The Pariah - 6. kapitola

30. července 2017 v 2:06 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Asi už bych měl jít," rozhodl se Draco, když dojedl i poslední sousto vajíček a dopil poslední doušek kávy. Snídaně byla od Dudleyho milé gesto, avšak strávil nad ní příliš mnoho času. Další zbytečné minuty navíc v cizím domě nepůsobily dobře a Draco nechtěl být na obtíž. Od jejich společného večera a noci nebylo již co očekávat. Přišel správný čas na odchod.

"Spěcháš někam?" zamračil se lehce Dudley, když se Draco začal zvedat od stolu. Nelíbilo se mu, že už chce blonďák odejít. Jeho přítomnost byla pro Dudleyho něco nového, avšak dostatečně příjemného natolik, aby se jí nechtěl jen tak vzdát. A co si budeme povídat, včerejší postelový zážitek bral Dudley jako jedinečný a Dracovo tělo jako trofej. Příliš cenné na to, aby z jeho života zase jen tak odešlo.

"Ne," pohodil blonďák hlavou, "nebo… ne nijak akutně, ale my dva jsme už skončili, takže…" zatvářil se dostatečně výmluvně, aby Dudley pochopil. Viděl, jak obličej hnědovlasého na kratičký okamžik zalilo zklamání, avšak následně Dudleyho oči zajiskřily a na jeho tváři se usídlil výraz provokativního očekávání. "Můžeme pokračovat, jestli máš zájem," navrhnul s tajemným úsměvem. Draco je příliš dobrý a příliš zajímavý na to, aby jej nechal jít.

"Chceš další kolo?" pobaveně se ušklíbl blonďák a v rukou sevřel vrchní opěradlo židle.

"Proč ne," pohodil Dudley rameny v rádoby lhostejném gestu, avšak jeho hlas prozrazoval, jak moc rád by se na Draca znovu vrhnul. Típl cigaretu o popelník na stole a postavil se. "Líbíš se mi a chci tě tu mít tak dlouho, jak jen to půjde," podmanivě řekl utlumeným hlasem, zatímco se pomalu přibližoval k blonďákovi, až nakonec stál jen několik málo centimetrů od něj.

Jejich těla se téměř dotýkala a Dudleyho ruka spočinula na Dracově jemné tváři. Pohladil jej tak něžně, jako by se mu Draco pod rukama mohl rozpadnout. Avšak nečekal, že se blonďák z doteku nelibě odtáhne pryč. "Co tvoje žena?" Draco se zamračil a podezřívavě na Dudleyho koukl.

"Co s ní?" odvětil Dudley bez zájmu. "Podle všeho nepřijde domů ani dneska."

"Kde vůbec je?" dovolil si Draco menší dotaz. Předpokládal nějakou pracovní záležitost, ale Dudleyho slova mu vzala vítr z plachet. "Kde asi… U svýho nabíječe, ne? Ale nemysli si, nezazlívám jí to. Vždyť dělám to samý," uchechtl se Dudley, jako by o nic nešlo a o krok od Draca odstoupil.

"Nechápu, jak spolu můžete být."

"Peníze, baby, ty teď vládnou světu," objasnil mu Dudley své důvody s rukama rozhozenýma do stran. Avšak blonďák si jej prohlížel s podivným leskem v očích, snad jako kdyby jich litoval. "Co?" docela pobaveně se na něj hnědovlasý ušklíbnul. Draco se svým pohledem vypadal tak sentimentálně.

"Kdysi mě čekalo to stejné, ale… jsem rád, že jsem se takové budoucnosti zbavil. Vždy se mi ta představa příčila… Nedokázal bych být jako vy," zakroutil hlavou, v hlase mu zaznívala silná nostalgie.

"To si jen myslíš, časem by sis zvyknul," pohrdavě se na něj Dudley zadíval. "Romantiku," neodpustil si poté povrchní uchechtnutí.

Dracův drobný úsměv povadl úplně. Cítil se lehce dotčeně. "Nemusím být zrovna romantik, jen protože chci plnohodnotný vztah založený na opravdových citech. Copak jsi nikdy nepotkal nikoho, s kým bys chtěl zůstat a tvá žena a závazky k ní ti při tom stály v cestě?" podmračeně Dudleyho propaloval pohledem a s rukama založenýma na hrudi očekával, co se dozví.

"Ne. Láska mi nic neříká," zasmál se Dudley a zněl až neobyčejně hrdě. "Tobě snad jo? Pokud vím, říkal jsi, že ke mně do klubu chodíš společnost hledat pravidelně," zatvářil se vítězně s pocitem, že uhodil hřebíček na hlavičku.

"To neznamená, že jsem nikdy nemiloval…," namítl Draco ublíženě.

Dudley se ušklíbl. "Kdy to bylo naposled?"

"Na škole," přiznal blonďák.

"A od té doby nic?" Dudleyho výsměch rostl, díky čemuž Dracovy rysy ve tváři tvrdly. "Ne, nenašel jsem nikoho, kdo by mi za to stál."

"Takže jsi měl za celý život jen jeden vztah?"

"Jo…" vydechl již lehce podrážděně blonďák. Dudley jako by díky tomu poznal, že začal zacházet příliš daleko. Na chvíli se odmlčel, než se zcela jiným tónem hlasu bez sebemenší špetky jakékoliv výtky či posměchu zeptal: "A přesto mě poučuješ o tom, jak je tohle špatné?"

Draco si povzdechl: "Já tě nepoučuju, jen jsem ti řekl svůj názor."

"Fajn, fajn…" smířeně pokýval Dudley hlavou. "Pověz mi o něm víc…" vybídl jej nakonec.

"O kom?" překvapeně zamrkal blonďák nad náhlým zájmem, ovšem během chviličky se zase vzpamatoval. "O Christopherovi?" smutně se pousmál.

"Pokud se tak ten tvůj první kluk jmenoval, pak ano, o Christopherovi," řekl Dudley nenuceně.

Draco bezděky udělal několik kroků vzad, aby se mohl zády opřít o stěnu a rám kuchyňských dveří. Jeho oči zněžněly, když se rozpovídal: "Byl o rok starší, než já… Prvně jsme se potkali na chodbě, spěchal a omylem do mě vrazil a já po něm naštvaně vyjel," uchechtl se nad svým tehdejším chováním. "Měl jsem tehdy patnáct… Ještě ten den se mi přišel osobně omluvit. Z nějakého důvodu mi tehdy bylo líto, jak jsem se zachoval. O to víc, když jsem pak viděl, jak sklesle vypadá. V dalších dnech jsem ho pak potkával pořád. Tak často, až mi začalo být jasné, že nejde o žádné náhody. Snažil jsem se ho od sebe odstrkovat, ale… on vytrvával. Tak dlouho, dokud nesebral odvahu, aby mě pozval na naše první rande."

Dudley se před Dracovýma očima rozmazal na tmavý flek v pozadí. Natolik byl bývalý kouzelník ztracen ve svých vzpomínkách. Namísto svého hnědovlasého společníka před sebou najednou viděl tu známou tvář, se kterou kdysi trávil tolik času. Kaštanové vlasy střižené do perfektního účesu, jasné modré oči, které se na něj s láskou dívaly a které tak dokonale ladily s havraspárskou modrou na Christopherově školní uniformě, ten upřímný a široký úsměv, kterým byl tak často obdarováván, plné rty, které jej láskyplně i náruživě líbaly, kdykoliv jen mohly. Miloval na něm všechno, dokonce i tu drobnou jizvu, která Christopherovi dělila pravé obočí na dvě části a kterou Christopher sám tolik nenáviděl. Stesk zalil Dracovo srdce, když si uvědomil, že už jej nikdy znovu neuvidí. Cítil, jak se mu sevřelo hrdlo a jak jej v očích štípají první slzy. Raději zatřepal hlavou, aby je zahnal, a co nejrychleji se vrátil z minulosti zpět do reality. Neuvědomil si, že několik vteřin mlčel a s úsměvem jen zíral před sebe.

"Díky němu jsem pochopil, že holky pro mě nejsou to pravý," tiše se zasmál. "Chodili jsme spolu přes rok a půl. Znal každé mé tajemství a vždy se mi snažil pomoc, najít pro mě tu správnou cestu. Někdy si říkám, že kdybych nebyl tak tvrdohlavý a neodsuzoval jeho rady, mohl jsem dnes být někde jinde," odmlčel se. Jeho pohled se spojil s Dudleyho očima, do kterých se pevně a přesvědčivě díval. "Ukázal mi, jaké to je, když někoho doopravdy miluješ. A jen díky němu jsem pochopil, jak to vypadá, když tě má někdo opravdu rád."

Dudleyho pohled, kterým se na Draca díval, byl zvláštní, nečitelný a silně se vzdaloval jakémukoliv soucitu. "Proč vám to nevydrželo dýl?" To byla otázka, která blonďákovi přinesla nepříjemné bodnutí u srdce. Mohl za to jen on sám. Za všechno, co se jemu a Christopherovi stalo. Vše byla jen a jen jeho chyba, kterou si nikdy neodpustí. On sám je oba dva přivedl do neštěstí.

"Udělal jsem… spoustu blbostí, v jejich důsledku se naše cesty musely rozejít," lehce zalhal a tónem svého hlasu dal Dudleymu jasně najevo, že to více nehodlá rozebírat. "Nemám tušení, co s ním dnes je," další lež naoko lhostejně opustila jeho ústa. V hrudi se mu však srdce bolestí svíralo, když pomyslel na okamžik, kdy zjistil, že o Christophera přišel úplně a že nebude mít ani sebemenší možnost vše napravit a vrátit zpátky. Jen silou vůle se mu podařilo zadržet zpět slzy, jež se chtěly drát na povrch při vzpomínce na černý náhrobní kámen, který zdobilo Christopherovo jméno.

"To je mi líto." Dudleyho hlas jej opět vtáhl do reality. Nejprve si musel odkašlat a až když si byl jistý tím, že se mu nebude chvět hlas, znovu vyzdvihl svou vinu. "Můžu si za to sám."
Dudley se posmutněle pousmál. Nebo se jen snažil, aby to tak vypadalo? "A od něj si nikoho na stálo neměl?" pronesl soucitným tónem a opět se začal přibližovat blíže k Dracovi, stejně jako před tím, než se blonďák rozpovídal o svém ex-příteli.
"Ne," pokroutil bývalý kouzelník hlavou. "Vše jen nezávazně, jedna noc a konec. Ale rád bych to změnil, jen… zkrátka není s kým," povzdechl si s pohledem upřeným na podlahu. "Když nikoho dlouho nemáš, cítíš se hrozně osaměle."

Silný ukazovák mu zdvihl bradu nahoru a palec pohladil růžové rty. "Od permanentní osamělosti ti asi nepomůžu, ale na několik příštích minut bych mohl," vyzývavě pronesl Dudley a jeho dech ovanul blonďákovu tvář. "Tak co, souhlasíš s dalším kolem?"

Draco se od něj lehce odtáhl, aby na tvém obličeji již necítil Dudleyho prsty, poté zakroutil hlavou. "Měl bych jít domů. Už jsem tu moc dlouho."

"Copak si to včera neužil?" nedal se hnědovlasý odbýt a znovu k blonďákovi přistoupil blíže. Svými dlaněmi jej uchytil za předloktí, aby se mu již nemohl vzdálit, a když nakonec nechal své ruce sjet na útlá zápěstí, svůj stisk zesílil.

"Užil, ale-" snažil se odporovat Draco, ale neúspěšně, jelikož mu Dudley skočil do řeči: "No tak! A když nikam nespěcháš, není co řešit." S podmračením sledoval, jak si blonďák povzdychl, dlouze se na něj zadíval, jako by přemýšlel nad jeho návrhem, než nakonec opakovaně zakroutil hlavou v nesouhlasu. Ale Dudley se nehodlal jen tak vzdát. "Prosím?" zaškemral nakonec.

"To, že nespěchám, neznamená, že není ten správný čas jít. Mám před sebou nějaké povinnosti, jasné?" zaprotestoval Draco.

"Jaké?" s laškovně vyzdvihnutým obočím si jej Dudley přeměřil a na rtech se mu usídlil podlý úsměv. Spolu se svými slovy přemístil své ruce z Dracových zápěstí na jeho boky, za které jej pevně uchopil a rozhodným škubnutím přitáhl co nejtěsněji k sobě. Jejich těla se tak náhle těsně dotýkala, a jelikož hnědovlasý na nic nečekal a okamžitě sevřel v jedné dlani blonďákův lákavý zadek, zatímco druhou ruku mu obmotal kolem beder, Draco se mu ze sevření nestihl vymanit a nyní tak díky Dudleyho síle nemohl učinit, ani kdyby chtěl.

"Hledám si práci," vydechl hluboce Draco, při čemž už si Dudleyho ruka na jeho pozadí našla cestu pod kalhoty i spodní prádlo a nedočkavě prohnětla jemnou kůži.

"Vážně chceš dát přednost hledání práce přede mnou?" řekl hnědovlasý tiše podmanivým hlasem a svými rty si našel cestu k blonďákovu ušnímu lalůčku, jemuž následně dopřál patřičnou slast. Draco se roztřeseně nadechl, avšak s přetrvávající zatvrzelostí se stále snažil Dudleymu jeho úmyslu vymluvit: "Už to tak vypadá. Práce mě živí, ty ne," potlačit vzdych, který se málem opustil jeho ústa, když se jeho společník začal věnovat oždibování a sání jeho krku. "Pokud si ji zavčas nenajdu, nebudu mít na zaplacení účtů," tiše se uchechtnul a vzápětí selhal se zadržením dalšího slastného stenu způsobeného Dudleyho letmým a přesně vypočítaným dotekem na jeho vstupu.

Hnědovlasý se potěšeně usmál do jeho krku. Nyní již nepochyboval o tom, že zvítězil. "Hmm… když to ale počkalo do teď, vydrží to ještě dýl, co říkáš?" Spokojeně se zaculil. Prsty co nejhbitěji rozepnul blonďákův poklopec a s potěšením vklouznul pod Dracovo spodní prádlo znovu, tentokrát přímo do klína, který se pomaličku začal probouzet a Dudley svými doteky tento proces jen urychlil.

"Co to děláš?" zakňučel nešťastně Draco, avšak jeho slova pozbyla jakéhokoliv odporu.

"Snažím se tě rozptýlit, abys zapomněl na hledání práce a věnoval se mně?" přisál se hnědovlasý na jeho rty a tvrdě je políbil. "Daří se mi to?"

Draco své ruce bezděky obmotal kolem jeho krku. Se slastně přivřenýma očima se nezmohl na víc, než jen na tichý a odevzdaný souhlas: "Jo…"

"Tak to jsem rád," potěšeně se Dudley ušklíbnul a potom vše šlo ráz na ráz. Svým tělem Draca pozpátku navigoval do obývacího pokoje, při čemž jej nepřestával dravě líbat. Půlku svého oblečení poztráceli ještě cestou a zbytek z nich obou svlékl sám Dudley, když už Dracovo štíhlé tělo leželo na luxusní kožené pohovce, zatímco on sám se tyčil nad ním. Poté zlíbal blonďákovu bledou pokožku na místech, o nichž si byl jist, že jsou zdrojem jeho rozkoše a během toho se snažil pracovat na přípravě Dracova vstupu. Poté bez zbytečných prodlev přetočil muže pod sebou na břicho a vzápětí do něj hrubě přirazil. Tak začala zběsilá práce na jejich vyvrcholeních.

Draco jednou rukou svíral boční opěrku gauče a tou druhou pátral po Dudleyho těle. Z úst mu unikalo bolestné i slastné sténání a on sám si nebyl příliš jistý, zdali se mu brutalita Dudleyho přírazů líbí, nebo naopak příčí. Jeho prostata pod divokými nárazy naříkala, ale zároveň mu do těla vysílala jistou dávku slasti. Nakonec upustil od doteků na Dudleyho těle a raději svou ruku vsunul pod sebe, aby si známými tahy dopomohl k vyvrcholení. Cítil, jak v penise hnědovlasého cuká a během několika následujících vteřin se jeho nitrem rozlilo povědomé teplo. Až v tomto momentu mu jeho hlavou proletěla myšlenka na opomenutou ochranu, avšak zmizela stejně rychle, jako se objevila. Raději se soustředil na svůj vlastní vrchol. Jeho ruka společně s Dudleyho posledními přírazy vykonala svou práci a on se slastným a uvolňujícím výdechem potřísnil sedačku i sebe samotného.

Dracova záda dostala na okamžik zabrat, když se na ně vyčerpaný Dudley sesunul, avšak k blonďákově štěstí se docela rychle vzpamatoval a přelezl si na druhý konec pohovky, kde se ztěžka posadil a vydýchával se. "Mám pro tebe menší nabídku," navrhl pak zničehonic stále s menším supěním.

"Jakou?" zadíval se na něj Draco unaveně ze své pozice, ze které se doposud nehnul.

"Dám ti práci," vydechl Dudley.

"Cože?"

"Slyšel jsi," lehce netrpělivě hnědovlasý muž zavrčel. "Dám ti práci," zopakoval potom pro jistotu. Když Draco dlouho nic neříkal, natočil se zvědavě jeho směrem a měl tu čest ze setkat s blonďákovým hluboce přemýšlivým pohledem, který doplňovala malá vráska na čele.

"A co za to?" nakonec váhavě pronesl Draco.

"Hm," Dudleyho uchechtnutí bylo hlasité a jeho úsměv neobvykle široký. "Chytrej kluk," pochválil obdivně bývalého kouzelníka. "Řekněme… že to dneškem mezi náma neskončí. Dokud tě budu zaměstnávat, budu u ještě několik takovejhle chvilek v záloze," přednesl svou nabídku. "Co ty na to?" Svou rukou lehce pohladil Draca po holém lýtku a nechal jej přemýšlet nad návrhem do té doby, dokud se jeho ruka nevrátila zpět k blonďákově kotníku. Poté svému společníkovi věnoval významný pohled, kterým jej jednoznačně vybízel ke kladné odpovědi.

"Fajn. Kdy začínám?"

Dudleyho následný úsměv byl k nezaplacení. "Hned v pondělí."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Konečná Monika Konečná | 30. července 2017 v 23:22 | Reagovat

Úžasné...těším se na další...

2 Makkakonka Makkakonka | 31. července 2017 v 2:45 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama