The Pariah - 2. kapitola

5. července 2017 v 15:45 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Do prdele!" nevybíravé zaklení bylo první, co toho večera vypustil Draco z úst, když se vrátil do svého bytu. Vchodové dveře za ním hlasitě práskly, jak se je zprudka pokusil zavřít, až se vibrace šířily stěnami k oknům, která se rozdrnčela pod nečekaným náporem síly. Frustrovaný blonďák vytáhl z kapsy peněženku a spolu s klíči ji pohodil na botník vedle dveří, lhostejný k tomu, co se s ní stane a jestli vůbec dopadne na správné místo.

Se zavrčením si to napochodoval do kuchyně ke skříňce pod umyvadlem, jejíž dvířka prudkým trhnutím otevřel a vylovil zevnitř láhev vodky. S nelibým zamračením shledal, že v ní je jen několik posledních loků na dně, avšak neváhal a veškerý pozůstatek z předchozích večerů do sebe najednou obrátil. Vyprázdněná láhev pak s varovným cinknutím skla zůstala stát na kuchyňské lince, zatímco rozmrzelý blonďák sebou zvysoka praštil do peřin.

S hlasitým odfouknutím obrátil svůj šedý pohled k špinavě bílému stropu. Ne, že by to nečekal, ale přeci jen jej další zklamání znovu dopálilo. Nikdy by nevěřil, jak těžké bude mezi mudly sehnat ucházející zaměstnání. A dnes jej znovu poslali do háje jen kvůli tomu, že se nepyšnil nějakou známou mudlovskou univerzitou v životopise. Nikoho nezajímalo, že je v daném oboru mnohem zkušenější, než mnozí mudlové, kteří tu zpropadenou školu měli! Vždyť od útlého věku se do jeho výchovy ve správného Malfoye zahrnovalo i finančnictví a ekonomika, které mu v budoucnu měly pomoci při rozšiřování malfoyovského majetku a při zvyšování peněžního obnosu uloženého v Gringottově kouzelnické bance. Tak proč nikoho z těch lidí venku nezajímaly jeho schopnosti a všichni toužili jen po patřičném vzdělání?

Vztek jím lomcoval, když si uvědomil, že tohle všechno bylo těm zpropadeným ministerským krysám jasné už od začátku. Poslat jej do mudlovského světa byl mnohem horší trest, než kdyby byl vsazen do Azkabanu. Dříve jim v duchu děkoval za to, že jej neposlali mezi mozkomory a vězně křičící agonií, ale poslední dobou mu docházelo, že mu jejich "prokázaní soucitu a vstřícnosti" přineslo jen větší utrpení, než samotný Azkaban. Tady musel začít od nuly a postarat se sám o sebe, ve vězení by mu ministerstvo muselo věnovat aspoň malou péči.

S podmračeným výrazem odtrhnul svůj zrak od stropu a silou vůle se přestal utápět v sebelítosti. Zbytečně jej to deprimovalo. Potřebuje se odreagovat, to je to pravé. Potřebuje na chvíli zapomenout na všechno, co jej trápí a zažít další z těch vzácných chvil, kdy si naplno užívá života a dovolí si na několik málo hodin nebrat ohled na následky, jaké jeho povyražení bude mít.

Odhodlán vyrazit dnes večer ven mezi lidi, do nějakého z místních klubů a pořádně se opít, se zvednul z postele a zamířil si to do koupelny, kde ze sebe stáhnul veškeré oblečení a nechal ho pohozené na zemi před sprchovým koutem. Ačkoliv by mnohem raději volil relaxační koupel ve vaně s pěnovými bublinkami, musel se spokojit s dlouho sprchou pod vlažnou vodou, která mu však v konečném důsledku přinesla téměř stejné uvolnění.

Jak už to bylo dlouho, co se naposledy vykoupal ve vaně? Nějaký ten měsíc určitě. Pokud si dobře vzpomíná, nespal tehdy doma. Večer před tím se nechal v klubu sbalit příjemně vypadajícím a sympatickým chlápkem, jehož vzezření donutilo Draca zapomenout i na to, že se právě dobrovolně oddává koketování s mudlou. Po několika minutách strávených v překvapivě opravdu milé společnosti a po jednom či dvou drincích placených neznámým se tehdy nechal v klubu políbit. Následoval nečekaný útok na jeho ústa, který však Draco s radostí opětoval, a když si mezi lapáním po dechu vyměnili mezi sebou několik málo slov mumlaných do rtů toho druhého, přesunuli se nakonec domů k druhému muži.

Když se druhý den ráno Draco probudil, jeho společník ležel nahý vedle něj a s hlavou podepřenou dlaní jej pozoroval. Na rtech mu hrál drobný úsměv, jak blonďáka sledoval při spánku a jakmile uviděl, že se Draco probudil, neváhal a přivítal jej sladkým polibkem s přáním dobrého rána. Společně se pak nasnídali a poté Draco svého milence poprosil, zdali by se u něj nemohl vykoupat. Rozhodně při pronášení své žádosti nepočítal s tím, že mu bude nabídnuta rovnou vana, ve které mohl zůstat tak dlouho, jak jen chtěl. A co víc, že v ní nezůstane dlouho sám. Jen oni dva vědí, zdali jejich společná koupel zůstala jen u něžného umývání zad, či zdali se přehoupla i v něco víc.

Ačkoliv se jednalo pouze o jednorázovou akci, byl to jeden z těch románků, na které Draco rád vzpomíná. Líbila se mu ta péče, kterou mu jeho společník věnoval. I když si to nerad přiznával, rád býval rozmazlován a ve společnosti tohoto muže se mu pozornosti dostalo překvapivě mnoho. Na rozdíl od jiných mužů, se kterými měl co dočinění, jej tento nevykopnul ráno z postele, nehodil po něm jeho oblečení a nevykázal ho ven ze svého domu; nevyspalého, hladového a neumytého. A toho si vážil.

Nejvíce však nenáviděl ty typy, kteří jej vyhodili hned po tom, co si na něm ukojili své potřeby, mnohdy i bez toho, aniž by brali příliš velký ohled na jeho vlastní. V takových případech se pak cítil, jakoby se sexem s ostatními živil. Ovšem i když život u mudlů nebyl snadný, nikdy na nic takového ve vážném duchu ani nepomyslel. Bylo to pod jeho úroveň a prodávat své tělo za peníze mu přišlo jako neúcta k sobě samému. Navíc mu stačily ty pocity, které měl, kdykoliv si ho milenci v posteli nehýčkali tolik, kolik by chtěl a jak si představoval. Připadal si pak obzvláště špinavě a znechuceně, za což měl vždy chuť vraždit. V první řadě ta hovada, která při jejich setkání špatně odhadl, a hned poté sám sebe za svůj chybný úsudek. Naštěstí se mu podobné incidenty stávaly jen ojediněle.

Zatřepal hlavou a raději si užíval příjemnou masáž způsobenou kapkami vody dopadajícími na jeho pokožku. Mokré vlasy se mu lepily dohromady a padaly mu do obličeje, zatímco si rukou umýval krk spolu s rameny a zády. Prsty přejížděl po pokožce a na několika místech si záda rozškrábal nehty do ruda, jak mu připadalo, že se z těchto míst špína nesmývá podle jeho představ.

Nevěděl, kolik času ve sprše strávil. Proud vody vypnul, až když se cítil dostatečně čistý - jak po fyzické, tak po psychické stránce. Jakmile se ručníkem usušil, oblékl se, učesal a svou úpravu zevnějšku zakončil naparfémováním. Věnoval poslední pohled své tváři v zrcadle.

Musel se na svůj odraz ušklíbnout. Kdysi se takto díval na tvář chlapce, který měl před sebou velkou budoucnost. Dobré finanční zázemí i společenské postavení spolu s inteligencí a bystrým uvažováním mu slibovaly vážený a autoritativní post, onu imaginární zář reflektorů, prosperitu a úspěšnost. Nyní se však koukal do očí muži, který byl nucen předčasně dospět, když jako mladý prošel krutou válkou, díky níž je nyní jeho život tak komplikovaný, jak jen může být. Nic, na co se před válkou připravoval, nepřišlo a dostalo se mu jen zcela odlišných možností. Musel přehodnotit svou budoucnost, postoje, názory, radikálně změnit svůj životní žebříček hodnot a co nejrychleji se v nové situaci zorientovat a postavit se na vlastní nohy.

Po ukončení příprav netrvalo dlouho a dveře Dracova bytu se zavřely za mizejícími zády blonďatého mladíka. Pak už bylo slyšet jen cvaknutí zámku, když v něm otočil klíčem a vzdalující se klapání podrážek bot o kamenné schodiště.

Venku se již smrákalo. Pouliční lampy již vrhaly své mdlé světlo na chodník, avšak jejich zář natolik splývala s okolím tak, že každý člověk nabyl pocitu, že jsou ještě naprosto zbytečné a že mohly být zapnuty až o něco později. Draco jistým krokem mířil spletitými ulicemi k místu, které mu vždy pomohlo zapomenout na strastiplnost jeho života, dopřálo jeho znavené mysli odpočinek a povyražení, jež potřebovala - k místu, kde nacházel kvalitní pití za přijatelnou cenu, která mu nikdy nezpůsobila závažný úbytek peněz v peněžence a kde také čas od času narazil na slušného společníka, se kterým byl odhodlán dovést své uspokojení z večera až do konce.

Byť se nejednalo přímo o gay klub, již dávno zjistil, že je tento podnik příslušníky této komunity vyhledávaný poměrně často. Snad díky tomu příjemnému prostředí, které uvnitř bylo a přívětivé atmosféře, jež zde panovala. Jinak si to neuměl vysvětlit. Gayové i lesby zde byli vítáni a i když heterosexuálové v návštěvnosti jednoznačně převažovali, Draco to tu měl rád. Když potřeboval a dostatečně dlouho vydržel, vždy se tu našel někdo, kdo v něm vzbudil zájem. Pak stačilo několik nevinných triků a měl o zábavu postaráno. Samozřejmě se také rychle dostal do pozice toho vydržovaného. Nikdy nezatoužil kupovat ostatním drinky a podmanivými slovy jim podlézat. Mnohem raději zapůsobil kouzlem své osobnosti a nechal své společníky, aby mu propadli. Ukázal jim, o co mohou zabojovat a vypočítanými kroky je donutil, aby také bojovali.

Ještě lepší bylo, když se nemusel do seznamování nijak angažovat a někdo z při nejmenším ucházejících mužů si jej vyhledal sám. Pokud byl s protějškem spokojen, přijal hozenou rukavici a pokud se mu nápadník protivil, jednoduše jej svým vytříbeným způsobem odpálkoval a každý z nich se pak poohlížel někde jinde.

Ne vždy mu hledání společnosti na noc vyšlo. Byly i dny, kdy se zkrátka nezadařilo a tak se v mírně podnapilém stavu vracel pozdě v noci domů, sám, bez úlovku a nezbylo mu nic jiného než ulehnout do studených přikrývek s neukojenými potřebami. O to dříve se však do klubu vracel. Protože neměl přátele, tento druh kontaktu s lidmi byl nezbytný. Přesto však zcela nenaplňoval to, po čem Draco toužil. Bylo sice hezké, že mu nečiní potíže najít si někoho na jednu noc, avšak moc dobře si uvědomoval, že to není zrovna to, co by chtěl.

Dracův cíl se nacházel na rohu ulice, kam zrovna zabočil. Zvenku podnik na mnohé lidi působil jako tuctový a ničím nevyčnívající - svým způsobem byl tento dojem správný a pravdivý, na druhou stranu jste ve městě našli jen málo klubů, které by se mohly tomuto rovnat - zdali vůbec nějaký. Pití zde bylo hodnotné a za přijatelnou cenu, žádný podnik jen pro ty nejbohatší, takže si i obyčejní lidé mohli dovolit kvalitu a jako bonus zde opravdu vládla poklidná a dýchatelná atmosféra.

Sotva Draco vkročil dovnitř, ani na okamžik nezaváhal, a ihned se vydal na své oblíbené místo, totiž na jednu ze dvou volných židlí u baru. Jakmile černovlasý barman za pultem obsloužil nějakou mladou slečnu sedící kousek od něj, přitočil se k Dracovi. Tmavá košile se mu lepila na tělo, jak moc se dnes musel ohánět, aby stíhal vyřizovat všechny objednávky.

"Co to bude?" prohodil Dracovým směrem, navázal na krátký oční kontakt a než stihl Draco odpovědět, už se zase díval jinam, lépe řečeno po lahvi se správným alkoholem, který by přidal do jednoho ze složitějších drinků pro dalšího z hostů, jenž na svou objednávku stále ještě čekal.

"Jednu whisky s ledem," naporučil si blonďák, zatímco s mírným úšklebkem a jistým soucitem v srdci pozoroval uhoněného muže, jak se snaží co nejrychleji vykouzlit z patřičných surovin ten správný nápoj. "Hned to bude," houkl barman přes rameno, zatímco završoval své přípravy. Na malý okamžik někam odběhl i s hotovým drinkem a vzápětí v několika snadných krocích zařídil, aby před Dracem stála jeho oblíbená whisky. Uchopil díky ledu v nápoji příjemně chladivou skleničku do ruky a pootočil se na židli tak, aby viděl na taneční parket a boxy pro návštěvníky k němu přilehlé.

Světla visící u stropu házela barevné odlesky na tancující páry vlnícími se do rytmu mudlovské party hudby. Ženy se svými pozadími otíraly o klíny svých protějšků a provokovaly, jak jen se dalo. Muži nechali své nenechavé ruce jezdit po jejich tělech a zkoumali každou křivku a každý záhyb, který jen mohli. Několik dívek při levém okraji parketu tančilo ve skupince obličeji k sobě a zničehonic se něčemu začaly hlasitě smát. Jejich smích Draco možná neslyšel, ale široké úsměvy a ústa zakrývaná rukama mu dávala jasná znamení. Avšak dívky nebyly to, co Draca zajímalo. Proto se pečlivě díval dál a očima prohledával každý metr čtverečný podniku.

Štěstí se na něj usmálo, když v pravé polovině parketu, kousek od středu, zahlédl dva muže, jak se při svých divokých pohybech zároveň divoce líbají, nad čímž se nakonec jen zklamaně pousmál. Do zelí nikomu nepoleze. Jeho chvilková radost byla zase ta tam. Ale zase kdoví, třeba tu s sebou mají i nějakého osamělého kamaráda. Hlavně nesmí své hledání vzdávat po prvním neúspěchu.

Rozhlížením z barové židle strávil nějakou tu chvilku. První whisky měl již vypitou a sklenka druhé stála před ním na pultu. Jediný, kdo si jej prozatím všimnul, byla skupinka čtyř přiopilých dívek, už od pohledu mnohem mladších než Draco sám. Nenápadně si stahovaly své šaty dolů a odhalovaly tak Dracovým očím svá mladistvá poprsí. Jakmile je Draco striktně odmítl, ozvalo se z jejich úst hromadné zabručení, avšak nakonec si daly pokoj.

Po druhé skleničce vstal Draco od baru, rozhodnut jít na obhlídku po svých. Přeci jen tu bylo více lidí než obvykle, a tak se mu potenciální milenec mohl klidně ztratit v davu. Za celou dobu procházení po klubu se mu povedlo zavést s muži jen dva kratičké rozhovory, v jejichž průběhu snadno a rychle zjistil, že s dotyčnými jen ztrácí čas. Žen, které by o něj měly zájem, potkal po cestě mnohem více a dokonce se mu i samy vybízely. Škoda jen, že něžné pohlaví není zrovna jeho parketa.

Když ani po několika dalších minutách nenašel nikoho, kdo by mu byl k užitku, začal se smiřovat s tím, že dnes nastává jeden z těch smolnějších dnů, kdy musí odejít s nepořízenou. Ledaže by to šel zkusit ještě někam jinam. Ovšem v tomhle stavu se plahočit přes půlku města do dalšího klubu, který si mohl dovolit, se mu vážně nechtělo.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama