Reading between the Lines - Epilog

12. května 2017 v 20:38 | Makkakonka |  Reading between the Lines

Reading between the Lines

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka



***

Rozvážné škrábání brku po pergamenu bylo to jediné, co narušovalo tichou atmosféru v bradavické knihovně. Harry se soustředěným výrazem sepisoval esej, který od něj zítra očekává profesorka McGonagallová a jelikož celý úkol nechal opět na poslední chvíli, dělal vše proto, aby nemusel vypracovanou část přepisovat a ztratit tak další drahocenný čas, pro nějž znal mnohem příjemnější využití. Jak sám na sobě pozoroval, v několika posledních dnech byl ve skluzu. Prakticky nic nestíhal, protože se nedokázal přinutit k odchodu z Dracovi blízkosti. Každou volnou minutu chtěl trávit s ním a podle svého chtíče se také řídil. Snad i to byl jeden z důvodů, proč nyní blonďatý Zmijozel seděl na dřevěné židli naproti němu a dělal mu společnost. Kdyby se neuvolil, Harry by jistojistě přišel na zítřejší přeměňování s prázdnou a o tom Draco nechtěl ani slyšet.

Aby se neřeklo, na stole před aristokratem ležela otevřená učebnice do dějin čar a kouzel, avšak již několik minut byla otevřená stále na stejné stránce. Draco z ní nepřečetl více, než jen několik prvních odstavců daného tématu. Nejenže bylo učivo neuvěřitelně nudné, takže nedokázal látce věnovat potřebnou pozornost, ale mnohem více jej zaujal Harry ponořený do světa přeměňování.

Dracovi nevadilo, že si jej černovlásek už delší dobu nevšímá a raději má nos zabořený do nažloutlého pergamenu. Aspoň jej mohl nestydatě okukovat, aniž by o tom Harry věděl. Od začátku jejich oficiálního počátku chození uplynuly již téměř tři týdny a Draco si i za tak relativně krátkou dobu byl vědom toho, že hrdinnému Nebelvírovi zcela propadl. Nedokázal pochopit, proč si Harryho pravého já nevšiml už dříve a namísto toho na něj raději jen hleděl s předsudky a opovržením. Styděl se za své chování a upřímně Harryho obdivoval za jeho silnou vůli a odvahu, které bezpochyby musel mít, když se jej rozhodl kontaktovat.

Když tehdy kývl, netušil, že s Harrym tolik získá. Jeho život nyní nabral úplně jiný směr, lepší směr. Milovat a být milován to pro něj byly zcela nové věci, ale za žádnou cenu by se jich teď nevzdal. Ne, když poznal, jak dokonalé jsou. Příjemně jej naplňovaly, rozveselovaly jeho srdce i mysl, cítil se konečně živý se vším všudy, jako by jeho život plný pravidel a očekávání konečně dostal ten správný smysl. Přistihl se, že každý večer usíná s myšlenkami na Harryho a ráno neobyčejně rychle vstává, aby byl opět u něj co nejdříve. Nudil-li se někdy, promrhaný čas se ihned měnil v nepřítomné zamilované pohledy a přiblblý úsměv na tváři. Harry, Harry, Harry a zase jenom Harry. Pro nikoho jiného v jeho hlavě nebylo místo.

Díky tomu, jak byl zaměstnáván tajnými schůzkami s nebelvírským chlapcem, zcela zapomínal křičet po ostatních, popichovat je a častovat každého, kdo se mu nevhodně připletl do cesty, nevybíravými poznámkami a mnohdy i nadávkami. Draco Malfoy a jeho nově nabytá umírněnost pro celé Bradavice představovali jednu obrovskou záhadu. Mnozí si úlevně vydechli, jiní jen s napětím očekávali, kdy přijde zlom, který zmijozelského prince navrátí do starých kolejí. Studenti, ale i ostatní obyvatelé hradu si začínali všímat, že něco není úplně v pořádku, ihned po několika dnech Dracova a Harryho vztahu.

Jediný, kdo věděl pravdu, byli oni dva a Pansy s Blaisem. Harry před svými přáteli prozatím mlčel jako hrob, avšak cítil, že nebude dlouho trvat a Hermioně se podaří jeho bariéru vystavěnou pro ochranu toho největšího tajemství, které momentálně měl, prolomit. Neustále na něj naléhala a on pomaličku povoloval. Nemůže jim to tajit věčně. Spolu s Dracem se rozhodli, že svou novinku budou světu sdělovat postupně. A lidé mimo jejich okolí na to budou muset přijít sami - v době, až oba uznají, že jsou připraveni projevovat si svou náklonnost i na veřejnosti.

"Nad čím přemýšlíš?" Nebelvírův hlas vrátil Draca zpátky mezi vnímající bytosti. Tak moc se ztratil v obdivování Harryho opálené tváře s mužnými rysy, že naprosto opominul černovláskovo zdárné zakončení eseje a odložení brku za úlevného výdechu.

S provinilým úsměvem Zmijozel zakroutil hlavou. Harryho vědoucný pohled jej však ujistil, že Nebelvírovi jeho "nenápadné" okukování neušlo. "Pojď sem," vybídl jej Harry a natáhl ruku před sebe. Vábil Draca do svého objetí spjatým s pohodlným usazením v jeho nebelvírském klíně. "No pojď," pobídl jej ještě jednou se širokým lišáckým úsměvem, když viděl, jak se Draco zdráhá. Přeci jen stále byli pouze v knihovně. Minimálně madame Pinceová je může zahlédnout, nemluvě pak o ostatních studentech Bradavic, kteří sem mohou kdykoliv zavítat a zabočit do uličky, kde se nacházel stolek, u kterého nyní seděli. "Neboj," dodal a mrknul. A právě toto gesto odstartovalo Dracovu povolnost.

Zaklapl knihu, která před ním ležela na stole, zvedl se a ladně přešel k Harrymu, který jej pohledem vybízel, aby neváhal a sedl si na něj. Jakmile se tak stalo a Dracovo aristokratické pozadí se dotknulo jeho stehen, obmotal kolem Zmijozela své paže a zabořil hlavu do jeho hrudě. Zhluboka se nadechl, aby nasál Dracovu osobitou vůni, která se jednoznačně stala jeho nejoblíbenější, jakmile ji poprvé ucítil.

Draco se jeho počinu zvonivě zasmál. Zabořil své prsty do černých kadeří a lehce za ně zatahal, aby donutil Harryho zvednout hlavu. Když tak Nebelvír se zamručením učinil, ovinul si Draco ruce kolem jeho krku a jejich rty se spojily v jednom líném polibku, již několikerém za dnešní den. Milovali, když se jejich rty o sebe otíraly, ochutnávaly se navzájem, byly lehce okusovány anebo bláznivě sány, dokud některému z nich nedošel kyslík. Každičkou takovou chvíli si plně užívali a s touto by tomu nebylo jinak, kdyby je od sebe neodtrhlo hlasité dívčí vyjeknutí.

Pištivý hlas byl ihned okřiknut madame Pinceovou, která jako každá správná knihovnice z celého srdce nesnášela každičký hlasitější zvuk ve svém rajonu. Dívka tak možná utichla, ale nic to nezměnilo na tom, že viděla dva největší bradavické rivaly, jak se spolu líbají zašití ve školní knihovně. Než se oba chlapci vzpamatovali, studentka již utíkala pryč od nich s líčky červenými jako dvě rajská jablíčka. Nestihli ji ani poprosit o diskrétnost.

Draco zíral směrem, kterým se ztratila, a pod tíhou obav si začal kousat spodní ret. Periferním viděním si všiml, jak se Harry ušklíbl a zatřepal hlavou - evidentně méně vykolejený než Zmijozel sám. "Draco," povzdechl si a neodpustil si dloubnutí do blonďákových žeber. "Není se čeho bát. I kdyby to řekla, bude jedině dobře, ne? Je na čase, aby všichni věděli, že jeden nádherný Zmijozel jménem Draco Malfoy je teď jen a jen můj, ne?"

Aristokratova líčka lehce zrůžověla díky komplimentu, vzápětí byl však Nebelvírovi uštědřen jeden drobný bezbolestný pohlavek. "Nezlehčuj to!"

"Nezlehčuji to," pousmál se Harry pobaveně, "jen mi nezáleží na tom, kolik lidí bude vědět, že tě miluji, Draco. Na mých citech to nich nezmění."

Draco se už už nadechoval, aby Harrymu jeho chování vyčetl, ale potom se zarazil. Opravdu to Harry řekl? Nahlas? Opravdu řekl, že ho miluje? Tiše zalapal po dechu a nevěřícně s rozšířenými zornicemi se na Nebelvíra podíval. Ten jej pozoroval s rozněžnělým výrazem na tváři a potěšeně zaznamenával, že Dracovo překvapení střídá dojetí a upřímná radost. A jakmile se Zmijozelovy paže opět obmotaly kolem jeho krku, věděl stoprocentně, že má vyhráno.

"Taky tě miluju, ty moje nebelvírský pako," zašeptal tiše Draco těsně před tím, než jejich rty opět splynuly v jedny. Tentokráte v polibku plném upřímné lásky a hlubokých citů.

***

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama