The Pariah - 3. kapitola

7. července 2017 v 20:20 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Vrátil se zpět k baru a posadil se zpátky na jednu z židlí. Tentokráte na úplně opačnou stranu, než seděl před tím, jelikož za tu dobu, co byl pryč, se bar stihl docela zaplnit. Měl štěstí, protože chvíli před jeho příchodem se právě z této strany odebrala pryč nějaká dvojice mužů. Jinak by se už asi neposadil. Třetí sklenička whisky přistála před ním na pultu a zrovna když z ní znovu upíjel, otevřely se kousek za ním nějaké boční dveře. Nebýt skupinky mužů v sakách, kteří se z nich vyrojili, asi by si jich ani nevšiml.

Když je přes okraj skleničky pozoroval, všiml si, že většina mužů se v rychlosti rozloučila s ostatními a odešla pryč. Jen hrstka jich zůstala a ti se rozešli dál do klubu hledat nějaký volný box, kam by se posadili. Chvíli na to vyšel ze stejných dveří ještě jeden muž. V ruce držel mobil a něco na něm zoufale rychle psal. Nakonec jej vypnul, odložil do kapsy a viditelně si povzdychl. Bez jediného zaváhání se vydal k baru a Draco si z jeho strhaného obličeje a nahrbeného postoje mohl všimnout, jak moc unavený je. Od pohledu jej blonďák odhadoval na zhruba stejný věk, v jakém byl on sám.

Jakmile si barman muže všiml, pokynul na něj zdvořile hlavou. "Dáte si něco, šéfe?" Draco nad vybraným oslovením zaujatě přimhouřil oči.

"Jednoho panáka, Jamie, jako vždy po jednání s těmahle," muž se ušklíbnul a pohodil hlavou ve výmluvném gestu směrem k východu, kde bylo možné zahlédnout posledního z odcházejících mužů v sakách.

Jamie se uchechtl a chápavě přikývl. Mezi tím, co pro svého nadřízeného připravoval pití, se muž posadil na volnou židli vedle Draca. Ten si nemohl odpustit jeden ze svých rychlých hodnotících pohledů. Tmavě hnědé v náznacích lehce vlnité vlasy mu držely v pečlivém účesu pomocí hojného množství gelu, kulatému obličeji dominoval velký nos a vykulené oči se na svět dívaly nadmíru panovačně. Kolem masitého krku měl připnutý stříbrný řetízek a pod oblečením se mu rýsovala sádelnatá postava. Dracovi nezbylo nic jiného, než nad ním ohrnout nos.

Zatímco se Draco znovu začal věnovat své whisky a rovnou si u barmana naporučil další skleničku - přeci jen ještě hledání úplně nevzdal - muž po jeho boku vytáhl z kapsy u kalhot krabičku cigaret a pohodil ji na pult vedle svého pití. Po obhledání snad všech svých kapes k cigaretám přibyl i zapalovač. Jednu nikotinovou tyčinku si vsunul do úst a naučeným způsobem ji zapálil. Když poprvé s mírně zakloněnou hlavou požitkářským způsobem vydechnul kouř, byl to právě ten okamžik, kdy jeho pohled spočinul na Dracovi. Nemohl si nevšimnout jeho nevraživého pohledu zatvrzele upřeného přímo před sebe.

"Snad vám nevadí kouř," uchechtl se. Jako by na truc a k případné provokaci znovu popotáhl a vyslal obláček štiplavého dýmu blonďákovým směrem.

"Ne, měl by snad?" opáčil Draco rozmrzele, když se mu smrad z cigarety vsakoval do oblečení a vlasů. Hned na to se však falešně usmál.

"Nevím, netváříte se příliš nadšeně," pokrčil hnědovlasý muž rameny. "Kouříte?"

Záporné zakroucení hlavou a krátká negativní odpověď vykouzlilo muži na rtech křivý úsměv. "Vaše chyba, mohl byste si zakouřit se mnou. Jednu bych vám dal."

"Nemám zájem," odvětil Draco a upil ze své whisky.

"Škoda," lhostejně prohodil muž a Draco mohl cítit, jak se mu do kůže zarývá jeho intenzivní pohled. "Chodíváte sem často? Ještě jsem vás tu neviděl," tiše se uchechtnul. "Pravdou je, že já tady taky nebývám pořád."

"Čas od času," zamručel blonďák.

"Sám?" nadhodil tmavovlasý se zvídavě povytáhnutým obočím. K jeho smůle jej však právě tato grimasa dělala na pohled mnohem hloupějším a tupějším, než jeho obvyklý výraz.

"Další společnost není vítaná, když ji právě sem chodíte hledat," ušklíbl se Draco.

Mužova další věta zněla spíše jako otázka. "A doufám, že také nacházíte?"

Blonďák neurčitě pohodil rameny. "Jak kdy." Zbytek své whisky do sebe obrátil najednou a než si sám stihl naporučit další skleničku, udělal to za něj jeho společník. "Udělej mu další whisky, Jamie. Tentokrát na účet podniku! A pro mě můžeš taky ještě jednoho," nakázal barmanovi a důležitě se na Draca podíval. Blonďákovi neunikla vyzývavost, která se v tom pohledu ukrývala. Musel se uchechtnout: "Čím jsem si to zasloužil?"

"Menší pozornost věrnému zákazníkovi." Mrknutí, které následovalo, Draca donutilo v nestřeženém okamžiku protočit oči. "Od samotného šéfa, co?" neodpustil si poznámku. Jeho společník se na chvilku zarazil, ale pak mu to došlo. "Ah, jasně… Jamie, když jsem přišel, nemám pravdu?" pohodil hlavou k barmanovi a poté si přisunul k sobě popelník, o který típl zbytek cigarety. Vzápětí si vytáhl z krabičky další.

"Pálí vám to víc, než jsem si myslel," provokativně se na něj Draco zadíval.

"Asi rád vystrkuješ drápky, viď?" odhodil hnědovlasý zdvořilost stranou.

Dracův úsměv v tu chvíli mluvil za vše. "Už to tak vypadá. Mimochodem, přešli jsme k tykání? Jen abych byl v obraze," naklonil hlavu mírně do strany a s jiskřičkami v očích čekal na odpověď.

"Pokud nic nenamítáš…"

Když Draco nakonec zakroutil hlavou, muž vedle něj se radostně pousmál. "Tak výborně!"

Blonďák zakroutil hlavou podruhé, tentokráte nad mužovým chováním. Z nějakého důvodu jej bavilo se s tímhle chlapem dál vybavovat, přestože mu jeho úmysly byly už dávno jasné. Měl by být rád, že i dnes nakonec narazil na někoho, koho by mohl považovat za potenciálního partnera na dnešní noc, avšak kdykoliv si v mysli představil, jak by taková noc vypadala, naráz mu nebylo příliš dobře od žaludku. Ta představa se mu nezamlouvala, přesto na jeho společníkovi bylo něco, co jej nutilo v jejich rozhovoru pokračovat a rázně jej neutnout. Ano, něco na něm bylo.

"Patří ti to tu? Nebo byl ten šéf myšlen jinak?"

"Tohle i další dvě pobočky ve vedlejších městech," rozhodil tmavovlasý rukama a důležitě se začepýřil. Když uviděl výraz objektu svého zájmu, rozesmál se. Vyfoukl kouř z cigarety přímo do bledého obličeje.

"Smím vědět tvé jméno?" Další provokativní obláček kouře přistál na Dracově obličeji.

"Proč? Zatím by ti k ničemu nebylo," dovolil si blonďák menší odvetu. "Navíc mám takový pocit, že za chvíli už půjdu."

"Domů, nebo hledat společnost?" povytáhl muž obočí a uchechtnul se.

"S tím druhým jsem dnes moc neuspěl, takže domů," zasmál se Draco a pohodil hlavou.

"No počkej, a co já?" hraným smutkem ohrnul tmavovlasý spodní ret.

"Co ty?" vyzývavě se na něj Draco podíval.

"Chceš říct, že si se mnou nedáš ještě jednu skleničku?"

"Ještě jednu? Nepotřebuji, aby mě zítra bolela hlava. Takže ne, díky."

"Jenom jednu, hm?" zkusil na něj muž ne příliš vydařený psí pohled. Když jej blonďák uviděl, nemohl jinak, než vyprsknout smíchy. "Tvoje nabalovací triky jsou naprosto příšerný, víš to?"

"Jo, bohužel nejsi první, kdo mi to říká," povzdychl si muž, než se zasmál taky. Pokořeně se na Draca zadíval, avšak v jeho očích plápolaly dva malé ohníčky. "Znamená to, že si se mnou ještě jednu whisky dáš?"

"Ale jenom jednu, jasný?" smiloval se nad jeho pohledem Draco. "Pak jdu domů."

"Ke mně domů?" prohodil hnědovlasý jako by nic a gestem Jamiemu naznačil další objednávku.

"Pořád jsem neřekl, že stojím o chlapa."

"Nemusím se ptát. Můj radar vždycky fungoval správně. Určitě se nemýlím ani v tobě," jeho společník se ušklíbnul a Dracova reakce mu jeho domněnku jen potvrdila. "Dosti se cukáš, to se mi líbí," odmlčel se. "Proč nemáš zájem?"

"Nejsi můj typ," pohodil blonďák výřečně rameny.

Muž típnul další cigaretu, než se se smíchem zeptal: "Co se ti na mně nelíbí? Mám snad moc křivej nos? Bradavici, o které nevím?" Draco jen pobaveně zakroutil hlavou: "Ne, to nemáš."

"Takže jeden z těch náročných, co?"

"Možná?" připustil blonďák, avšak jeho společník se nenechal jen tak odbít. "Není náhodou důležitější, jak si to se mnou užiješ v posteli?" namítnul. "Pověz, jaká je tvá oblíbená pozice, hm?"

Draco se po takové otázce nezmohl na víc, než na překvapené zalapání po dechu. "Cože?" Nevěřícně vykulil na muže své oči a raději upil z nové skleničky whisky, která se objevila před ním na stole. Nepřeslechl se, že ne?

"Slyšel jsi. Vím, že mi rozumíš, nedělej hloupého. Nahoře nebo dole?" Bez servítek mu byla položená přímá otázka.

"Nemám v plánu s tebou spát, tudíž ti to může být naprosto jedno!" V Dracově hlase byla jasně znát rozhořčenost.

"Stále si za tím stojíš? Přicházíš o hodně. Ještě si nikdo nikdy nestěžoval, když do toho se mnou šel. Ani ty bys nelitoval."

"Když jsi v té posteli tak dobrej, proč s tebou nikdo nezůstal, hm?"

"Na to stejný bych se mohl ptát tebe, nemyslíš? Proč někdo s tak pěknou tvářičkou jako ty musí chodit hledat společnost sem? Ne, že bych si stěžoval. Aspoň mám nějakej výdělek, že? Ale stejně… Jedině, že bys sex s tebou nestál absolutně za nic," provokativně pronesl tmavovlasý.

"Mám pro to své důvody," pokrčil Draco laxně rameny. Jeho společník se lstivě pousmál. Rozhodl se mu ukázat, že tohle mají společné. "Já také. Podívej," zatřepal levou rukou před blonďákovým obličejem. Draco zlomek vteřiny tápal, co mu tím chce naznačit, ale potom pochopil. Na prsteníčku se mu vyjímal honosný prsten, o němž nebylo pochyb, že je prstenem snubním.

"Jsi ženatý?" vyklenul Draco obočí.

"Jo."

"Takže ho podvádíš?" blonďák nemohl jinak, než se ušklíbnout, avšak jeho společníkovi přišla jeho otázka pravděpodobně velice vtipná, protože se nekontrolovaně rozesmál. "Teď si mě pobavil," vysoukal ze sebe mezi trhanými nádechy. "Když už, tak podvádím ji, ne ho, jasný? Mám ženskou." Teatrálně protočil oči.

"Tak proč ses s ní proboha ženil, když jsi na chlapy?" Hnědovlasému se od Draca dostalo nechápavého pohledu, avšak po chvilce jeho rysy zjemněly a nechápavost z jeho očí vymizela. Ještě před třemi roky jej čekalo to stejné, a kdyby se mu do cesty nepřipletla válka - ne, že by jí zrovna tuhle záležitost měl za zlé - mohla už existovat mladá paní Malfoyová a kdo ví, třeba by touto dobou již v zahradách jejich panství běhali malí Malfoyové. Mráz mu přeběhl po zádech nad tou představou. Naštěstí byl takového života ušetřen.

"Přání rodičů. Výhodný sňatek s dcerou otcova firemního partnera, kdo by to přeci nebral, že? Zvlášť, když mi to zaručí, že časem budou ty jejich blbý vrtačky moje, ne?" Tmavovlasý zvrátil oči v sloup.

"Vrtačky? To je snad trošku odlišná parketa než tohle, ne?" rozhodil Draco rukama, aby poukázal na místo, kde se nacházeli.

"Když to bude vynášet… Co už," našpulil muž pusu a znovu pokrčil rameny. "Ale teď zpět k tobě. Jaké jsou tvé důvody?" Zjištění blonďákovy odpovědi bylo také to, proč vytahoval svůj menší problém - manželku na krku. Za normálních okolností se o tom nezmiňoval, a když si některý z jeho jednorázových partnerů až náhodou všiml prstenu na jeho ruce, vždy se mu podařilo to zamluvit či případně ty neodbytnější přesvědčit o tom, že to ničemu nevadí a nikomu neubližuje. Což byla všehovšudy pravda.

"Nezapadám sem," pokrčil Draco rameny a smutek na chvíli zachmuřil jeho tvář.

"Jako kam?" Výraz jeho společníka byl nadmíru nechápavý a on se mu ani nedivil. "Mezi tyhle lidi. Mé místo bylo vždy jinde."

Tmavovlasý se uchechtl. "Budu dělat, že ti rozumím."

"Nemusíš. Já vím, že ne," zakroutil blonďák hlavou a drobně se pousmál.

"Takže… to znamená, že sex s tebou je stejně božský, jako si myslím?" nadhodil druhý muž a oči mu zazářily.

"Těžko říct," zamumlal Draco téměř sám pro sebe. Takhle by to rozhodně nenazval. I když si čas od času rád zvedl ego, až takovou potřebu mu zalichotit rozhodně neměl. A už obzvlášť ne svými kvalitami v posteli. Aby byl sex vydařený, vždy k tomu bylo zapotřebí spolupráce obou aktérů.

"Hm, já vlastně nemám jak jinak to zjistit, než ho s tebou zkusit, že?"

Pohled naplněný chtíčem a touhou Draca propaloval notnou chvíli, během které to v blonďákově hlavě šrotovalo na plné obrátky. Pod tíhou toho páru očí se cítil téměř jako svlečený do naha, s jakou intenzitou jej jeho společník sledoval. Avšak nakonec to bylo právě něco v tomto pohledu, co Dracovi pomohlo se konečně rozhodnout. "Dole," bylo to jediné, co po tom všem přemýšlení opustilo jeho ústa a to ještě danou věc připouštěl s drobnou nevolí.

"Cože?" Tentokrát jeho společník nezareagoval s takovou bystrostí, jakou od něj Draco očekával. Nezbylo mu nic jiného, než svou odpověď objasnit, jelikož hnědovlasý na něj stále zíral jako tele na nová vrata.

"Ptal ses na oblíbenou pozici. Říkám dole." Po tomto už se druhému muži rozbřesklo a na jeho rtech se usídlil samolibý úsměv. "No vidíš! Tak to bychom si rozuměli! Takže… až dopijeme, mizíme ke mně?"

"Fajn," svolil Draco, ovšem nebyl by to on, kdyby se tak nestalo pod menší výhružkou. "Ale neopovažuj se mě zklamat! Nechci toho litovat, jasný?"

"Na mě se můžeš spolehnout."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama