The Pariah - 7. kapitola

5. srpna 2017 v 0:11 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Tichá hudba se linula z rádia a blonďák jemně pohupoval svými boky do jejího rytmu. V ruce svíral plastovou násadu od mopu, se kterým smířeně vytíral podlahu celého klubu. Dudley jej zaměstnal přesně na tom místě, kde se spolu před týdnem potkali a Draco byl kupodivu spokojený. Měl to tu rád a takto získal možnost prohlédnout si podnik i z jiné stránky. Ne jako zákazník, nýbrž jako zaměstnanec.

Díky své předchozí praxi v kavárně si zde počínal dostatečně obratně na to, aby jej noví kolegové bez problému přijali mezi sebe, avšak věděl, že si musí dávat pozor na to, co před zákazníky vypustí z úst. Nechtěl skončit stejně jako posledně - bez práce. Jedinou výjimku představoval Jamie, který si nenechal ujít jedinou příležitost, při které jej mohl peskovat za každou sebemenší chybu, i když ostatním neřekl na stejný prohřešek vůbec nic. A díky tomu Draco vcelku rychle nabyl dojmu, že Jamie jako jediný ví, proč tuto práci dostal, a dává mu to patřičně sežrat.

I když byl dnes pátek, a tak se předpokládalo, že klub bude otevřený dlouho do noci, opak byl pravdou. Zavřel neobvykle brzo a to jen z jednoho jediného prostého důvodu. Zítra se zde bude od časného rána konat soukromá akce, díky které bude podnik pro veřejnost po celý den zavřený a znovu se otevře až s příchodem pozdního večera. A jelikož je zítřejší zákazník cenným hostem, musí být celý klub vyzdoben přesně podle jeho představ a také musí být řádně uklizen.

O výzdobu se postarala jedna z dívek, která tu společně s Dracem pracovala, ale úklid zůstal čistě jen na něm. Částečně se o to zapříčil i Jamie, ale ne, že by si Draco stěžoval. Samozřejmě, byla to otravná a otrocká práce, avšak díky tomu, že si ji vzal na starost, měl také zítra celý den volno a do práce tak znovu bude muset až v neděli na noční. Což jednoduše znělo lépe, než celodenní obskakování jistě velice milých a podle všeho zazobaných hostů, kteří zde budou slavit kdovíco.

"Ahoj," ozvalo se zničehonic za ním, až se Draco poplašeně otočil, jen aby se mohl střetnout s Dudleyho pobaveným pohledem. Stál kousek od něj, zády se opíral o jeden ze sloupů a ruce měl založené na prsou. S chtíčem v očích tu tak mohl nepozorovaně sledovat Dracovo pohupující se pozadí. Proto také s pozdravem chvíli počkal, aby si tu chvíli mohl dostatečně vychutnat, než na sebe upozorní. Jeho zklamání, když se k němu Draco natočil čelem, bylo tak očividné, že neuniklo ani samotnému kouzelníkovi.

"Čau," odvětil blonďák a v očích se mu mihla úleva, když se ujistil, že jde opravdu jen o jeho zaměstnavatele a příležitostného milence. "Přišel jsi mě zkontrolovat?" nadhodil s vyklenutým obočím, zatímco na rtech mu hrál drobný úsměv, za kterým skrýval pobavení z Dudleyho reakce.

"Spíš se zeptat, jak ti to jde," ušklíbnul se hnědovlasý. "Máš za sebou svůj první týden v práci."

Draco souhlasně přikývl. "To jo. Jde mi to skvěle, vidíš, ne?" zatočil se s mopem kolem dokola, a i když se mermomocí snažil udržet si při tom vážnou tvář, po dokončení pofiderní piruety se stejně zachichotal svému dětinskému počínání. Kdyby tak viděl otec, kam to dopracoval… Ani Dudley se neubránil smíchu. "A co jinak?"

"Jamie ze mě má ohromnou radost. Dává to dost jasně najevo," postěžoval si Draco s lehkým povzdechem a opět se pustil do práce. Vyždímal mop v kýblu a poté jím znovu přejížděl po podlaze.

"Promluvím s ním."

Draco se zarazil a ustal ve svém počínání. Opřel se o násadu a nesouhlasně se na Dudleyho podíval. "Proč? Vždyť má pravdu. Nastrčil jsi mu sem hňupa. Na tolik věcí jsem levej…"

"Oba víme, že to není ten důvod," zakroutil hnědovlasý hlavou.

"Já jo, ale jak to můžeš vědět ty?" Dracův tázavý pohled jej propíchl skrz na skrz.

"Protože vím, že jsem mu to nějakým nedopatřením neúmyslně naznačil?" nenuceně se přiznal Dudley a rozhodil rukama do stran. Dracovy oči nyní vraždily, ale pokud chtěl se blonďák nějak rozhořčeně ohradit, nakonec to neudělal. "Stejně v tom nijak neexceluju," lhostejně odvětil a opět se pustil do vytírání podlahy.

"Určitě plácáš blbosti, a i kdyby…" zvýšil Dudley svůj hlas, "jsou tu i věci, který ti jdou naprosto skvěle," výmluvně se zadíval na Dracova záda, a když se blonďák otočil, střetl se s jasnou výzvou v Dudleyho očích. "Například co?" s hranou hloupostí se zeptal, díky čemuž Dudleyho pohled ještě více zintenzívněl. "To je ten důvod, proč jsi tady?" suše utrousil dotaz, na nějž mu byla odpověď jasná už předem. Jistěže je to ten důvod.

"Byla to naše dohoda, Draco," podotknul Dudley s povzdechem a přistoupil k blonďákovi blíže. Své silné dlaně mu položil na pas a natočil si jej k sobě tak, aby si zpříma koukali do očí. "Navíc, nemáš si na co stěžovat, skoro týden jsi mě neviděl. Posledně když jsem tu byl, zrovna jsi neměl šichtu," objasnil mu.

Dracovy oči dlouho vzdorovaly, ale nakonec se pod Dudleyho pohledem stáhly a blonďák s tichým povzdechem slabě přikývl. "Teď hned?"

"Ne…" s mírným úsměvem zakroutil hnědovlasý hlavou. "Nejdřív to tu doděláš a já si tě pak vezmu domů." Palci pohladil Dracovy křivky, než od něj nakonec o krok odstoupil a pustil ho ze svého sevření.

"Žena je opět pryč?" neubránil se hned poté blonďák kousavému dotazu. Ještě teď na sobě cítil Dudleyho ruce. A to tak spočívaly jen tak krátkou chvíli. Bylo to poprvé, co za ním Dudley takto přišel. Doposud Dracovi ani příliš nedocházelo, že se k něčemu takovému zařekl, ale teď, když tu hnědovlasý muž stál a vymáhal si na něm splnění daného slibu, najednou se cítil zvláštně. Ještě před chvílí se těšil domů do postele, kde si po namáhavém týdnu konečně odpočine, avšak nyní jsou jeho plány zcela překopány. Nebude spát ve své posteli, nýbrž v Dudleyho, a nebude tam sám.

"Co kdybych řekl, že je ještě stále pryč?" uchechtnul se Dudley a v jeho hlase zazněla stopa po výtce. Dracův následný pohled a nesouhlasné kroucení hlavou mu přišly směšné. "Stavila se jen dvakrát pro čistý hadry a mně nemá kdo zahřívat postel," postěžoval si s ohrnutým rtem. "Zvládneš to tu dodělat do čtvrt hodiny? Jen že bych si ještě někam skočil a pak přišel za tebou."

"Jo, asi jo," vydechnul smířeně Draco. Na rozloučenou si od Dudleyho vysloužil hrubý polibek, kterým mu hnědovlasý chtěl dostatečně jasně připomenout, jakým směrem se bude dnešní večer ubírat. Ne, že by se na to dalo jen tak zapomenout. Očima vyprovázel Dudleyho záda až k východu, a jakmile se mu ztratila ve dveřích, raději se opět pustil do práce. Sice měl tendenci začít najednou vše protahovat, ale pro své vlastní dobro se nakonec rozhodl ji potlačit a naopak ještě zrychlit, aby náhodou Dudleyho nenaštval tím, že ještě nebude hotový, až se pro něj vrátí.

Zatímco z podlahy mopem odstraňoval nečistoty, hrdlo se mu podivně stahovalo z úzkosti, kterou si za žádnou cenu nechtěl připustit. Všechno jen protože pochopil, že dnes pro něj poprvé sex nebude potěšením, do kterého by se pustil dobrovolně, nýbrž pouhou povinností, díky níž si udrží tuto práci. Bylo těžké necítit se kvůli tomu špatně, na druhou stranu to stále nebylo natolik strašné, aby se s tím nedalo smířit. Jelikož Dudleyho v posteli již znal, neměl obavy o to, že by si to neužil, avšak stále tu byl ten pocit. A když se hnědovlasý za čtvrt hodiny opravdu vrátil, jen vzrostl.

Draco v rychlosti douklízel použité čističe a pomůcky, kterými celý večer vzhled podniku vylepšoval, převlékl se z pracovního úboru do svého vlastního šedého trička, popadl své osobní věci a připravený se nechal Dudleym odvést k luxusní stříbrné audi, kterou měl hnědovlasý zaparkovanou kousek od vchodu. Raději ani nepřemýšlel nad tím, kolik takové auto muselo stát a bez zbytečných dotazů se nechal zavézt až ke známému domu, kde Dudley bydlel.

Zrovna když Dudley projel příjezdovou bránou, rozezvonil se mu v kapse telefon. Draco na sedadle spolujezdce sebou polekaně škubnul, když se jinak tichým autem nečekaně rozlehla hlasitá melodie. Tu písničku odněkud znal, ale nebyl schopen určit jejího interpreta, natož aby ji potom pojmenoval. V mudlovské hudbě se stále ještě ztrácel a až na několik vybraných kousků to pro něj byla jedna velká neznámá.

"To to nemohlo ještě chvíli počkat?" zahudroval si pro sebe hnědovlasý muž za volantem, přesto však zvonící mobil vydělal a podíval se na jeho displej, aby zjistil, kdo mu vlastně volá. S povzdechem hovor típnul a mobil pohodil na palubní desku.

"Manželka?" ušklíbnul se Draco a v koutku jeho duše zahořela naděje, že by se dnešku přeci jen mohl vyhnout. Když by byla Dudleyho žena třeba doma…

"Tse, ta až jednou zavolá, tak bude s největší pravděpodobností začátek třetí světový. Ne, jen bratranec. Až zaparkuju, tak mu zavolám nazpátek."

Draco chápavě přikývl, potlačil své zklamání a už se víc nestaral. Když Dudley nakonec vypnul motor, vystoupil z auta a nechal se zavést k domovním dveřím. Jakmile za nimi Dudley opět zamkl, už držel v jedné ruce telefon a vytáčel příslušné telefonní číslo.

"No nazdar!" nahulákal do mobilu, když byl jeho hovor po prvním prozvonění přijat. "Trochu jo," uchechtl se Dudley. "Cos potřeboval?" Zatímco poslouchal muže na druhé straně, naznačil Dracovi přešlapujícímu na místě, aby se odebral dál do domu.

"Tak jasně," zasmál se do mobilu, potom jej však překryl dlaní a obrátil se zpět k Dracovi. "Běž nahoru. Víš, kde to je," naporučil mu šeptem. "Už se můžeš klidně vysvléct," neodpustil si mrknutí, které z jeho můžeš, dostatečně jasně udělalo musíš. Když Draco na okamžik zaváhal, výmluvným pohledem jej poslal pryč. A tak blonďákovi nezbylo nic jiného, než se přeci jen odebrat do ložnice.

"Co? Ne," zachechtal se znovu Dudley. "No jo, ale tenhle je vážně dobrej!" Nebral ohledy na to, že i když se mu Draco začal vzdalovat, stále jej mohl zaslechnout. "Ne, v pohodě. Klidně, aspoň se seznámíte," uklidnil hnědovlasý druhého muže. "Nooo…" protáhl a z jeho tónu jasně zaznívalo potěšení a očekávání. "Myslím, že budeš překvapenej," uslyšel ještě Draco, než po schodech vystoupal tak daleko, že se mu již Dudleyho hlas ztratil z doslechu.

Zahnul do známých dveří a stiskem kliky je otevřel. Uvítal jej pokoj, kde s Dudleym skončil poprvé. Postel byla pečlivě ustlaná a přikrývky stále povlečené do stejných barev. S povzdechem za sebou zase zavřel a přešel ke křeslu, před kterým se začal svlékat. Nechával ze sebe jednotlivé kousky oblečení padat na zem, a jakmile měl na sobě pouze jen spodní prádlo, všechny najednou je vzal a pohodil do křesla jako jednu velkou neuspořádanou hromádku. Nakonec si z těla stáhl i své trenýrky, jimiž celé dílo na křesle završil.

Nahý došel k posteli a posadil se na jednu z jejích polovin. Jednu nohu si přitáhnul k tělu, bradu si položil na její koleno a následně ji celou obejmul svými pažemi. Druhou nohu složil pod sebe a lehce si ji přisedl. Nezbylo mu nic jiného, než takto čekat, dokud Dudley dole hovor neukončí a nepřijde sem za ním. Po šíji se mu postupně šířila husí kůže, kterou získal jednak díky nižší teplotě v místnosti, a jednak jako důsledek toho divného pocitu, který jej po celou dobu neopustil.

"Připravený?" Dudley s již rozepnutou košilí vstoupil do místnosti a sjel Dracovo nahé tělo pochvalným pohledem. Nechal si látku z ramen spadnout dolů na zem a nohou ji odkopl dál, neznámo kam. Už už se chystal, že si vysvlékne i kalhoty, když v tom se najednou zarazil a vyzývavě se podíval na blonďáka na posteli. "Nechceš mi pomoct?"

Draco pochopil. Vstal a přešel k polonahému Dudleymu, aby mu lehce rozklepanýma rukama mohl rozepnout poklopec a stáhnout mu kalhoty dolů rovnou i se spodním prádlem. Ihned tak čelil již napůl vzrušenému klínu, který zdobily hnědé chloupky táhnoucí se dolů už od pupku.

Dudley vzal jeho ruku do své a přitisknul si ji na svou počínající erekci, čímž Dracovi jasně naznačil, co od něj očekává. Když se blonďákova ruka začala pohybovat nahoru a dolů po jeho mužství, nemohl si Dudley nevšimnout Dracovi podivné ztuhlosti a nepřirozenosti. Stiskem na jeho paži blonďákovu práci pozastavil a sobě na okamžik odepřel sladké potěšení. "Co je s tebou?"

"Nic," zakroutil Draco hlavou a sklopil pohled na své nohy. Dudleyho ukazováček mu však vzápětí bradu zase nadzdvihl nahoru. "Neber to povinnost, jinak si to neužiješ, hm? Musíš se uvolnit."

Dudleyho rty se natiskly na jeho a po čas polibku jej hnědovlasý pozpátku dotlačil až k posteli. Když se Dracova lýtka setkala s její hranou, nechal své tělo klesnout do přikrývek. Během okamžiku se Dudley nakláněl nad ním a nechával jej plnit svou část dohody. A Draco tak odevzdaně přijímal vše, co mu ten večer Dudley dopřál.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama