Reading between the Lines - 17. kapitola

12. května 2017 v 20:37 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Jakmile poslední z nepatřičných studentů opustil učebnu, Draco se okázale protáhl a dovolil si vypustit na svět i jedno malé zívnutí, při kterém si nemusel zakrývat pusu. Pansy, která jej pozorovala opřená bokem o roh dřevěné školní lavice, se jeho počínání uchechtla. Když se však Draco jako ve zpomaleném filmu začal zvedat a balit si věci do své brašny, nespokojeně zamručela. "Nechceš konečně hýbnout prdelí?" našpulila rty.

"Nikam nespěchám, Pans," pokrčil blonďák lhostejně rameny. "Vyučování už konečně skončilo." Tak potěšující skutečnost.

"Právě proto by ses měl hnát pryč," zamrmlala si Pansy spíše pro sebe a protočila nad ním oči. Zmijozel si jen odfrknul, ale nakonec své tempo zrychlil. K dívčině potěšení během chvilky již vycházeli pryč z učebny.

"No to je dost!" zahudral Blaise, jakmile je uviděl vyjít ze dveří. Stál tu opřený o sloup, s učebnicí z hodiny ještě v ruce a čekal, až se oba jeho přátelé konečně uráčí přijít.

"Milostpánovi se nechtělo," mlaskla Pansy a pohodila si na rameni svůj kožený batůžek.

"To je docela škoda. Zbytečně nechává čekat svého prince," významně se Blaise ušklíbl a hlavou pohodil ke druhému konci chodby. Dracův pohled se stočil naznačeným směrem a jeho oči spočinuly na známém Nebelvírovi. Opíral se o stěnu a dělal, jako by nic. Našim Zmijozelům však význam jeho přítomnosti neunikal, obzvláště pak blonďatému z nich.

"Cože?" Pansy potěšeně vykulila oči a zaculila se. "No ne," pyšně pronesla a se zablýsknutím v očích si Harryho prohlédla. "Tak na co ještě čekáš, Draco! Čeká tu na tebe. Evidentně," sykla na půl úst, aby si jejího počínání nikdo nemohl všimnout a dloubla Draca do žeber. Aristokratův výraz zůstal neměnný a jeho nejistotu prozrazovaly pouze jeho šedé studánky.

"Běž prosím tebe!" Pansy zakoulela očima a popostrčila blonďáka kupředu. Když se na ni přes rameno vražedně podíval, jen nevinně zamrkala a pokrčila rameny. "Padej, ať nemusí čekat ještě dýl," gestem nakonec svého kamaráda popohnala a když se Draco s hlubokým nádechem vydal chodbou dál, spolu s Blaisem jej zezadu pozorovala a usmívala se, jako by právě dostávala ten nejlepší dárek na světě.

Ačkoliv Harry na první pohled nevypadal, že by si přibližujícího se Draca všímal, vše se změnilo v okamžiku, kdy byl Zmijozel na dosah. Nebelvírova ruka se bez varování vymrštila, aby zachytila rukáv Dracova školního hábitu a s rychlým obhlédnutím chodby se Harry bez vysvětlení vydal směrem k jedné z prázdných učeben. Draca táhnul za sebou, a jakmile našel vyhlídnuté místo, otevřel volnou rukou dveře a strčil blonďáka dovnitř do prázdné místnosti. Kouzlem za nimi zavřel a pro jistotu i zamknul, zatímco Zmijozel nervózně přešlápl na místě.

"Har-Pottere?" s touhou po vysvětlení se na černovlasého mladíka zadíval. "Co to má znamenat?" Na obličeji mu sídlil neměnný kamenný výraz, i přestože vevnitř panikařil. I hlupák by poznal, proč si jej Nebelvír odchytil. Chce si promluvit - jistěže chce! Po tom, co se včera večer odehrálo, by si měli několik věcí ujasnit. Políbili se, ale znamenalo to pro ně něco? Pro Dracovo srdce tento čin znamenal hodně, avšak pravdou bylo, že se rozloučili bezprostředně po polibku, tudíž aniž by si poté ještě jednou promluvili.

Černovlasý si povzdechl, pokroutil nad Zmijozelem hlavou a své ruce si strčil do předních kapes kalhot. "Víš to stejně dobře jako já, Draco," hlesnul a zabodl své zelené oči do blonďákovy odvrácené tváře. "Chci si promluvit o včerejšku."

Zmijozel, i když tato slova čekal, pohodil bláhově hlavou a chvíli beze slov zíral do kamenné stěny po svém boku. Poté sklopil svůj pohled na zem a nechal svá ramena poklesnout ve znamení pokory. Nejistě přešlápl na místě, než tiše zašeptal svou pobídku: "Tak mluv."

Harrymu se na rtech zformoval smutný úsměv. "Nemyslíš, že to bys měl spíše ty, Draco?" Očima zaregistroval blonďákovo letmé zděšení a následný návrat jeho chladné masky, která byla nyní protkaná nitkami nervozity. "Včera jsi odešel dříve, než jsem se tě stihl zeptat, zdali se opravdu staneš mým klukem. Netuším, jak si představuješ, že to mezi námi bude či nebude pokračovat. Já… víš, že tě nenutím a jsem ti ochotný dát ještě čas, budeš-li ho potřebovat, ale prosím , Draco, nenechávej mě ve falešné naději, pokud jsi už rozhodnutý."

Aristokrat v zoufalství nakrčil čelo a na malý zlomek okamžiku stiskl svá oční víčka k sobě, jak si chtěl dodat sílu k odpovědi. Aniž by si to uvědomoval, stiskl cíp rukávu svého hábitu v dlani a vším tím v Harrym jen umocňoval přesvědčení, že pod slupkou svého panovačného já opravdu skrývá kousek milého a citlivého chlapce, který se mílovými kroky vzdaluje šabloně pravého Malfoye.

"Nechci ti dávat žádné falešné naděje, Po-" zarazil se uprostřed věty, zaváhal a po menší odmlce nakonec snad vůbec poprvé nejistě vyslovil Nebelvírovo křestní jméno, "Harry, já jen… mám strach, dobře? To, co se stalo včera… včera to byla, byla to jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě, ale bojím se, že se nedokáži vypořádat se vším, co by chození s tebou obnášelo…" hluboce úlevně vydechl a až díky tomu gestu si uvědomil, jak moc pro něj bylo těžké říct o svých pocitech Harrymu, nahlas. "Kdyby… kdyby se to pak třeba pokazilo, mezi námi to zkrátka nevyšlo…" nechal myšlenku nedokončenou a pouze sklíčeně zakroutil hlavou.

"Nebyl bys na nic sám, Draco," uvolnil Harry svůj postoj díky poznání, kterého se mu dostalo. Neváhal a udělal několik kroků směrem blíže k Dracovi. "Když spolu někdo chodí, není to jen o citu a tělesném kontaktu. Je to mimo jiné i o vzájemné podpoře a pomoci!" Povzdechl si, když viděl blondýnův váhavý výraz. "Nenechal bych tě v tom vykoupat, slibuju, Draco. Nikdy a v ničem."

Když Zmijozel neodpověděl, položil si ruku na jeho bledé líčko a palcem jej pohladil po ostré lícní kosti. "Draco…" zašeptal prosebně jeho jméno a následně zbylými prsty nadzdvihl aristokratovu bradu. Zdárně tak konečně docílil intenzivního očního kontaktu. Na zápěstí jej poškádlil Dracův roztřesený výdech a pak, pak jeho se jeho zorničky rozšířily radostí a rty se roztáhly do potěšeného úsměvu, když Draco váhavě přikývl a vzápětí ihned uvěznil svůj spodní ret v nervózním stisku zubů.

"Vážně?" Harry se neubránil šťastlivému vypísknutí, které z jeho úst znělo prazvláštně, ale stalo se a blonďatý zmijozelský mladík se díky tomu pobaveně ušklíbl. "Jo," zodpověděl Nebelvírovu otázku a následně protočil oči, když spatřil blažený výraz v černovláskově obličeji. Jeho slabá chvilka pominula a opět neměl náladu na nic jiného, než na peprné malfoyovské průpovídky.

"Děkuju!" zavýskl Harry a než se stihl Draco na jeho náhlý projev radosti připravit, byl vtáhnut do těsné objetí a jeho rty lapeny ve vláčném polibku. Když překonal své vykolejení, uvolil se políbení opětovat. Ale jen protože to byl Potter, jeho kluk. Zatímco jej kolem beder objímala svalnatá paže, v šedých očích se usadila škodolibost. Kdo ví proč si totiž Draco vzpomněl na jednu odplatu, kterou Nebelvírovi dluží. Využil Harryho polibků a v té nejméně čekané chvíli zaútočil. Hrubě zkousl mladíkův dolní ret, a jakmile vzápětí Nebelvír bolestně sykl a on sám ucítil železitou příchuť krve, odtáhl se s vědomím, že má vyhráno.

"Za co to jako bylo?" Harry se letmo dotkl prokousnutého rtu a s nepochopením a pobavením zároveň se na Draca podíval.

"To aby sis zapamatoval, že mi nemáš co šmejdit v ložnici," se samolibým vítězným úsměvem na Harryho hravě mrkl, než si to hrdým krokem odkráčel pryč z učebny.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama