The Pariah - 11. kapitola

21. září 2017 v 19:19 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Od Dracovy poslední směny v práci uplynulo již několik dní, během nichž blonďák nepřišel do kontaktu ani s Harrym, ani s Dudleym. Jeho bývalý zaměstnavatel a milenec v jedné osobě mu dle svého slibu doručil poslední výplatu. Tedy podle všeho to byl on. Draco ji našel na druhý den v obálce ve své poštovní schránce bez jediného vzkazu. Byl za tento způsob předání rád, jelikož neměl sebemenší náladu čelit Dudleymu osobně. Pokud by se tak stalo, asi by mu samou láskou vyškrábal oči. Zženštilejší a mudlovská podoba pořádného uřknutí, které by mu dopřál, kdyby měl k dispozici svou hůlku.

Aby nezahálel, ještě ten den se pustil do hledání dalšího pracovního místa. Datum placení nájmu se nebezpečně blížilo a jeho finance byly bohužel nedostačující. Dokonce se už smiřoval s tím, že si bude muset na chvíli obstarat dvě zaměstnání naráz. Ovšem pokud měl problém sehnat jedno, jak asi sežene rovnou dvě? Na malý zlomek vteřiny zalitoval, že nezůstal u Dudleyho. Když si však znovu připomněl důvod svého odchodu, hned jej veškerá lítost přešla.

Jeho stará lednička se pozvolna ocitala v obložení všelijakých lístečků s telefonními čísly a strhnutými inzeráty. Jen na minimum telefonátů dostal kladnou odpověď v podobě pozvání na pracovní pohovor. Těch se také odhodlaně účastnil, a podle jeho názoru dokonce v dostatečně hojném počtu na to, aby aspoň jeden jediný vyšel, avšak z nadějného "my se vám ozveme" se stával věčně hluchý telefon. A tak po týdnu marného hledání Draco začínal propadat zoufalství, které den ode dne jen a jen rostlo.

Vše se ještě umocnilo, když před čtyřmi dny obdržel dopis, který k jeho starostem s prací přidal ještě starost o střechu nad hlavou. Stejně jako všichni ostatní nájemníci v domě dostal měsíc k tomu, aby se ze svého bytu vystěhoval a našel si jiné místo k bydlení. Doplatil tak na to, že se kdysi rozhodl žít v polorozpadlé barabizně, jež se akorát blížila ke své zkáze. Tu měl nyní potvrzenou černé na bílém v dopise. Kvůli bezútěšnému stavu budovy se chystá její demolice a není nic, co by se s daným rozhodnutím dalo dělat. Ten den hodil za hlavu veškeré starosti s penězi a v nejbližším obchodě si koupil lahev toho nejtvrdšího alkoholu, kterou v něm měli. V její společnosti strávil celý večer, jen aby druhý den mohl svého počínání litovat.

Na jídelním stole se mu hromadily noviny s inzeráty o bydlení, ale najít si slušný nájem se zdálo být větší problém, než očekával. Finanční tíseň jej doháněla. Avšak jeho povaha mu nedovolovala se vzdát, a tak v hledání práce i bytu neustával. K životu potřeboval určitý komfort a toho se mu bez snažení nedostane.

Naděje mu svitla, když jej přijali jako uklízeče v jednom z místních hotelů. Jednalo se o práci vhodnou spíše pro ženy, ale i přestože byl muž na tomto postu neobvyklý, Draco byl rád, že si zajistí aspoň nějaký příjem. Více financí znamenalo i větší možnosti při shánění bydlení, kterým neustále trávil každou volnou chvíli. Čas se mu nebezpečně zkracoval a s každým přibývajícím dnem blonďák pociťoval stále větší nátlak. Snad každé odpoledne sedával u svého starého jídelního stolu, prohlížel katalogy z realitních kanceláří a psal své poznámky k příslušným nabídkám.

Nejinak tomu bylo i dnes. Sotva se vrátil z práce, dal si vařit vodu na odpolední čaj a v rychlosti se převlékl do pohodlnějšího oblečení. S hotovým horkým nápojem pak usedl za stůl a procházel si aktualizované vydání jednoho katalogu spolu s jedním zcela novým, který vzal ze stojanu po cestě domů. Toužil najít aspoň jeden jediný byt, na který by se mohl zajít podívat s vědomím, že ať už narazí na jakoukoliv úroveň bydlení, bude schopný si jej dovolit.

Hrnek s čajem vedle jeho ruky se pozvolna vyprazdňoval, noviny plnily poznámkami a zrovna, když maloval jeden veliký otazník u dalšího příspěvku, rozlehlo se bytem hlasité, avšak přesto nejisté zaklepání na dveře. Draco se nad náhlostí a nečekaností tohoto zvuku napřímil na židli a nakonec s úšklebkem, který jasně dával najevo, jak moc je nadšený z toho, že jej zrovna teď někdo otravuje, odložil propisku vedle novin. Sotva s tichým povzdechem vstal, ozvalo se zaklepání znovu.

"Jo, vždyť už jdu!" zakřičel na zatím neznámého člověka za dveřmi a sám nad jeho nedočkavostí protočil oči. Nenapadal jej nikdo, kdo by jej mohl shánět, proto byl nečekanou návštěvou zaskočený. Avšak když dveře otevřel a spatřil osobu za nimi, z jeho zaskočení se stalo naprosté vykolejení. "Pottere?!" Co ten tu sakra chce?

Oslovený zdvihl pohled ze svých bot do Dracova obličeje. S rukama vraženýma hluboko v kapsách své bundy se na něj jemně, téměř až omluvně pousmál. "Ahoj. Můžu dál?"

Blonďák lehce přešlápl z nohy na nohu, jak zaváhal. Hlavou mu poletovalo několik otázek, kterými by černovlasého muže nejraději zasypal, ale něco mu říkalo, že by to nemusel být dobrý nápad. Proto nakonec jen s nedůvěřivým pohledem ustoupil, aby nevyžádaný návštěvník mohl projít kolem něj dovnitř do bytu. K Dracově nelibosti se ihned začal nenápadně rozhlížet po místnosti.

"Co tě sem přivádí?" založil si Draco ruce na prsou, sotva za ním zavřel dveře. Vyklenuté obočí doplňovalo jeho tázavý pohled a pomáhalo skrývat snahu co nejrychleji odvést Harryho pozornost od nevýstavního zařízení bytu.

Černovlasý muž se trpce pousmál a nejistě tikl pohledem k blonďákovi. "Asi," začal, avšak okamžitě se zarazil a pusu naprázdno zavřel. Tiše si sám pro sebe něco zamumlal, než se s prudkým nádechem přiznal: "Asi jsem jen chtěl vědět, že jsi v pořádku."

Draco překvapeně zamrkal. "V pořádku? Proč bych neměl být v pořádku?" zeptal se s potlačovaným zmatením, které za žádnou cenu nechtěl dát před Harrym najevo. Nemohl mu přeci ukázat, že jej někdo jako on dovedl vyvést z míry a naplnit nepochopením.

"Došlo mi, co ti Dudley udělal," se zkřivenými rty se zašklebil Harry, avšak v očích se mu zračil zájem smíšený s obavami. Ačkoliv by to asi nahlas nepřiznal, ani kdyby jej mučili, když z bratrancových slov před několika dny pochopil Dracovo chování při jejich posledním rozhovoru, cítil za svého někdejšího blonďatého nepřítele lítost. Ta spolu s pochybami, jak moc se Draca mohl takový zážitek dotknout, mu nedala spát. Jednoduše zatoužil vědět, že je Malfoy v rámci možností pořádku. Ať to znělo sebevíc nepatřičně.

"Tvá starost mě těší, Pottere, ale už je to docela dost dnů nazpátek. Nemusíš mít strach, jsem v pohodě," odvětil Draco smířlivě a silou vůle potlačoval nelibost, která se v jeho hlase chtěla promítnout. Nelíbil se mu fakt, že se to Harry dozvěděl - ať už se to stalo jakkoliv - ale ten upřímný zájem mu lichotil a těšil jej. Nečekal by, že se Harryho daná skutečnost dotkne natolik, že jej přijde navštívit. Proto na něj také nyní hleděl zněžněným pohledem naplněným jistým obdivem.

Černovlasý nejistě popošel blíže k němu. "Chtěl jsem přijít dřív, ale nemohl jsem z Dudleyho dostat tvou adresu," pousmál se s téměř až omluvným výrazem. "Nakonec jsem si ji musel zjistit sám…" nadhodil a v očích mu na malý okamžik zajiskřilo pobavení.

Draco nevěděl, zdali se Potterovou vytrvalostí nějak více pozastavovat, nebo ne. Není přece normální, aby někdo, kdo k němu má takový vztah jako Harry, vynaložil nějaké úsilí na to, aby se k němu dostal jen kvůli tomu, že jej zajímá jeho zdravotní stav. Znělo to jako jeden velký nesmysl. Vypadá to jako důkaz, že na něm Potterovi záleží, což je hloupost, no ne? Tázavě vyklenul své obočí. "A to se ti povedlo jak?"

"Prošel jsem mu záznamy o zaměstnancích," pokrčil Harry rameny, jako by neudělal nic špatného. Svým postojem si od Draca vysloužil tiché uchechtnutí, jež také trochu odlehčilo atmosféru, která mezi nimi panovala. Když usoudil, že je ten správný čas vrátit se zpátky do vážných vod, pohlédl blonďákovi zpříma do očí: "Chci se ti za něj omluvit. Vím, že Dudley není žádnej svatoušek, ale tohle bych od něj taky nečekal," pronesl se vší upřímností.

"Jsem poučenej. A ty se nechovej, jako kdybys byl jeho fotr, Pottere. Neexistuje sebemenší důvod, proč bys měl zrovna ty omlouvat jeho činy." Široký pohrdavý úšklebek zbrázdil jeho tvář.

"Přišlo mi, že si omluvu zasloužíš," oponoval Harry. "Samozřejmě by byla lepší od něj, ale toho se nedočkáš, Malfoyi. Proto přijmi aspoň tu ode mě," přesvědčen o své pravdě se na něj podíval.

"Fajn," přeměřil si ho Draco pohledem a výmluvně pokrčil rameny.

"Fajn?" zopakoval po něm Harry téměř až hloupě, když nedokázal pochopit, proč na něco takového odpovídá Draco pouhým fajn. Oh, čemu se diví, je to Mafloy. Od něj se hlubších emocí nedočká, ani kdyby se na hlavu stavěl, však?

"Jo, fajn. Slyšel jsi dobře, Pottere," mlaskl Draco nespokojeně. "Potřebuješ mi říct ještě něco, nebo už je to vše?" otráveně se na černovlasého zadíval.

"Vlastně…" nadechnul se Harry, "ne, není. Ještě bych se ti rád omluvil sám za sebe. Za ten den u Dudleyho…," snažil se Draca navést na to, o čem mluví. "To, co jsem ti řekl, bylo to trochu přes čáru, takže… promiň, jestli se tě to dotklo." V Harryho uších to najednou znělo mnohem méně upřímně, než v jeho hlavě předtím. Pravděpodobně jej natolik ovlivnil Dracův panovačný postoj, že nedokázal svou pokoru přenést i do svých slov. Jiné vysvětlení pro svůj laciný tón neměl.

Draco na něj po čas jeho promluvy zvláštně koukal, a když Harry skončil, ponechal dramatickou pauzu, než se teatrálně chytl za srdce. "Proboha, svět se musel zbláznit! Tolik omluv najednou, to asi nezvládnu!"

Černovlasý nad jeho náhlou změnou chování zvrátil oči v sloup. "Proč to tolik dramatizuješ? Myslel jsem to upřímně, Malfoyi," dotčeně se na něj obořil a počastoval jej dostatečně výmluvným pohledem na to, aby bylo blonďatému jasné, jak vážně svá slova mínil.

"Nějak tomu nemůžu uvěřit. Toť vše, Pottere," zpřízemnil Draco své reakce. "Nikdy by mě ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že by ses mi ty někdy omlouval. A teď tu stojíš a solíš z rukávu už druhou omluvu během několika málo minut! Vážně se mi divíš?"

Harry lehce našpulil pusu, než krátkým pokýváním hlavy přiznal svůj souhlas s Dracovými slovy. Šedé oči jej nečitelně pozorovaly a vpíjely svůj pohled do jeho zelených. Než se však Harry stihl na ten zvláštní pohled optat, svěsil Draco ruce podél těla a uvolnil svůj bojovný postoj. "Asi už bys měl jít, Pottere," pronesl neobvykle tiše a pokorně.

"Vyhazuješ mě?" zahořkle svěsil Harry koutky.

"Nemáš tady co dělat. Správně jsi neměl chodit vůbec. Mám svých problémů dost a nepotřebuju, aby nás ještě spolu někdo zahlídl," semknul Draco rty k sobě.

"To je škoda, Malfoyi. Chtěl jsem ti navrhnout, že bychom se ještě někdy mohli potkat…" pokrčil Harry rameny, jako by mu Dracovo rozhodnutí bylo ukradené. Pravda však byla jiná a zračila se mu hluboko v očích. "Lidé jako já ti musí chybět. Chtěl jsem to změnit."

"Proč bych měl navazovat kontakt ze všech kouzelníků právě s tebou? Nesnášeli jsme se, Pottere," zabořil do něj Draco dumavý pohled, jenž prozrazoval, jak moc lační po odpovědi na jednu nevyřčenou otázku. Proč to vůbec Potter dělá?

"V tom máš naprostou pravdu," přitakal Harry, než pokračoval něčím trochu více krutějším. "Ale jsem to já, kdo za tebou přišel, i když nemusel," připomenul Dracovi bolestivou pravdu. Díky poznání bodlo blonďatého u srdce a v duchu s nelibostí seznal, že souhlasí se svou školní nemesis. Ovšem jak mu bylo vlastní, nedal na sobě nic znát. Jen tupě sledoval Potterovu postavu, jež se po krátké prodlevě odebrala ke dveřím. Hlava mu klesla na stranu k rameni, když se snažil vyhnout zelenému pohledu ve chvíli, kdy Nebelvír procházel těsně kolem něj.

"Kdyby sis to až náhodou rozmyslel, tady máš moje číslo. Kdysi jsem si ho pořídil především kvůli kontaktu s Dudleym, ale časem se mi hodně osvědčilo. Zavolat je rychlejší, než lidem posílat dopisy po sově, cestovat letaxem nebo se přemisťovat. Hlavně v akutních případech," drobně se pousmál a náprsní kapsy svého kabátu vytáhl předchystaný papírek s kontaktem. S posmutnělým pohledem ho vtiskl do blonďákovy ruky, a když pochopil, že ani teď se na něj Draco nepodívá, s tichým povzdechem otevřel dveře a vyšel ven na chodbu.

"Měj se, Malfoyi," utrousil ještě, avšak nedočkal se ničeho jiného, než že Draco pootočil hlavu za zvukem jeho hlasu. Zklamaně vzal za kliku a sám si odepřel pohled na blonďákova záda, když za sebou zavřel.

Bledý muž zůstal stát opuštěný ve svém bytě a mezi prsty promnul papírek s telefonním číslem, který před chvíli dostal. Nakonec jej nejistě připnul na ledničku k ostatním lístečkům s pocitem, že by se někdy přeci jen mohl hodit. Oči mu padly na těch několik naškrábaných číslic a zůstaly na nich asi o něco déle, než bylo nutné. Silou vůle od nich svůj zrak odtrhl a nechal ze svých úst ujít jeden znavený povzdech, než se opět uchýlil ke stolu, kde pokračoval v přebírání novin a katalogů za účelem najít si nové bydlení.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 21. září 2017 v 19:24 | Reagovat

Libi se mi zo

2 Makkakonka Makkakonka | 21. září 2017 v 19:50 | Reagovat

[1]: To jsem ráda. Děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama