Reading between the Lines - 9. kapitola

12. května 2017 v 20:31 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

"No tak, Draco," otráveně protáhla Pansy a posunula si svou školní brašnu po rameni nahoru. "Na co tu proboha tak dlouho čekáme? Mám hlad!" zakňourala a toužebně se zadívala směrem k Velké síni, kam proudily veškeré davy studentů v Bradavicích. Jako by nějaká vyšší moc chtěla její slova potvrdit, ozval se z její břicha hlasitý nářek.

"Ticho! Nevyrušuj! Potřebuji se soustředit," okřikl ji blonďatý mladík a založil si ruce na prsou. Od této chvíle ještě pozorněji sledoval celou chodbu a hledat na ní hlavu s černými rozčepýřenými vlasy, které patřily k jedněm z hlavních poznávacích znaků nebelvírského hrdiny, Harry Pottera.

"Ale na co, Draco? Vždyť už tu stojíme dvacet minut," postěžoval si i Blaise a pro účelnost svých slov se důležitě podíval na stříbrné hodiny, které mu obepínaly zápěstí levé ruky. Když jej blonďák odbyl jen nespokojeným mlasknutím, s otráveným výdechem zaklonil hlavu a lépe se opřel o stěnu za sebou.

"Támhle je!" vítězně zamumlal, a aniž by své přátele upozornil, vyrazil kupředu.

"Kdo?" uslyšel za svými zády Pansyin nechápavý dotaz, ale nevšímal si jí. Raději si razil cestu mezi ostatními studenty, kteří se na chodbě nacházeli. "Z cesty, uhni sakra," okřikoval mladší osazenstvo Bradavic, které se mu připletlo pod nohy. Nezajímalo jej nic jiného než Potter, který se tu dnes kupodivu potuloval bez svých dvou přátelíčků.

Když už byl dostatečně blízko, změnil směr své chůze a mířil si to nyní přímo naproti Nebelvírovi. Posměšný úšklebek mu pohrával na rtech, když se v duchu připravoval na pobavení, které přijde, až do Pottera schválně narazí a ještě se na něj utrhne. Nepochyboval o tom, že to Harryho rozčílí. Vždycky to na něj fungovalo. A naštvaný Potter rovná se slovní přestřelka minimálně. Už tomu bylo tak dlouho, co k nějaké mezi nimi došlo. A on zase pro jednou potřebuje dobít energii, k čemuž jsou hádky s Nebelvírem jako dělané.

Snažil se veškerou svou sílu soustředit do paže, kterou do Harryho narazil. Dnes měl spornou výhodu v tom, že jeho plánovaný útok nemohl Nebelvír zpozorovat, jelikož celou cestu šel s rukama zabořenýma hluboko v kapsách a s pohledem zaraženým do země. "Kam čumíš, Pottere?" vzápětí po něm Draco pobouřeně vykřikl a hleděl na to, aby to bylo dostatečně nahlas. Miloval pozornost ostatních, když se do sebe s Potterem pouštěli. Mohl tak všem ukázat, kdo má mezi nimi navrch.

Slyšel Harryho bolestné syknutí, kterému se černovlasý mladík neubránil, a vítězně se sám pro sebe zašklebil. A má to! Teď se na něj Potter oboří! V očekávání na něj pohlédl, avšak Nebelvír k jeho údivu mlčel a jen na něj zíral s ublížením vepsaným v očích. Vypadal jako zraněné štěně a Draco na malý zlomek vteřiny svého činu zalitoval. Avšak ten pocit byl ihned pryč. Přeci nebude litovat někoho, jako je Harry Potter!

"Co je, Pottere? Nemáš v sobě dost soudnosti na to, aby ses mi omluvil?" využil Draco situace ve svůj prospěch a vytáhl z rukávu další provokaci. Viděl, jak Harry zatnul zuby a už se těšil na jeho odvetu, ovšem Potter jen zhluboka vydechl a následně vzal Dracovi vítr z plachet, když se mu opravdu omluvil. Sice tiše a sotva upřímně, ale omluvil. A Draco se nezmohl na nic víc, než na tupé zírání před sebe s pusou otevřenou překvapením. Harry využil jeho zaskočení, obešel jej a pokračoval dál ve své cestě na snídani, zatímco se mu Dracovy bouřkově modré oči vpíjely svým pohledem do zad.

***

Ahoj, Draco. Jak ses dneska měl? Krátká zpráva na pergamenu Zmijozela přivítala, kdy se ten den vrátil večer k sobě do ložnice. Automaticky se mu po tváři roztáhl úsměv. Ten upřímný zájem o jeho osobu, který neznámý měl, jej těšil. Připadal si díky němu zajímavý a opravdu výjimečný. Co na tom, že pouze pro jednu osobu. Ten pocit byl k nezaplacení. Okamžitě se posadil na postel a skopl z nohou boty.

Ahoj! Všechno šlo skvěle. Jen Potter byl dneska nějaký divný. Nechápu, co s ním je. Poslední dobou mě jen ignoruje. Postěžoval si chlapci na druhém konci. Přišlo mu to tak přirozené, vylévat mu své srdce, sdělovat mu své zážitky a názory. Odložil pergamen na postel vedle sebe a vysvlékl se z hábitu jen košile, kterou následně složil a položil na svůj kufr. Následně se pohodlně opřel o čelo postele a s pohledem upřeným na pergamen čekal, až se pod jeho písmem objeví odpověď.

Ignoruje? Neměl bys být spíše rád, že si tě nevšímá? Pokud vím, nemáš ho zrovna v lásce. Chlapcova slova byla logická, Draco si však nad nimi jen srdečně povzdechl.

Nerozumíš tomu. Dalo by se říci, že proti němu vlastně ani nic nemám. Jen mě baví ho provokovat. Ať to zní sebedivněji, miluji, když se s ním můžu hádat. Dodává mi to energii. A teď, když dělá mrtvýho brouka, tak mě tím neskutečně vytáčí. Přicházím o něco, co mě baví. Je pro mě nemyslitelné, že bych o naše společné konflikty přišel. Už patří do mého života tak, jako třeba povídání si s tebou.

Bylo tak lehké se neznámému svěřit se svými pocity. Nahlas by se k tomu nikdy před nikým nepřiznal, ale tomu chlapci na druhém konci nedokázal zalhat. O s ním také jednal čistě, upřímně a bez lží. Jedinou chybičkou bylo jeho tajnůstkaření, avšak to Draco chápal. I když jej iritovalo, že neznámý o něm ví již snad skoro vše, ale naopak to jaksi nefungovalo. Ano, sice se od o svém ctiteli již několik zajímavostí dozvěděl, ale onen mladík si dával moc dobře záležet na tom, aby neprozradil nic, co by Draca dovedlo k jeho identitě. A tak pro Zmijozela zůstával stále zahalen tajemstvím. S každým dnem však narůstala blonďákova touha se dozvědět, s kým má tu čest. Když o tom takhle přemýšlel, už mu vlastně bylo jedno, jak chlapec vypadá. Nezáleželo na tom. Hlavní bylo, že si s ním rozuměl, no ne?

Co ho podle tebe vedlo k tomu, že svůj postoj k tobě změnil? Přečetl si Draco otázku, která se na pergamenu objevila. Na čele mu vyskočila drobná vráska. Tohle byl dobrý dotaz a Dracovi najednou připadal tak správný. Doposud o tom nepřemýšlel, a podle toho také vypadala jeho odpověď.

Nevím, možná jej naše souboje omrzeli. Ale nepřijde mi to jako ten pravý důvod. Potter je teď jiný celkově, víc tichý a řekl bych, že i odtažitý ke svému okolí. Po té, co jsem do něj dnes narazil na chodbě, jsem se dokonce vůči němu na okamžik cítil špatně, provinile. Nechápu se. Začíná to být se mnou špatný.

Nevíš, proč ses cítil provinile? Další vráska přibyla na Zmijozelově čele. Neznámý ho nutil se nad sebou zamýšlet, a to dělal jen velice málo a také velice nerad.

Ne, to vím. Mohl za to ten jeho pohled. Připadal mi strašně zraněný, nepříslušně vzhledem k tomu, že jsem do něj jen narazil ramenem. Ale nechápu, proč jsem kvůli tomu najednou litoval svého činu. To bylo to divný. Nikdy jsem vůči Potterovi nic takového necítil, a to jsem mu provedl mnohem horší věci.

Možná je na čase, aby se tvůj vztah k němu změnil, vyhrabal ze stereotypu a dostal novou, lepší podobu.

Neznělo to jako špatný nápad, ale Dracovo srdce momentálně toužilo měnit podobu vztahu úplně s někým jiným. Spíš než s ním bych raději pokročil ve vztahu s tebou. Chci už konečně vědět, kdo jsi. Napsal na pergamen a k rukama chvějícíma se nedočkavostí čekal na odpověď.

Na to je ještě pořád brzy.

Proč? Proč to pořád odkládáš? Přijde ti fér, že toho o mě víš tolik, a já ani neznám tvé jméno?

Pokud umíš číst mezi řádky, Draco, víš, kdo jsem, a jediné jméno ti schází. Už kdysi jsem ti řekl, že jméno není to hlavní. Nač jej potřebuješ vědět? Chci, abys poznal, jaký jsem, ne jaký je můj původ a mé jméno.

Přijde mi, že už vím dost na to, abychom se potkali. Chci tě vidět. Napsal na pergamen a znovu čekal na odpověď. Ta však nepřicházela, a tak pod svou žádost dopsal ještě jedno slovo, které používal jen zřídka kdy. Prosím.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama