The Best Man - 21. kapitola

15. dubna 2017 v 19:35 | Makkakonka |  The Best Man

The Best Man

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson + Zouis | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka



***

O MĚSÍC POZDĚJI

Černovlasý muž se nejistě rozhlédl okolo sebe. Stál na okraji chodníku jedné z londýnských ulic, kde jej před chvílí vysadil taxikář. Díval se po okolních domech, i když mu bylo jasné, že ten, který hledá, se nachází přímo před ním. Než se hnul z místa, znovu zkontroloval číslo umístěné na venkovní fasádě. Odpovídalo adrese, kterou mu Harry před několika dny dal.

Nejistým krokem se vydal se po úzkém chodníčku ke dveřím domu, a před tím, než se jeho ukazováček dotkl zvonku, se zhluboka nadechl. Letěl do své rodné Británie jen za jedním účelem - musel navštívit Louise. Sice již je to měsíc, co jej viděl naposledy, ale nemohl jinak. Vůbec nevěděl, co mu Louis na jeho nečekaný příjezd řekne. Snažil se jej kontaktovat prostřednictvím zpráv, ale brunet jako by jej ignoroval. Nebo možná jen změnil číslo, kdo ví. Rozhodně ale doposud nemá ani tušení o tom, že je Zayn zde.

Hlasité crnčení zvonku se rozlehlo domem a Zaynovi se nervozitou začaly potit dlaně. Cítil se jako malý kluk, který provedl něco strašného, a teď čeká, co na jeho přečin řeknou rodiče. Nemá nejmenší představu o tom, co přijde. Nejistě přešlápl a strčil si levou ruku do zadní kapsy svých džínů. Zdálo se mu to, nebo tu spojí až příliš dlouho, aniž by od obyvatel domu přišla odezva? Znovu stiskl zvonek. Dům znovu zalil nepříjemný zvuk.

V tom Zayn uslyšel, jak vevnitř práskly nějaké dveře. "No jo, vždyť už jdu!" zalamentoval Zaynovi neznámý mužský hlas. Následovalo otočení klíči, cvaknutí zámku a mezi dveřmi se objevil modrooký muž s odbarvenými blonďatými vlasy. "Přejete si?" zamručel se svým typickým irským přízvukem, když si Zayna prohlédl od hlavy až k patě a seznal, že tohohle člověka určitě vidí poprvé v životě.

"Ehm," Zayn si odkašlal a zahnal tak pryč z krku nepříjemný knedlík, který se mu tak usadil. "Zdravím," pousmál se a snažil se nedat svou nervozitu nijak znát. "Hledám Louise, Louise Tomlinsona. Jsem tu doufám správně?" Podrbal se rukou na zátylku a s očekáváním pohlédl na blonďáka. Mohl by to být Louisův spolubydlící, o kterém mu brunet kdysi sám říkal?

Blonďák přikývl a nedůvěřivě se na černovlasého muže podíval. "Co mu chcete? Nezmiňoval se, že by někoho čekal." Lehká výtka zazněla v jeho hlase. Louis určitě není ve stavu, kdy by mohl přijímat neohlášené návštěvy. Už zase několik týdnů není. Od té doby, co se vrátil z Ameriky, je zase v depresích a kdyby měl být Niall upřímný, začíná jej to pěkně štvát. Když vidí, kolik šancí Louis zahazuje! Chová se jako přerostlé dítě a on, aby jej obskakoval čtyřiadvacet hodin denně! Už mu docházejí nápady, jak Louise neustále vtahovat zpět do dění ve společnosti.

Za poslední měsíc je Louis rozmrzelý mnohem více, než byl kdy dřív. Harry se pro ně stal ve společných konverzacích tabu, i přestože Niall moc dobře věděl, že si s ním Louis čas od času píše. Když se brunet před měsícem vrátil domů, byl podivně zamlklý a ohledně událostí v USA velice málo sdílný. Niall se dozvěděl jen to nejdůležitější a zbytek si Louis nechal pro sebe. Od té doby o celé záležitosti nijak více nemluvili. Tedy, hlavně Louis mlčel. Niall jen mohl pozorovat, jak se snaží přenést přes ztrátu naděje a vyrovnat se se svým statusem Harryho kamaráda.

Nebyla to však jediná změna, kterou Niall v jeho chování vypozoroval. Další byla změna jeho smýšlení a názorů. Louis už se nesnažil přežívat, zatímco bude čekat, až se s Harrym dají dohromady. Začínal se více zaobírat budoucností, než minulostí. A tohle bral Niall jako tu nejpozitivnější změnu. Byl to předpoklad pro to, že Louis časem začne hledět kupředu a ze všeho se dostane. Jen si přál, aby to už netrvalo příliš dlouho, jinak se z toho náladového mezka zblázní!

"Nemohl mě čekat. Jsem tu neohlášeně, za což se omlouvám, ale rád bych si s ním mluvil," pokusil se Zayn o vlídný úsměv, který se mu asi i povedl, protože blonďák před ním najednou uvolnil svůj postoj a jeho další slova zněla mnohem méně kousavě a rozmrzele, než ta předcházející. "Kdo vlastně jste?" Nemohl popřít, že na něj ten neznámý muž přede dveřmi působil sympaticky. Jen doufal, že se neplete a že nejde o někoho, kdo chce do Louisova života vnést další chaos.

"Jmenuji se Malik, Zayn Malik. Potkali jsme se s Louisem před měsícem v Americe, já… rád bych ho viděl," vyslovil své přání a teď už jen doufal, že mu blonďák nehodlá zkazit jeho vysněnou cestu k cíli. Všimnul si, jak se zamyslel s pohledem upřeným do něj. Zayn, tohle jméno Niall z Louisových úst zaslechl. Nevěděl toho příliš, ale domyslel si z Louisova tónu a chování, že jde snad o brunetovu nejkladnější vzpomínku na týden před Harryho svatbou. A nyní tu ona vzpomínka stála a žádala jej o setkání s Louisem.

Souhlasně pokýval hlavou, než ustoupil a nechal Zayna projít dovnitř. "Tak pojďte dál." Bylo bláhové na okamžik zadoufat, že by právě tenhle Zayn mohl zvrátit průběh Louisova života v dalších dnech?

Když oba vešli dovnitř, nechal hosta, aby se posadil v kuchyni na barovou židli a sám rychlostí blesku vyběhl schody nahoru do patra, kde měl Louis pokoj. Přesvědčit bruneta, aby s ním šel dolů, byl téměř nadlidský úkol, ale nebyl by to Niall, kdyby to nezvládl. Kupodivu však mělo největší přesvědčovací hodnotu právě Zaynovo jméno, které blonďák nakonec Louisovi předložil. Sám se divil, co to s Louisem udělalo. V jeho obličeji se toho mihlo tolik - přes šok, zděšení a zmatení, až po zvědavost a… opravdu to byl upřímný zájem, co Niall v jeho očích uviděl? Nevěděl, co si o tom myslet.

Jakmile se oba dostavili do kuchyně, Zaynovy oči se rozzářily. Tak moc rád byl, že Louise zase vidí. Srdce v jeho hrudi zaplesalo a radostí poskočilo. I když si nemohl nevšimnout Louisových kruhů pod očima a nezdravě bledé pleti, musel se na něj široce usmívat. "Ahoj Lou."

"A-ahoj?" Louisův pozdrav zněl spíše jako otázka. "Co tu děláš?" nechápavě zakroutil hlavou, zatímco si založil ruce na prsou, aby tak skryl rozrušení, které mu s sebou přineslo třas a chvění. Nevěděl, zdali je ze Zaynovy přítomnosti zde šťastný, nebo ne. Mile jej to potěšilo, že tu Zayna vidí, ale stále nedokázal pochopit, jak je to možné. Proč tu Zayn je? Myslel si, že už jej nikdy neuvidí.

"Přijel jsem za tebou," vydechl černovlasý a zadíval se do Louisových modrých očí. Překvapení v nich bylo obrovské. Kdyby to bylo možné, asi by právě vypadly z důlků. Zayn se sám pro sebe pousmál. "Potřeboval jsem tě vidět, Lou," pokračoval, zatímco pomalým krokem přicházel k brunetovi, až nakonec stanul přímo před ním.

"Myslím, že si musíme promluvit," hluboce polkl, když svými prsty jemně uchopil Louisovu tvář. Bál se jeho reakce na tak intimní gesto. Naštěstí se nedočkal ničeho horšího, než lehkého odtáhnutí a zmateného zamrkání. "O čem?" Louis nic nechápal, ani podivnou úlevu a vděk, které se pospolu rozlévaly jeho nitrem.

"O tom, že už je to víc měsíc, Lou, a já tě za celou tu dobu nedokázal dostat z hlavy." Konečky prstů jemně přejel po brunetově tváři a s nadějí se na něj zadíval. Kdyby Louis svolil, měl už vše promyšlené. Vrátil by se kvůli němu zpět do Británie. Dokonce se už vyptával i v práci, zdali by bylo možné získat přeložení zpět na své staré místo. Byl ochotný pro Louise tohle všechno udělat, jen aby mohl být s ním. Nelhal, když mu tvrdil, že na něj nedokáže zapomenout. Bylo to tak. A čím déle jejich odloučení trvalo, tím více to Zayna sžíralo.

"Prosím, dej mi šanci, Louisi. Slibuji, že udělám všechno pro to, abys byl šťastný."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama