The Pariah - 12. kapitola

15. října 2017 v 19:56 | Makkakonka |  The Pariah

The Pariah

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Zbýval mu týden, pouhých posledních sedm dnů k tomu, aby si našel nové místo na bydlení, jinak nebude mít střechu nad hlavou. Už podruhé za svůj krátký život se ocitl v zoufalé situaci, která jej připravila o domov. Je to snad ironie osudu, že se takové katastrofy dějí zrovna jemu? Kdysi dávno by jej ani nenapadlo, že může takto skončit. A teď? Diví se tomu, že byl kdysi tak naivní.

Zoufalství, to bylo něco, co jej s každým dalším zatěžovalo více a více. Byl pohlcen obavami, jelikož konečná lhůta nad ním visela jako varování, že mu již mnoho času na hledání nezbývá. A on stále nic neměl. V posledních několika dnech nedělal nic jiného, než že objížděl okolí a díval se na nabízené byty, jen aby zjistil, že na žádný z nich nemá či případně že nemá na to, aby dokoupil chybějící vybavení. Nájmy byly nebetyčně vysoké a jiní zájemci ochotní přijmout cenu i podmínky mnohem ochotněji než on sám.

Přál si, aby měl někoho, koho by mohl poprosit o pomoc, jenže přátelství s mudly nikdy moc nepěstoval a kouzelníci, které kdysi přáteli nazýval, se o jeho osobu již nadále nezajímali. Nehledě na to, že měl ministerstvem nakázáno nikoho nekontaktovat. Víc než kdy jindy na něj dolehl fakt, že je na všechno sám. Bolestně sám.

Menší naději pocítil ve chvíli, kdy se rozhodl ulehčit své ledničce od náporu všech výstřižků a papírků, které už nepotřebuje a při procházení se mu pod ruku dostalo Potterovo telefonní číslo. Podmračeně na něj zíral tak dlouho, než je nakonec strhl také, avšak namísto do koše spolu s ostatními papíry jej položil na jídelní stůl, kde na něj také ještě několik dalších minut přemýšlivě koukal. Rozvažoval, zdali opravdu klesnul tak hluboko, že se musí obracet právě na své někdejšího rivala. Bojoval se svou hrdostí a obavami. Pochyboval, zdali to telefonní číslo není z Nebelvírovy strany jen pouhá provokace, která jej má dostat do malérů.

Nakonec lístek vrátil zpátky na ledničku. Nebude se takto pokořovat. Ještě má čas na to, aby se zaangažoval sám a nemusel se nikoho doprošovat o pomoc. A už vůbec ne Pottera. Jeho racionální část mysli však věděla, že svým způsobem je černovlasý muž jediný, na koho se nyní může obrátit. A také mu našeptávala, že by to měl udělat co nejdříve, dokud je čas. Avšak Draco byl paličatý, a tak neustoupil své hrdosti. Ovšem poznání na sebe nenechalo dlouho čekat, a když mu zbývaly jen pouhé tři dny, s nakopnutým egem zvedl telefon a napjatě vyčkával, dokud se na druhé straně neozval Harryho hlas: "Potter, prosím?"

"To jsem já," zamumlal blonďák rozpačitě do sluchátka pevné linky. "Draco," dodal ještě, když Harry nevypadal, že by jej po hlasu poznal. Jeho zatvrzelá mysl si nenechala rozumem vymluvit, že to na něj Harry jen nehraje, aby jej pokořil ještě více. Jakoby mu v tu chvíli nedocházelo, že černovlasý kouzelník nemá ani nejmenší tušení, co od něj Draco bude chtít.

"Tak přece jen si zavolal," uchechtl se překvapeně Harry a Draca jeho tichý smích donutil pevně zatnout zuby. Jestli se bude smát i ve chvíli, kdy se jej bude doprošovat o pomoc, asi se neudrží, najde si ho a jednu mu vrazí. I za cenu toho, že by si šel Hrdina stěžovat a jeho za to zavřeli.

"Už to tak vypadá," ušklíbnul se Draco ironicky a prsty netrpělivě poklepal o hranu dřevěné komody, u které stál. "Chci si s tebou o něčem promluvit," spustil hned, aby s Potterem netrávil více času, než bude nutné.

"Dobře," přitakal na druhé straně mírně vykuleně Harry. "O co jde?"

"Potřebuju pomoct," nelibě přiznal blondýn, avšak tón jeho hlasu jasně vypovídal o tom, že před Harrym nehodlá dát najevo, jak moc mu daná skutečnost pošramotila ego.

"Oh…" vydal ze sebe zaraženě a především překvapeně černovlasý, než si jemně odkašlal a rozhodl se pro profesionální přístup. "Budeme to řešit po telefonu, nebo se chceš sejít?"

Draco se na kratičký okamžik zamyslel. "Především nechci ztrácet čas."

V telefonu to zachrastilo, a až teprve poté se znovu ozval Harryho hlas: "Fajn. Tak mluv."

Blonďák na nabídku zareagoval rozpačitým přešlápnutím, které Nebelvír naštěstí nemohl vidět. "Mám menší problém s bydlením. Nemám kam jít," ve zkratce Potterovi nastínil svoji situaci a pohled sklopil ke svým nehtům, jejichž čistota najednou byla tím nejlepším rozptýlením.

"A po mně chceš jako co?" zasmál se Harry na druhé straně, a kdyby jej Draco mohl v danou chvíli vidět, věděl by, že mu na čele naskočila nepatrná vráska způsobená zmatením. "Abych si tě nastěhoval k sobě?" smích černovlasého nabral na síle, jak jej směr jeho myšlenek pobavil. Bydlet s Malfoyem? To určitě!

"A to tě jako napadlo jak?" pronesl Draco řečnickou otázku a následně zvrátil oči v sloup, nad Potterovým uvažováním. "Nemusíš mít strach, o to tě vážně prosit nehodlám," ujistil ho vzápětí. "Jen zkrátka, ehm…" nejistě si odkašlal. Teď přišla řada na to, aby Pottera poprosil o to, co potřebuje a pokořená hrdost se zase bolestně hlásila o slovo. Jen díky ní bylo tak těžké pronést svou žádost nahlas. Proto také Draco musel využít prvního impulzu a vyhrknout ji ze sebe tak rychle, jak jen to šlo.

"Zkrátka potřebuju, abys mi pomohl s hledáním. Nejsem na tom finančně nejlíp a v okolí jsem nic nenašel. Napadlo mě, že bys mohl mít přehled zase o jiných místech. Nevíš o něčem volným?" hlasitě vydechnul a nechtěně tak dopustil to, aby se Harry dozvěděl o jeho potlačované nervozitě. Naštěstí ji však přešel bez poznámky.

"Momentálně asi ne, Malfoyi…" zněl zamyšleně, když Dracovi odpovídal. "Zkusím se ti podívat, dobře?" V dálce mohl blonďák zaslechnout tiché škrábání brku o pergamen.

"Fajn, já… děkuju," přinutil se Draco k projevu vděčnosti, kterou k Potterovi momentálně cítil. Harry se do sluchátka opět jen zasmál. "Potřebuješ ještě něco?" otázal se blonďáka poté.

"Aby to bylo co nejrychleji…" přiznal Draco tišším hlasem, než jakým mluvil doposud. "Do tří dnů se musím vystěhovat."

Na druhé straně na okamžik zavládlo ticho. "Pokusím se, ano?" téměř až nefalšovaným lítostivým tónem se Harry pokusil Draca uklidnit a dát mu naději. Nová informace jej zarazila a vzápětí mu došlo, jak moc musí být blonďák zoufalý, když prosí o pomoc zrovna jeho. "Jak dlouho už jsi věděl o tom, že musíš pryč?" nedalo mu to a musel se zeptat.

"Nějaký ten pátek jo," ušklíbl se blonďák. "Je to podstatné?"

"Zbývají ti jen tři dny. To není moc."

"Neříkáš mi nic nového, Pottere," znaveně vydechl Draco.

"Já… dám ti vědět, jestli něco najdu, ale nespoléhej na to, prosím," naléhal na něj Harry. Nechtěl, aby se blonďák upnul na jeho pomoc a potom skončil bez domova, když by se Harrymu nic kloudného nepovedlo najít. Možná měl více možností než Draco sám, ale také nebyl všemocný. Najít vhodné místo, kam by šlo ubytovat Draca Malfoye, bude pravděpodobně oříšek. Především už jen proto, že nesmělo jít o nic, kde by se v hojném počtu vyskytovali kouzelníci. Nejlépe, kdyby Draco žil opět daleko ode všech a kolem sebe měl jen mudly.

"To ani nemám v plánu," zamumlal blonďák, avšak sám věděl nejlíp, že se na Harryho upíná jako na svou poslední záchranu. Nehodlá sice následující tři dny promarnit, ale zároveň nedoufá, že na něco vhodného sám narazí. Kdyby v to věřil, neprosil by se Pottera o pomoc.

"Proč jsi to nechával takhle na poslední chvíli?" začaly se v Harrym probouzet otcovské pudy, které na jednu stranu chtěly Draca seřvat jako malé dítě a na druhou mu pomoct, aby jej zachránil od nejhoršího. Rozdat menší kázání a pak přiložit nápomocnou ruku k dílu.

"Myslíš si, že jsem se celé ty týdny nesnažil?!" vyjel po něm blonďák neurvale, protože… Potterův dotaz jej nehorázně dopálil! To si ten imbecil opravdu myslí, že si tu celou dobu pokojně seděl na prdeli a nehnul ani prstem? Věnoval tomu každou volnou chvíli! Prošel snad každou realitku a navštívil každou nemovitost, která z hlediska finanční nákladnosti odpovídala jeho možnostem a Potter ho teď chce kárat za to, že se vůbec nesnažil!

"Klid, Draco!" Harryho protočení očí nad blonďákovou reakcí bylo hodné nějakého ocenění. "Tak jsem to nemyslel. Spíš mě zajímalo, proč jsi zavolal až teď? Vždyť ti muselo být jasné, že - " cokoliv chtěl říct, nedořekl, protože mu Draco napruženě skočil do řeči. "Vážně tě žádný důvod nenapadá?!" křikl popuzeně.

"Fajn, dobře, nechme toho," povzdychl si Harry nad vyvádějícím blondýnem, jehož podráždění začínalo překračovat zdravé meze. "Ještě si zavoláme, ok?" optal se dnes už asi podruhé.

"Hm," krátké a příkré zamručení na druhé straně bral Harry jako souhlas.

"Tak se zatím měj, Malfoyi," smířlivým tónem se s Dracem rozloučil. Když se zdálo, že se blonďák ani nebude obtěžovat s odpovědí, ozvalo se z Harryho mobilního přístroje tiché: "Čau," po kterém linka ohluchla. Rozmrzelý Draco zavěsil sluchátko zpět na své místo a plouživým krokem se odebral ke své posteli, na níž se poté znaveně rozplácl. Konečně to měl za sebou.

***

Poslední den. Byl tady a Draco stále neměl kam jít. Už od rána se cítil tak nervózní, jako ještě nikdy v životě. Ani chvíli nevydržel na jednom místě, neustále mu připadalo, že mu srdce bije až někde v krku a žaludek mu dělal takové kotrmelce, že se raději na celý den zřekl veškerého jídla, aby náhodou bezúčelně neskočilo v záchodové míse. Dokonce zahodil za hlavu veškerou starost o své dlouho opečovávané a pěstěné nehty a neváhal se do nich zakusovat, aby zmírnil svůj stres. Vše vsadil na Pottera a ten stále nezavolal.

Draco nevěděl, co si o tom myslet. V jeho hlavě se hádaly dva hlasy, z nichž jeden doufal v zázrak a pomoc na poslední chvíli, ale ten druhý - silnější, jej přesvědčoval, že tohle přesně měl Potter v úmyslu od začátku. Nechat jej ve štychu a dát mu falešnou naději, že mu opravdu pomůže. Zlostně a zároveň zoufale blonďák zavyl, otočil se na podpatku a začal po místnosti přecházet jako šelma v kleci. Co teď? Veškeré své věci měl sbalené ve dvou taškách už od časného rána a nyní se mu válely na posteli. Přesně na té, v níž spal dnes naposled. Na dveře bytu mohl v kteroukoliv denní dobu zaklepat pověřený člověk, který by ho odsud prostě vyhodil na ulici. Ale tam on nesmí skončit! To prostě nejde!

Když se kolem půl jedné jeho bytem rozeznělo zvonění starého telefonu, měl co dělat, aby se při své zběsilé cestě ke sluchátku nepřizabil. Doslova se na ten mudlovský přístroj vrhl a snad ani nedoufal v nic jiného, než že na druhém konci bude Potter s dobrými zprávami. Avšak spletl se. Potter mu sice telefonoval, ale jeho tón nevěstil nic dobrého.

"Malfoyi?" ozvalo se opatrně z druhého konce.

"Jo, jsem to já," překotně drmolil blonďák. "Máš něco? Našel jsi něco?" horlivě se vyptával, avšak povzdech ve sluchátku mu zničil i ty poslední naděje ještě dříve, než mu Harry řekl smutnou zprávu naplno. "Je mi líto, Draco."

"Fajn," odvětil zastřeným hlasem blonďák. "Děkuji za ochotu," lehce v mrákotách vyjádřil svou vděčnost za Potterovu snahu pomoci. "Měj se," stručně se s černovlasým rozloučil a ani nepočkal na Harry odpověď. Už zavěšoval, když se bývalý Nebelvír dal opět do řeči: "Počkej Draco, chtěl jsem-" konec věty už blonďák neslyšel. Nezajímalo ho to. Nemá kam jít a po tom, co Potter chce a nechce, už mu nic není.

Možná právě proto, že si druhého muže nevyslechl do konce, byl tak překvapený, když o několik málo minut později došel vratkým krokem otevřít dveře člověku, který neurvale klepal a při tom vykřikoval jeho jméno. Světe div se, nebyl to nikdo jiný, než sám Harry Potter.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama