Reading between the Lines - 10. kapitola

12. května 2017 v 20:32 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Druhý den ráno se Draco probudil neumytý, oblečený a podivně zkroucený na posteli, s obličejem zarytým do polštáře tak, že se divil, že má nos stále na svém místě celý a nepochroumaný. Za krkem jej nepříjemně bolelo a sotva otevřel oči, pohled mu padl na příčinu jeho dlouhého bdění do noci a následného usnutí v krkolomné pozici. Ten pergamen, stále ležel na stejném místě, na jakém jej včera zanechal. Dlouho do noci hypnotizoval své prosím na jeho konci a doufal, že se pod ním objeví odpověď. Nic takového se však nestalo. Tedy aspoň ne v té době, kdy byl ještě vzhůru.

Jakmile se na pergamen dnes podíval, všimnul si, že je na něm něco připsáno. Rychle vyletěl do sedu poháněn nedočkavostí, ale vzápětí bolestivě zaskučel a chytnul se za šíji. Celými zády mu prostupovala nepříjemná bolest, která ve své nejhorší podobě hnízdila právě za krkem. Pokusil se pomalu protáhnout a zbavit se jí, avšak účinnost jeho protažení byla téměř nulová. Zatnul zuby a natáhl se po pergamenu, bolest postavil až na druhé místo. Teď jej nezajímala. Hlavnější byla odpověď naškrábaná známým písmem pod jeho včerejší prosbou.

V průběhu dne ti přiletí sova s dopisem. Chci, aby sis jej pořádně přečetl a vykonal to, co je na něm napsané. Pokud i poté budeš stále stát o setkání, přijď dnes v osm večer na Astronomickou věž. Budu tam na tebe čekat.

V tu chvíli Draco zapomněl na veškerou bolest a vnímal jen své zběsile bušící srdce, které mu v hrudi tlouklo, jako by z ní chtělo vyskočit ven. On souhlasí! Byl si jistý, že ať už v tom dopise bude cokoliv, nezmění to jeho názor, a tudíž se dnes večer potkají! Nepochyboval o tom! Nevědomky se šťastně uculoval a blaženě zíral na slova na pergamenu. Už dnes!

Prásknutí dveří na chodbě před chlapeckou ložnicí vytrhlo Draca z euforického transu. Až poté si uvědomil, co s ním mladíkova odpověď udělala. Najednou nechápal, proč se tak choval, proč byl z jejich setkání, které bez pochyb přijde, tak unesený? Proč mu srdce v hrudi tak divoce tlouklo? A co má znamenat ten roztodivný pocit, který zalil jeho břicho? Ničemu nerozuměl, nerozuměl svým reakcím ani svému tělu. Co se to s ním děje?

***

Slíbená sova za ním dorazila hned dopoledne. Šel tehdy zrovna ke skleníkům na hodinu bylinkářství, když se nad jeho hlavou zatřepotal pár malých hnědých křídel. Na rameni mu jako nějaký papoušek přistála drobná sovička, která mu neodbytně nabízela svůj zobáček, v němž svírala nažloutlou obálku. Draco si od ní dopis s chvějícími se prsty převzal a sovičku za odměnu pohladil po křídlech. Zalitoval, že pro ni nemá žádný pamlsek. Vždyť to byla právě ona, kdo mu doručil tak důležité psaní!

Díky zdržení se se sovičkou mu cesta do skleníků trvala mnohem déle, než předpokládal a už si před začátkem hodiny nestihl dopis přečíst. Pečlivě jej schoval mezi učebnice ve své brašně a jen stěží odolával svrbění prstů, které jej celou hodinu bylinkářství otravovalo. Tak moc si přál dopis otevřít a přečíst si jeho obsah! Byl zvědavý, co v něm stojí. Nepochybně šlo totiž o něco, co jej posune o další krok blíže k neznámému mladíkovi a také k jejich dnešnímu setkání!

Pořád netrpělivě poposedával na místě a z výkladu, který jim profesorka Prýtová dávala, neposlouchal vůbec nic, ani jediné slovíčko. Veškeré pokyny, co dělat s rostlinami ležícími na stole před nimi, pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven, takže nakonec neměl nejmenší tušení, co má dělat. Zabini po jeho levici mu musel vše přetlumočit, ale i tak Dracův výsledek za moc nestál.

Když si asi v polovině hodiny nechtěně rozřízl prst o zničený květináč, až teprve tehdy si uvědomil, že si zapomněl vzít rukavice. Krvácející ukazováček si nejdříve utřel do hábitu a nakonec jej pro snížení prolívající se krve vsál do pusy. Tichý smích na druhé straně stolu, kde pracovali Nebelvírští, jej donutil prst z pusy zase vyndat. Společné hodiny s nimi byly za trest. Obzvláště dnes.

"Něco k smíchu, Finnigane?" sykl dostatečně tiše, aby neupoutal pozornost profesorky Prýtové, ale dostatečně nahlas, aby jej posmívající se Nebelvír slyšel. Ten se jen znovu uchechtl, když viděl Dracovo rozhořčení, ale nic neřekl. Zmijozel naštvaně bouchnul pěstí o stůl, podrážděně syknul a svým pohledem bezduše zaletěl k Potterovi o několik míst dále. Z nějakého důvodu si přál, aby Harry neměl nejmenší zdání o tom, co se zrovna stalo. K jeho smůle se jeho pohled střetl se zelenýma očima, které jej bedlivě pozorovaly. No to si snad dělá srandu! Se zavrčením se od něj odvrátil a začal se zase věnovat své práci.

Ze svého místa u stolu vyletěl po hodině jako namydlený blesk a při svém útěku ze skleníku po cestě málem porazil Grangerovou, která právě něco hustila do Pottera. Když kolem nich utíkal, stihl zaslechnout její starostlivý hlas: "Když se nám svěříš, tak se ti uleví, Harry!" V duchu si odfrkl a snažil se o nich nepřemýšlet. O Potterovy trable nemá sebemenší zájem. Dnes ne.

Už s dopisem v rukou se zavřel v jedné z prázdných učeben v přízemí, respektive v první, na kterou narazil při cestě od skleníků. Posadil se do prázdné lavice hned vepředu a již, když dosedal, nažloutlá obálka dopisu letěla k zemi roztrhnutá na dvě nesourodé části. Roztřesenými prsty nedočkavě rozkládal složený pergamen a sotva měl dopis rozvinutý celý, pustil se do jeho čtení.

Milý Draco,

Celou noc jsem rozmýšlel o tvé prosbě. Máš pravdu v tom, že tě kontaktuji již dost dlouho, aniž bychom náš vztah - odpusť, zdali je toto označení přehnané - posunuli o něco dále. Snad je to tím, že mám strach, Draco. Bojím se, že až zjistíš, kdo jsem, odsoudíš mne a zapomeneš na všechno, co jsem ti kdy napsal, na všechna ta slova, která jsem myslel zcela upřímně. Proto tě prosím, slib mi, že nezapomeneš na jediné z nich.

Miluji tě, Draco. Miluji tě a cítím, že by mne tvé odmítnutí dokázalo zničit. Nechci o tebe přijít, můj princi, a právě proto snad se stále zbaběle skrývám za slova na papíře. Avšak máš pravdu, je na čase to změnit. Jak jsem ti již napsal na pergamen, budeš-li po dočtení tohoto dopisu stále chtít naše setkání, pak přijď dnes v osm hodin večer na Astronomickou věž. Předstoupím před tebe tak, jak si přeješ. Nepřijdeš-li, pochopím to. A v takovém případě ukončím i naše konverzace, protože jakmile se sám dovtípíš, s kým máš tu čest, pochybuji o tom, že bys o ně i nadále stál.

Jistě si vzpomínáš, jak jsem na pergamen napsal, že po tobě budu chtít, ať něco vykonáš. Nejde o nic jiného než o to, aby ses zamyslel nad následujícími skutečnostmi a pokusil se vzpomenout si, popřemýšlet a v případě tvé úspěšnosti i zjistit mé jméno.

Jistě již si pochopil, že jsem někdo, koho znáš, nikoliv nějaký zapomenutý chlapec z Bradavic, o kterého jsi doposud nezavadil pohledem. Za to, že se známe, vděčíme právě Bradavicím, přesto jsme se viděli dříve, než jsme do nich nastoupili.

Jsi člověk, který si rád nechává své emoce a pocity pro sebe. Myslíš si, že kdybys jisté z nich před někým projevil - zvláště před lidmi jako jsem já - stalo by se něco strašného. Já však přesto vím, jak vypadá tvá tvář, když se bojíš, Draco. Viděl jsem ji takovou na vlastní oči.

Měl jsem tu čest mluvit s tvým otcem. Je to velice příjemný muž, nedáš mi za pravdu? Milý a vlídný, ani mouše by neublížil. Musí si skvěle rozumět se svou švagrovou.

Žít v kouzelnickém prostředí pro mě není příliš snadné, i přestože oba moji rodiče také studovali v Bradavicích. Mám sklony používat raději mudlovské vynálezy, než ty kouzelnické. Přijde mi, že ty naše občas usnadňují život až příliš. Navíc, nemám rád nudu. Samotné Bradavice velice ovlivnily můj život. A to nejen proto, že zde mohu potkávat tebe a snít o tom, že mi jednou snad budeš mé city opětovat.

Svou orientaci jsem zjistil asi před rokem a půl díky jednomu ze starších spolužáků, kteří školu již opustili. Časem jsme spolu tajně chodili, vědělo o nás jen naše nejbližší okolí, ale později jsem si uvědomil, že mne mnohem více zajímáš a přitahuješ ty, proto jsem také svůj předchozí vztah ukončil. Snad v ničem se mému bývalému nepodobáš, ani vzhledem, ani povahou. Přesto jsem si však svými city k tobě jistý jako ještě nikdy ničím.

Miluji tě, nezapomeň.

Draco byl po dočtení dopisu zmatený. Některá tvrzení v něm jej pobouřila, jiná naprosto zmátla a nasadila mu brouka do hlavy. Přesně tak, jak jejich pisatel zamýšlel. Avšak on se nevzdá! Nápověd dostal spoustu, tak s tím musí něco udělat!

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama