Reading between the Lines - 14. kapitola

12. května 2017 v 20:35 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Draco zamrkal a nedůvěřivě se podíval na malou školní sovičku, která seděla na bidýlku před ním. Nacházel se v bradavickém sovinci, ke své nelibosti zjistil, že dlouho neuklizeném plném sovích výkalů. Kdyby byl ředitelem, už by to dal daným osobám za sovinec zodpovědným patřičně sežrat. Takové zanedbávání svých pracovních povinností! Vůbec by se nedivil, kdyby tu někde našel některou ze sov ležet na zemi s nohama nahoru. Tady by totiž správně mělo chcípnout všechno!

Ze sovičky mu zrak padl na malý útržek pergamenu v jeho ruce. Pansyina ctěná rada zněla: "Dej mu šanci!" a po jejím dlouhém přemlouvání a všelijakém dušování se, že Potter přece nemůže být zase tak špatný, když dokázal psát tak nádherné dopisy, že by si každý s takovým srdcem měl zasloužit šanci, nehledě na dívčino konečné prohlášení o tom, jak sladcí a zároveň silní by spolu byli, se Draco nakonec rozhodl to s Potterem zkusit. Avšak nehodlal do toho skočit po hlavě. Nejdříve jej požádá o schůzku, kde si spolu promluví a případně se domluví co a jak. Přeci jen je to Potter a Draco se ještě cítil příliš mladý na umření, které by hrozilo, pokud by se s Potterem kvůli něčemu chytli.

Hluboký nádech jako by mu pomohl najít ztracené odhodlání. Vzápětí však zalitoval. Och Salazare, ten smrad! Sovy v něm možná nechcípají, ale on by mohl. Opatrně našlapoval před sebe, když se blížil k tomu maličkému stvoření, a dával si bedlivý pozor na to, aby se vyhnul všem chuchvalcům plných pírek a výkalů. Tiše zaklel, když se mu jedna taková směs přilepila ze spodu na špičku podrážky jeho naleštěné boty.

"Pojď sem, ty potvoro," zahudral, když už byl téměř u bidýlka a odmítal se hnout dál. Sovička naklonila hlavu na stranu, klapla zobákem, ale z místa se hnula. Jako by se mu vysmívala. Draco vztekem zatnul ruce v pěst. "Nezahrávej si a dělej!" zavrčel nepříjemně a udělal poslední dobrovolný malý krůček směrem k bidýlku. Když se sovička jen začepýřila a nadále si ho nevšímala, zlostně se po ní natáhnul a chtěl ji uchopit do své hrsti. Jenže malá potvůrka jen poplašeně odletěla do zadní části sovince, zatímco Draco bojující s rovnováhou nakonec prohrál a šlápl přímo doprostřed nechutně vyhlížející hromádky přímo pod bidýlkem. "Za to ještě zaplatíš!"

Jako by se ostatní sovy celou situací pobavily, rozlehlo se sovincem hromadné houkání a několik sovích jedinců odletělo ze svého místa na jiné. A Draco zuřil, div že mu od pusy neukapávala pěna. Zahnat jeho vztek se nepodařilo ani další školní sovičce, která se nad Zmijozelem slitovala a snesla se k němu. Dobrovolně přetrpěla hrubější zacházení, když jí Draco svůj pergamen předával a nakonec spěšně odlétla, aby zprávu doručila tomu nebelvírskýmu všivákovi, kvůli kterému byl Draco ponížen před celým hejnem sov. Jestli si po tomto dovolí nepřijít v domluvený čas na domluvené místo, dá mu to Draco sežrat i s úroky.

Sovička zastihla Harryho kousek od famfrpálového hřiště, odkud se zrovna vracel z jednoho z tréninků svého kolejního družstva. Koště si hrdě nesl přehozené přes rameno a v duchu přemítal nad tím, zdali je vhodná doba pro přeleštění násady, či zdali to ještě počká a vydrží jeden další trénink, než se k tomu dostane. Sova mu nejdříve zakroužila nad hlavou, než se posadila na Harryho koště a vyřešila tím celé jeho dilema. Dnes, určitě dnes.

"Copak mi to neseš?" zamumlal Harry spíše sám pro sebe, než se natáhl k sovičce pro kousek pergamenu, který měla připevněný k noze. Jakmile se mu podařilo rozvázat uzel, rozvinul stočenou ruličku a… srdce mu vynechalo úder, když spatřil známé písmo. Koště nechal svézt ze svého ramene dolů na zem, při čemž ve svém zápalu zapomněl na nebohou sovičku na jeho násadě. Naštěstí mělo drobné stvoření křídla, díky kterým uletělo pryč z chlapcova dosahu. Dnes opravdu nemá šťastný den.

Se zatajeným dechem si Harry přečetl Dracův vzkaz a málem poskočil radostí do vzduchu, když strohé sdělení dočetl dokonce.

Ty a já, v pátek na stejném místě ve stejný čas. Promluvíme si. D.

A od té chvíle to nebylo k vydržení s Harrym.

***

Páteční vyučování představovalo pro oba chlapce hotový horor. Harry se již od rána chvěl nedočkavostí, neustále pomocí kouzla tempus kontroloval čas a mnohdy to zvládal i dvakrát do té stejné minuty. Zrovna když potřeboval, aby mu vše ubíhalo rychle, musela se každá hodina vléct ještě více než obvykle. Nedokázal se na nic soustředit. Při lektvarech málem nechal vybouchnout svůj kotlík, když do něj vhodil špatné přísady. Nebýt Hermioniny pohotové reakce, když do směsi vroucí uvnitř hodila jakousi rostlinu, která okamžitě nafialovělý lektvar přeměnila v průhlednou tekutinu, mohl jej potkat horší osud než několik stržených bodů.

Po úspěšném startu dne přišla na řadu snad nejdelší hodina dne - dějiny čar a kouzel. Harry u nich normálně pospával a doháněl to, co v noci nestihl, avšak dnes jej jako na potvoru profesorův nudný monotónní hlas vůbec neuspával. Proto si také z nudy hrál s psacími brky, nakreslil na volnou část pergamenu nějakou vtipnou kresbičku a o chvíli později se snažil brk rozlámat na co nejmenší části. Schválně, kolik jich bude? I poslední hodina před obědem se mu vlekla. A na vině byl jen a jen on, blonďatý zmijozelský aristokrat, se kterým se dnes večer má sejít.

Draca naopak žádná nesoustředěnost v hodinách netrápila. Samolibě při společných hodinách sledoval, jak s Potterem dnešní plán na večer mává, avšak lhal by, kdyby tvrdil, že ze schůzky nemá žádné obavy. Jen si zakazoval jakékoliv její projevy. Nejraději by všechny zbylé pochybnosti, které měl, hodil za hlavu, nasadil si svou masku vyrovnaného Malfoye a večer před Pottera předstoupil jako člověk, který si je vědom svého cíle, za kterým si sebevědomě jde. Avšak někým takovým ani zdaleka nebyl.

Být s Potterem, dát mu šanci a zkusit mít po svém boku nebelvírského hrdinu? Byl to Potter u všech všudy! Životní výzva a zároveň to největší pokoření. Jak by lidé zareagovali, až by to zjistili? Potter a Malfoy, Malfoy a Potter… Něco tak neslučitelného! Ale kdykoliv si připomněl obsah všech těch dopisů, které stále přechovával pod postelí a střežil je jako oko v hlavě, kolem žaludku pocítil příjemný hřejivý pocit a srdce v hrudi mu zběsile poskakovalo. Když si připomenul jeho zevnějšek, nemohl říct, že by byl Potter ošklivý. Něco na něm bylo, to Draco musel uznat, i přestože mu v hlavě sídlila představa zidealizovaného vysněného partnera, kterému se Potter prostě nepodobal.

O všem se rozhodne dnes večer. S pomocí Pansy v sobě našel dostatek soudnosti, aby jej pozval na schůzku, kde si se vší vážnosti promluví. Potřebuje se přesvědčit, že je Potter opravdu takový, jaký se jevil v dopisech a podle výsledku pak svolí k něčemu víc, nebo naopak uteče a v životě už s ním nepromluví! I když mu mozek překypující rozumem našeptával, že by to s Potterem nikdy nedopadlo dobře, tak ať nad tím ani neuvažuje, srdce toužilo v Nebelvírovi najít vše, co obsahovaly dopisy - lásku, porozumění, bezpečí a jistotu.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama