The Broken Angel - 1. kapitola - Návrat prokleté

3. června 2017 v 12:31 | Makkakonka |  The Broken Angel


Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

Bradavická Velká síň se jednoho dne zahalila do tichého šepotu a udiveného špitání. Všechen rozruch byl způsobem příchodem jedné nebelvírské dívky. Dlouhé kaštanové vlasy měla svázané v pevném culíku, její vysportovaná postava byla o něco hubenější než obvykle. Tato dívka se jmenovala Katie Bellová a několik předchozích dnů strávila na lůžku u Svatého Munga a později i na bradavické ošetřovně, kde se zotavovala po zásahu mocnou kletbou černé magie.

Samotná událost, která dívku upoutala na lůžko, byla sama o sobě velmi záhadná a do nynějška se o jejích příčinách vědělo jen velmi málo. Samotní profesoři si nebyli příliš jisti tím, co přesně se stalo, avšak několik svědectví dívčiných spolužáků a jedno velmi zvláštní obvinění přinášely celému případu jistou naději na rozřešení. Studenti se však mohli zatím jen domnívat, kde se skrývá pravda a kdo za útokem na jejich spolužačku ve skutečnosti vězí.

Proto se není čemu divit, že se v momentě, kdy Katie vstoupila do Velké síně, rozšířilo řetězové šeptání. Celá místnost se tak ponořila do tichého mumlání a zbytečně jen deprimovala nově příchozí dívku. Katie se rozvážným krokem pomalu rozešla uličkou dál, až došla ke svému místu u jednoho z podlouhlých kolejních stolů. V okamžiku byla obklopena svými kamarády, spolužáky a také spoluhráči ze svého famfrpálového týmu.

Jakmile jí řekli několik zdvořilých vět o tom, jak jsou rádi, že ji opět vidí zdravou, odvážil se jeden z nich zeptat na to, co chtěli vědět všichni v této síni. Avšak stalo se tak, jak většina studentů v koutku duše předpokládala. Katie nebyla schopná říct ani jednu osvětlující větu, která by dohady a domněnky posunula nějakým určitým směrem dopředu a vrhla do celého případu aspoň slabé světlo.

Když se její nevědoucí odpověď roznesla po celé síni velmi rychlou tichou poštou mezi studenty, vkročil do místnosti člověk, který neváhal a jakmile Katie zahlédl, rozešel se rychlou chůzí přímo k ní, aby i on mohl svým dotazem zjistit pravdu. Patřil k těm, kteří byli nedaleko, když se Katie stal výlet do Prasinek osudným. A byl dokonce tím člověkem, který neváhal a bez otálení vyslovil jméno svého dlouholetého školního rivala jako toho, kdo může za stav, ve kterém se Katie dlouhé dny nacházela.

Tento člověk měl nyní svých starostí plnou hlavu, avšak dokázal je během okamžiku odhodit pryč, mohl-li získat důkaz přímo z dívčiných úst o tom, že se ve svém obvinění nemýlil. Stačil mu jediný pohled na Katie, která opět stála na svých nohách, a to přímo uprostřed uličky vedle nebelvírského kolejního stolu, a on byl rozhodnut o tom, co se stane jeho prioritami.

Během zlomku vteřiny zapomněl na vyhrocující se situaci mezi jeho dvěma nejlepšími přáteli a na milostný trojúhelník, který tvořili společně s další nebelvírskou dívkou, Levandulí Brownovou. Odsunul do pozadí své mysli i svůj vlastní milostný problém v podobě Ginny Weasleyové, Ronovy mladší sestry a jeho dobré kamarádky, ke které ovšem delší dobu cítil jisté matoucí city. Avšak jako by měl v sobě nějaký blok, který mu nedovoloval vyjádřit jí své stanovisko. Nebyl si příliš jistý, zdali to, co k ní cítí, není jen pouhopouhé hluboké kamarádství a zdali si ve své mysli hledající nějaký pevný bod vesmíru, který by tu pro něj nyní byl ve své stoprocentní podobě, pouze nevykresluje něco, co by ani řádně nemohlo fungovat.

Pozapomněl i na stále nová a nová tajemství z Raddleova života, která mu postupně odhaloval profesor Brumbál ve své pracovně na občasných večerních schůzkách. A v neposlední řadě vypustil ze svých myšlenek i tajemnou učebnici lektvarů, kterou momentálně nesl v podpaží, aby se během jídla mohl s Hermionou a Ronem domluvit na jistém řešení jejich rozdílných názorů právě na onu knihu. Nebo také aby se s nimi opět mohl pohádat kvůli její maličkosti. Harry Potter zkrátka vypustil všechny problémy z hlavy hned, jakmile si uvědomil, že má příležitost zjistit pravdu. V koutku duše ani nedoufal v to, že by jeho domněnky mohly být mylné. Bezhlavě jim věřil. Možná, že se mu nyní nepotvrdí, ale byl si jist tím, že se také rozhodně nevyvrátí.

Byl posedlý. Byl posedlý a to nejen knihou, kterou tak urputně svíral v rukách, ale i touhou zjistit vše o blonďatém chlapci ze Zmijozelu, který podle něj stál za všemi nepříjemnostmi, které se tento školní rok udály. Právě jeho obvinil z útoku na Katie, právě jeho pronásledoval každou volnou minutu, když zrovna neobjevoval nová tajemství staré učebnice lektvarů či nepátral po Voldemortově minulosti ve skvostných vzpomínkách různých lidí. Právě toho blonďatého chlapce již od konce prázdnin podezříval z nekalostí konaných ve jménu Pána zla. Právě jeho, Draca Malfoye.

Když si to dochvátal ke Katie, dívka na něj pohlédla vědoucím pohledem. "Vím, na co se mě chceš zeptat, Harry," pronesla tiše, avšak pohled, který chlapci věnovala, byl odhodlaný. "Nevím to. Opravdu nemám tušení, kdo by to mohl být, avšak…" zarazila se. Pohledem sklouzla někam za chlapcovo rameno a v tváři se jí usídlila tvrdost.

Náhlá změna jejího výrazu přiměla Harryho, aby se otočil za sebe. Člověk, kterého uviděl stát kousek od vchodu do Velké síně, byl jednoznačně zoufalý a v koncích. V jeho tváři se zračila čirá hrůza, děs, ale pod tím vším bylo možné zahlédnout i obrovské obavy a strach. A pro Harryho štěstí se nejednalo o nikoho jiného, než o tolik nenáviděného zmijozelského prince, mladého potomka rodu Malfoyů.

Pohled do tváře blonďatého Zmijozela, který jeho život v několika posledních měsících ovlivňoval mnohem více, než by si brýlatý přál, v něm vyvolal směsici pocitů. A to velmi výbušnou směsici pocitů. Jedna jeho strana, ta mnohem větší získávající si nad jeho myslí totální převahu, měla chuť rozběhnout se zpět na druhý konec Velké síně, odchytit Draca a vlastnoručně mu vykřičet do obličeje, co si o něm myslí. A když vlastnoručně, tak myšleno doslova vlastnoručně. Druhá část mu však našeptávala, že by bylo nejlepší mlčet a neupozorňovat na svá podezření. Vyčkávat a dál pouze sledovat každý blonďákův krok.

Když se však bledou tváří chlapce, který svým vzhledem v poslední době připomínal spíše jedno z bradavických průhledných strašidel, jak moc se ztrácel před očima, prohnal jistý neidentifikovatelný pocit, když se chlapci lehce roztřásla brada a on se v zoufalství otočil na odchod, Harry byl rozhodnut o tom, jakou cestou povede své další jednání.

Po zamumlání tiché omluvy věnované Katie a ospravedlňující jeho rychlý odchod, vyrazil za blonďákem, jak nejrychleji mohl. V tu chvíli děkoval bohu za jedinečnou plavou barvu Dracových vlasů. Takto se mu aspoň Zmijozel neztrácel v davu studentů, kteří proudili dovnitř Velké síně, aby nasytili své hladové žaludky. I když Draco odbočil do málo frekventované části hradu, až nakonec přešel do klusu a doběhl na jedno z málo využívaných míst, Harry jej následoval odhodlán zjistit o Zmijozelovi něco víc.


***

2. KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 4. června 2017 v 17:17 | Reagovat

Super, začalo to skvěle :-)

2 Makkakonka Makkakonka | 4. června 2017 v 20:42 | Reagovat

[1]: Děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama