že se jen z pohledu na jídlo pozvrací. Ovšem otázky jeho přátel byly jako otravný hmyz. A s každou odpovědí se geometrickou řadou rozrůstal jejich počet. Nakonec se blonďatý zmijozelský aristokrat prostě zvednul, odsunul malý zbytek jídla stranou a beze slova odešel pryč z Velké síně.

Odpoledne se snažil trávit sám. I když jej ve chvílích samoty myšlenky ubíjely, nedokázal se toho vzdát. Byl rád sám. Když patříte k nejpopulárnějším lidem na škole, je pro vás něco takového zcela vzácné. Zvlášť když jste studentskou hlavou koleje. Pansy s Blaisem jej jednou poctili svou návštěvou, ale když jim - možná trošku nepříjemně - sdělil, že chce být nerušen a sám, nechali ho po zbytek dne na pokoji a sami odešli bůhví kam.

K večeru se Draco zašil k jezeru. Pod starou vrbou na jednom ze zapadnutějších a odlehlejších míst, kam studenti kvůli své lenosti obcházet jezero nechodili, našel útočiště pro pozdní hodiny tohoto dne. Šedýma očima klouzal po stříbřité hladině jezera a sledoval odlesky světla, které na ní malovaly neuspořádané obrazce. Poslední paprsky slunce zapadaly v dálce a Draco cítil, jak ho jeden či dva zbloudilejší lechtají na obličeji.

Nadával si. Absolutně nechápal sám sebe. Opravdu něco očekává? Opravdu si myslí, že jeho odpověď na dopis něco změní? Opravdu mu přijde, že by tu změnu uvítal? Opravdu teď už hodnou chvíli natahuje uši, jestli neuslyší šelest sovích křídel? A opravdu se o hodinu později zklamaně zvedl a odšoural se do bradavického hradu, kde se jako zpráskaný pes prodřel davem Zmijozelů na chodbě ve sklepení a ve zmijozelské společenské místnosti?

S povzdechem se svalil na postel a ruce hodil za hlavu. Už bylo dávno po obvyklém čase příchodu dopisů. Znamená to, že dnes nic nedostane? Žádné psaní? Kdyby řekl, že není zklamaný, lhal by. Možná by lhal, i kdyby řekl, že není dotčený, a především naštvaný sám na sebe. Kdyby neodepisoval, pravděpodobně by dopis přišel jako normálně a on by se zase mohl nemalfoyovsky culit nad sladkými slovíčky v něm.

Nerudně zamručel, když uslyšel lehké zaklepání na dveře od ložnice. Ty se po chvíli otevřely a Dracův pohled tak padl na Zabiniho s potutelným úsměvem na tváři. "Vidím, že tvá nálada se nijak výrazně nezlepšila, Draco. Snad to tohle změní," s lehkým úšklebkem poznamenal. Na to Dracovi na hrudi přistála dopisní obálka.

"Co to je?" zamračil se blondýn a podepřel se na loktech. Podezřívavě pohlédl na obálku, která se z jeho hrudi sesunula na břicho, jakmile se pohnul. Něco mu říkalo, že by snad… mohlo by jít o odezvu na jeho odpověď? Ale obálka? A žádná sova? Moc změn najednou. "Kdes to vzal?" obořil se Blaise a přeměřil si ho pohledem. Jak to, že se to dostalo do rukou zrovna jemu?

"Když jsme přišli s Pansy z venku, šel jsem se sem převlíct. A tohle leželo na tvé posteli. Nechtěl jsem, aby se to dostalo do rukou někomu… nepovolanému, tak jsem to vzal k sobě. Ale neboj se, nečetli jsme to. Ani já, ani Pansy. Jo a mimochodem, nenápadně jsem se ptal po sově. Nikdo žádnou neviděl," Blaise pokrčil rameny, jako by celou dobu mluvil o počasí. Netušil, jaké nervy Draco celý den měl. A teď… blondýnovo srdce začalo z neznámého důvodu bít jako splašené.

"Fajn, v tom případě… díky. Ale teď už vypadni," s typickou Malfoyovskou arogancí v hlase poručil Draco Zabinimu. Ten se jen uchechtl nad kamarádovým chováním a s rukama zabořenýma v kapsách se odporoučel pryč. A tak Draco v ložnici opět osaměl. Tentokráte však s dopisní obálkou v rukách a podmračeným výrazem na tváři. Jak se sem ta obálka mohla dostat, když ji nedonesla sova? Co když je od někoho jiného, než očekával? Mohlo by to tak být?

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama