The Pariah - 9. kapitola

16. srpna 2017 v 0:36 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Draco jako hromádka neštěstí seděl sesunutý na jedné z funkčních židlí u svého jídelního stolu. Nohy měl vyšvihnuté nahoře na jeho desce zakryté ubrusem zcela lhostejný k tomu, že na nich stále má boty, ve kterých přišel z venku. Prázdná láhev od vodky se válela kousek od jeho chodidel a s jejím kovovým víčkem si duchem nepřítomen hrál v ruce. Litoval, že při poslední příležitosti z lahve upil takové množství alkoholu, že mu dnešní dávka vůbec nepostačila k tomu, aby zapomněl na ranní zážitek. Jen jej lehce otupila, přesto však měl stále před očima Potterův obličej a v uších mu znovu a znovu zněly jeho kousavé poznámky.

Ovšem Potter sám o sobě nebyl ten nejhorší problém. Šlo o Dudleyho. On tomu kreténovi věřil! A teprve dnes se musel dozvědět, že si k tělu pustil Potterova mudlovského příbuzného a co víc, že jej tenhle člověk odhalil podle toho zpropadeného tetování! Jak moc toho ví o lidech, kteří znamení zla mají? Kolik informací mohl od Pottera získat, aby pochopil, v jaké situaci se Draco nachází? Věděl, že se nesmí ke kouzelníkům vrátit? Byla tu ta možnost? Pokud by ale opravdu pochopil, co je Draco zač, mohl by také celé jeho setkání s Hrdinou plánovat, není-li pravda? Byl to způsob, kterým ho chtěl Dudley naservírovat ministerstvu kouzel, nebo je to celé jedna velká náhoda a Dudley jen využil příležitosti, která se mu naskytla? Jak velká je šance, že je nyní jen paranoidní a Dudleymu křivdí? Neměl by jej soudit jen podle jeho příbuznosti s člověkem, kterého už od dětských let nenávidí. Dudley mu přeci pomohl! Dal mu práci! Sice ne zcela nezištně, ale že by jeho vypočítavost byla až takhle velká? Na druhou stranu, dnes ráno se jej před Potterem nijak nezastal. Spíše naopak - ještě jej podporoval a bavil se nad jeho ponížením. Co si o tomhle má sakra myslet?!

Prudké bušení na vstupní dveře vytrhlo Draca z přemýšlení. Škubl sebou. Víčko od lahve položil ze svých rukou na stůl. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že má celý byt ponořený do tmavého večerního šera. Kdy se stihlo takto setmít?

Další hlasité rány jej přinutily vstát a na zdřevěnělých nohách se odšourat ke dveřím. Avšak než k nim vůbec stihl dojít, člověk na druhé straně ztratil trpělivost. "Otevři! Vím, že tam jsi!" zařval z druhé strany známý hlas a Draco měl v tu chvíli chuť se otočit a odplahočit se zase zpátky ke stolu. Ačkoliv má na Dudleyho spoustu otázek, rozhodně teď není správná doba na to, aby je pokládal. Jen pomyšlení na to, že by nyní musel hnědovlasému čelit, mu stahovalo žaludek a vyvolávalo tak nevolnost spojenou jak s vypitým alkoholem, tak s nervy.

Aby svému tělu ulevil, opřel se zády o chladnou stěnu hned vedle dveří. "Vypadni odsud, nechci s tebou mluvit!" zamručel dostatečně hlasitě na to, aby jej muž venku na chodbě slyšel.

"Nemel blbosti a pusť mě dovnitř!" znovu bouchnul Dudley do dveří, až Draco za svými zády cítil jemné vibrace, které úder vyslal do zdi. "My si spolu potřebujeme promluvit!"

"Hej!" Opětovné několikeré udeření pěstí Draca dopálilo. Sám naštvaně praštil dlaní do zdi, než se od ní nakonec odlepil a donutil se k odemknutí. Naučeným pohybem otočil klíčkem v zámku a následně dveře pootevřel. Dostatečně na to, aby na Dudleyho viděl, avšak ne natolik, aby mu mohl hnědovlasý nahlížet dovnitř do bytu. "Nemám na tebe náladu, jasný? Tak se prostě seber a přijď jindy!" podrážděně a unaveně mu rozkázal, ale jeho slova byla ignorována. Dudley se s úšklebkem rozhodl použít svou sílu k tomu, aby si udělal dostatečný prostor a procpal se dveřmi do Dracova bytu.

"Proč to nešlo hned?" obrátil na mrzutého blonďáka, který jej nyní s rukama založenýma na prsou propaloval pohledem. Ten když však z jeho odhodlaného výrazu poznal, že nehodlá tento byt jen tak rychle opustit, vzdal to a zavřel za ním.

"Víš, nebylo od tebe úplně hezký, když ses ráno nakonec sebral a utekl jsi," vytknul mu hnědovlasý, zatímco se po očku rozhlížel po Dracově bídném bydlení. Po pravdě to tu očekával mnohem honosnější, ne takovou starou rozpadající se díru.

"Neutekl bych, kdyby tam nebyl on!" zaprskal dotčeně Draco. "Nedokážu uvěřit tomu, že jsi s tím kreténem jedna rodina!" vykřikl a mocně rozhodil rukama.

"Kdysi jsem si to říkal taky, ale mé názory se změnily," podotkl Dudley s lehkým úsměvem.

"Proč jsi mi to do prdele neřekl?! Věděl jsi to! Ty jsi věděl, že ho poznám a neřekl si mi to!"

"Měl jsem to považovat za důležité? Ty jsi mi taky neřekl o tom, kdo jsi," opáčil chytře hnědovlasý. "A když jsem na to přišel, bylo mi to jedno. Jsi neškodný, když jsi tady. Je to tvůj trest, nemám pravdu?"

"To nic nemění na tom, že jsi nás chtěl seznámit, i když jsi to o mně věděl!" soptil Draco. "To jsi to celou dobu plánoval? Předhodit mě před něj a bavit se tím, jak se budu strachy třást, aby naše setkání náhodou nepovažoval za porušení mého nařízení a nenahlásil mě?!"

"Klid, jen jsem uviděl příležitost a využil její lákavé volání. Bylo zábavné vás dva sledovat."

"Zajímavé, že jste se bavili jen vy dva," procedil blonďák skrz zuby.

"Jo, jasně, hele… pochopil jsem, že tě to dopálilo, ano? Proto jsem tady. Abych tě ujistil, že z toho nebudeš mít žádnej problém, takže by nebylo od cesty, kdyby ses opravdu uklidnil. O nic nejde. Byl to jen nevinný žert, okay?" snažil se Dudley Draca ujistit o bezvýznamnosti ranní záležitosti.

"Hodně blbej žert," podotknul blonďák povolněji a okázale natočil hlavu na stranu. Vypadal jako uražené dítě, zvlášť s těma rukama založenýma na prsou a lehce povysunutým spodním rtem. Hnědovlasému ten pohled na něj přišel vzrušující. Dracova mrzutost se mu líbila. "Nezlob se," snažil se jej s jemným pousmáním obměkčit úplně. Natáhl ruku k bledé paži, avšak blonďák před ním ucukl, čímž si od Dudleyho vysloužil nechápavý pohled.

"Proč bych ti měl věřit?" hlesl. "Jak mám vědět, že to na mě celou dobu jen nehraješ?"

Hnědovlasý pokrčil rameny. "Proč jsi mi věřil, když jsme se potkali?" opáčil.

"Nevím," přiznal tiše Draco, zatímco zkroušeně kroutil hlavou. Nechal své paže klesnout podél svých boků a celkově uvolnil své křečovité držení těla. Vypadal smířeně. "Prostě to tak bylo." Klesl zpátky na židli, kam na něj Dudley shlížel. "Ale tehdy jsem si taky myslel, že už tě víckrát neuvidím."

"Takže jsi mi věřil, když šlo o sex, ale teď je to pro tebe problém?"

"Tak bych to zrovna nenazval," ušklíbl se Draco.

"Ne? A jak tedy?" opřel se Dudley o kuchyňskou linku a významně na blonďáka pohlédl.

"Jen jsi měl tajemství, která mě překvapila, toť vše. Jak mám vědět, kolik toho přede mnou ještě skrýváš?" rozhodil Draco bezmocně rukama.

"Ty jsi mi taky neříkal vše."

"Nebýt Pottera, nepoznal bys, kdo jsem. Netušil jsem, že o kouzelnících víš. Není to něco, co vykládám mudlům na potkání. Ale když jsi zjistil, že mezi ně patřím, a dokonce si mě chtěl předhodit před Pottera, mohl jsi něco říct!" V Dracovi se opět začínala vřít krev.

Dudley se zhluboka nadechl. "Tvým hlavním problémem je to, že si evidentně neuvědomuješ, na čem náš vztah stojí, Draco. Není to o žádném svěřování. Jediné, co mezi námi je, je sex. Jen sex, za který máš práci. Nic víc. A to obnáší i jakousi diskrétnost, nemyslíš?"

Šedé oči jej na malý okamžik upřeně pozorovaly, než blonďák zakroutil hlavou nad marností, kterou spatřoval v čemkoliv, co by mohl Dudleymu říct. "Běž odsud…" zamumlal nakonec.

"Ještě ne," ušklíbl se hnědovlasý.

"Co ještě chceš?" našpulil Draco pusu. Dudley mu začínal silně lézt na nervy.

"Myslíš, že Harry byl to hlavní, proč jsem přišel?" Mužův výmluvný pohled mluvil za vše. A Draco také během chvilky pochopil. "Ne," důrazně pronesl a jeho pohled ztvrdl.

Dudley vykulil oči a přehnaně dramaticky zamrkal. "Cože?" zeptal se, jako by se snad přeslechl, avšak Dracovu odpověď slyšel velice dobře. Jen jí nemohl uvěřit.

"Slyšel jsi," odsekl blonďák a prudce vstal ze židle. "Nemám teď na takový věci náladu."

"Pokud vím, o tvé náladě nebylo v naší dohodě ani slovo," zamračil se Dudley a vychutnával si pohled na Draca, který s jeho slovy znovu začínal bublat vzteky. "Takže to prostě uděláš," falešně se usmál.

"Nemůžeš mě nutit," procedil blonďák skrze zuby. "Řekl jsem ti ne, tak se laskavě seber a vypadni z mýho bytu!" zakřičel a rukou ukázal na vstupní dveře.

"To máš smůlu, Draco," přeslazeným hlasem zašvitořil Dudley, než se zašklebil a trhnutím si přitáhl druhého muže k sobě. Blonďák mu odporoval, ale ke své vlastní smůle se hnědovlasému v síle nemohl rovnat. Během vteřiny byl přimáčknutý na svou kuchyňskou linku, jejíž deska ho nepříjemně tlačila do zad. Avšak Dudley mu více prostoru nehodlal dopřát. Naopak se na něj ještě více nalepil.

Masité prsty se bez servítek začaly dobývat do blonďákových kalhot. "Co děláš?!" prsknul Draco vzteky a škubnul rukama, jež věznil hnědovlasý ve svém sevření. "Koukej mě pustit!" trhnul sebou znovu, při čemž se sice neosvobodil, ale podařilo se mu Dudleyho uhodit loktem do čelisti.

Silnější muž syknul bolestí a protřel si bolavé místo o rameno. "Smůla, Draco. Raději bys sebou měl přestat cukat, zbytečně si to znepříjemníš sám."

"Je pro tebe opravdu tak těžký pochopit, že ne vždy s tím budu souhlasit?!" zaječel blonďák nepřirozeně vysokým hlasem. Za normálních okolností by sám nechápal, jak jej dokázal vytvořit, ale teď nebyl čas se pozastavovat na novým výkonem svých hlasivek.

"Měl jsi s tím počítat, když jsi kývl na naši dohodu," pokrčil Dudley rameny. Dracovy nehty se mu zaryly do paže, když se jednou rukou po hmatu pustil do rozepínání blonďákových džínsů a druhou zabraňoval následným útokům z Dracovy strany. Jeho pěsti jej vší silou tlačily do hrudi, dokonce díky nim v jeden okamžik mírně zavrávoral, ale nenechal štíhlejšího muže vyhrát.

S obtížemi jej začal táhnout k posteli. A protože Draco v boji nepolevoval, podařilo se jim narazit do jídelního stolu, z něhož shodili prázdnou lahev, která s hlasitým tříštěním přistála na zemi. Váza na stole se převrhla a skutálela se dolů též. Blonďákovým bokem projela prudká bolest, když se napíchl na dřevěný roh stolu. Tiše zakňučel, avšak nebyl čas na nářky. Dudley jej nemilosrdně táhnul k posteli, na kterou jej pak silou shodil. I když ten pád zabolel a vyslal Dracovi po páteři vlnu bolesti, snažil se blonďák ihned vyšvihnout zpátky do sedu, aby hnědovlasému muži utekl. Bohužel jej však Dudley stihl za včas zachytit a nekompromisně jej stáhl zpět, kde mu rukou přišpendlil zápěstí k posteli. Jen tak tak se svým rozkrokem vyhnul Dracovu výkopu, a aby preventivně zabránil dalším, nacpal se mezi štíhlé nohy. Teprve když na své kůži blonďák ucítil hrubou látku Dudleyho kalhot, uvědomil si, že sám o ty své již přišel. Ani pořádně nevěděl, kdy a jak.

"Dudley! Nech toho!" zakňoural Draco zoufale, když mu začalo docházet, jak bezmocný v této chvíli je. Dudley jej měl plně ve své moci. Stěží se mohl pohnout, jelikož měl na sobě položené sádelnaté tělo hnědovlasého muže. "Prosím!" zároveň s hlasitým výkřikem sebou zkusil mocně škubnout ve snaze vymanit se z Dudleyho sevření.

"Dohoda je dohoda," ušklíbl se hnědovlasý. Jeho ruce bloudily po štíhlém těle a hrubě si přivlastňovaly vše, co našly. Netrvalo dlouho a rty se vydaly v jejich šlépějích. Značkovaly bledou pokožku, svou neomaleností ji zkrášlovaly o bolavé rudé skvrny, z nichž se za čas stanou modrofialové modřiny všelijakých rozměrů. Každé silnější sevření zanechávalo na Dracově těle citlivé otlačky prstů a s každým mladíkovým pokusem o útěk jich jen přibývalo.

"Klidně do té práce přestanu chodit, jen mě pusť!" plačtivě vzkřikl blonďatý, avšak ani první slzy hnědovlasého muže nezarazily. Udělal by cokoliv, jen když ho Dudley nechá na pokoji!

"Na to už je pozdě, Draco," oznámil mu druhý muž chladně. "A nebreč, stejně tím ničemu nepomůžeš." Svými slovy blonďáka přiměl spíše k opaku. Draco se rychle kousnul do rtu, aby zabránil hlasitému vzlyku, který se chystal opustit jeho hrdlo, avšak jeho tlumenější podoba stejně k Dudleyho uším dolehla. Ale hnědovlasý muž o Dracův pláč nejevil žádný zájem.

Nakonec Draco pochopil, že nic z toho, čím se snažil Dudleymu zabránit, nemá smysl. Smířeně se bez jakéhokoliv dalšího odporu položil do přikrývek a nechal hnědovlasého, ať si s ním dělá, co chce. Téměř až nelidský výkřik nahradil tiché vzlykání, když Dudley bez přípravy či nějaké lubrikace přirazil do jeho těla. V pravidelném rytmu si dopřával potěšení, které si však tentokráte užíval jen on sám. Draco pod ním trpěl. Bolest jej pohlcovala a zastírala jeho mysl. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, než v sobě ucítil teplou dávku Dudleyho spermatu. Když pak najednou druhého muže na svém těle necítil, znamenalo to pro něj neskonalou úlevu.

Uslzenýma a opuchlýma očima vyhledal Dudleyho postavu. Hnědovlasý se právě soukal nazpátek do svých kalhot. Rozlámaně se posadil, aby na něj lépe viděl. Znechucení mu z obličeje jen odkapávalo. A to měl Dudley ještě tu drzost se na něj usmát, když si všiml jeho pohledu!

"Končím s tebou," pronesl rozhodně Draco bez jakýchkoliv emocí. S posledními střípky důstojnosti a hrdosti sebral odvahu na to, aby se druhému muži dokázal podívat do očí.

Dudley se lhostejně ušklíbnul a laxně pohodil rameny. "V neděli přijď na svou poslední směnu. Po ní dostaneš peníze a dál si dělej, co chceš." S těmito slovy se odebral k odchodu. Aniž by se ohlédl zpět na blonďáka, prošel vstupními dveřmi na chodbu a kopnutím za sebou zase zavřel.

"Co ty seš to za člověka…" hlesl dutě Draco, když ze svého místa na posteli zíral tam, kde ještě před chvíli spatřoval Dudleyho mizející záda. Pomalu vstal z postele a vydal se smýt ze sebe celý tenhle nepříjemný zážitek do koupelny. Vratké nohy jej sotva nesly, ale nemohl si pomoct. Tu sprchu potřeboval. A tak, když odešel, zůstaly v pokoji jako připomínka nové zkušenosti jen střepy a zakrvácené prostěradlo.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Konečná Monika Konečná | 16. srpna 2017 v 17:03 | Reagovat

Pěkná kapitola...teď už se snad začne rozvíjet námi oblíbené drarry.

2 Makkakonka Makkakonka | 16. srpna 2017 v 18:44 | Reagovat

[1]: Děkuji! :) Ano, ano. Už je na pořadí jen Drarry a Dudley pro Draca zůstane pouhým přízrakem minulosti... který se může vynořit, ale také nemusí. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama