When the Snow Falls - 1. kapitola

24. prosince 2017 v 16:25 | Makkakonka |  When the Snow Falls

When the Snow Falls (HIIP 2)

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

Zmijozelskou klubovnou se linula tichá melodie vánočních koled doplňovaná o zvonivý dívčí hlas, který už stihl také propadnout sváteční náladě a melodii obohacoval o známá slova. Zatímco se dívka pohupovala do rytmu a zpívala si, její kolejní přátelé ji jen kradmo pozorovali. Někteří s pobavenými úšklebky, jiní nevraživě, jako by byla nějaký vetřelec.

"Nemohla bys toho nechat, Claudie? Za chvíli mi z tebe začne hrabat," protáhl po chvíli nadmíru otráveně jeden z chlapců, který si hověl v křesle u krbu. Nedělal nic záživného, jen hleděl do plápolajících plamenů a rozvalen s nohama přehozenýma přes opěrku se nudil.

"Nemůžu za to, že nesnášíš Vánoce, Patricku!" ohradila se dívka nucená přestat si zpívat.

"A ty se divíš, když mi je od mala takhle znepříjemňuješ?" mlaskl chlapec a zakabonil svou tvář. Díky tomu jen více vyniklo, jak nápadně podobní si s dívkou jsou.

"Znepříjemňuju?" opáčila Claudie. "Tím, že se tě snažím naladit do vánoční pohody? Vůbec si neumíš svátky užívat, víš?" rozhořčeně pronesla. "To, že nemáš rád sníh, bych ještě dokázala pochopit, ale ne, ty prostě nesnášíš i samotný Vánoce!"

Chlapec v křesle jen zatřepal hlavou. "A co by se mi na nich jako mělo líbit?" ušklíbl se. "Všichni se chovají jako blázni - včetně tebe," nedokázal si nerýpnout. "Všude akorát mnoho povyku pro nic, celá ta výzdoba, koledy, pečení cukroví… není to nic pro mě."

"Ale dárky pak dostáváš rád, co?" uchechtla se dívka. "Nechápu, jak můžeš být můj bratr a co víc, moje dvojče!" protočila očima a založila si ruce v bok.

"Nápodobně," napodobil její gesto Patrick. "Nechápu, jak můžeš být moje sestra, když máš raději zimu a sníh, než léto a slunce! Kvůli tobě jsme několikrát jeli do Rakouska do Alp, aby sis zalyžovala a já tam musel jako debil akorát mrznout!"

"A můžu já za to, že neumíš taky lyžovat? Mohl sis to užít. Táta přeci taky lyžovat neumí, ale dokázal se tam zabavit! Pokud si dobře vzpomínám, to ty jsi nikdy nechtěl jít s ním!"

Patrick si hlasitě povzdechl. "Mám prostě radši moře, no."

"Jo, ale to zase nemusím já," ušklíbla se Claudie. "Je tam moc horko a moc vody pro neplavce."

"Však ti nikdo nebrání, aby ses plavat naučila. Už jsem ti několikrát říkal, že nemám problém ti nějaké lekce plavání dát," pokrčil chlapec laxně rameny.

"Neříkala jsem tak náhodou to samé já, jen o lyžích?" důležitě zamrkala dívka.

"To možná říkala, ale-" Patrickovo další odporování přerušil hlas blonďatého chlapce, který spolu s knihou v ruce okupoval druhé křeslo nedaleko hřejivých plamenů. "Nechcete toho vy dva třeba už nechat?" povzdechl si nad jejich hašteřením, které bylo pro dvojčata tak typické, jako had pro jejich kolej. Nebylo dne, kdy by se ti dva do sebe nepustili a nezačali se hádat kvůli drobnostem a naprostým zbytečnostem.

"Jo, nechceš toho už nechat, Patricku?" zaculila se nevinně dívka, za což ji blonďák zpražil pohledem. "Mluvil jsem i o tobě, Claudi," připomenul jí a knížku ve svých rukách zaklapl, jak rezignoval. "Ani na to čtení tu člověk nemá klid," zamumlal zkroušeně.

"Nedělej Scorpe, taky ti to její cvrlikání muselo vadit. Při tom se nedalo ani číst!" zasmál se chlapec rozvalený v křesle.

"Rozhodně to bylo lepší, než když jste se do sebe zase museli pustit," protočil blonďák své zelené oči. "Jsme tu poslední den, než odjedeme na Vánoce všichni domů, a vy to zase musíte kazit."

"No tak, to přece není pravda. Nic nekazíme, Scorpe!" naklonila dívka hlavu na stranu, jak se snažila být přesvědčivá. "Tedy, aspoň nic nekazím," dodala potom mnohem tišeji, takže ji oba chlapci sotva slyšeli. Avšak její slova k jejich uším dolehla, a tak se mezi dvojčaty zažehla další hádka.

Blonďák s povzdechem vstal z křesla a zakroutil nad nimi hlavou. Bylo marné se je snažit jakkoliv umírnit. Podrbal se ve svých rozčepýřených vlasech a raději se vydal po schodech ke své ložnici, kterou sdílel s dalšími čtyřmi chlapci - včetně Patricka. Tam se svalil na postel a opět otevřel rozečtenou knížku v kožených deskách, už na pohled velmi starých, přesto však opečovávaných a udržovaných v co nejlepším stavu.

Každému, kdo by do ní nahlédl, muselo být ihned jasné, že se nejedná o úplně obyčejnou knížku. Nejenže její úvodní stránku zdobilo velké ozdobné M spolu s rodovým erbem rodiny Malfoyových, ale veškerý text uvnitř byl psán ručně, nikoliv tištěn. I neobvykle vysoký počet stránek přesahující pětitisícovou hodnotu jasně naznačoval, že drží v rukách něco cenného. Zvláštností knihy byla i skutečnost, že i přes tak vysoké očíslování poslední stránky zvenčí nevypadala na více než dvě stě listů.

Nejednalo se o nic jiného, než deník, který Scorpius dostal od svého otce ke svým sedmnáctým narozeninám. Od chvíle, co jej poprvé držel v ruce, věnoval každý den aspoň několik minut svého času k tomu, aby si přečetl obsah dalších a dalších stránek. Nejvíce jej však zajímal rukopis jeho otce a dědy Luciuse. Slíbil si, že do něj nebude zapisovat nic do té doby, dokud jej nepřečte celý.

Dozvídat se rodinnou historii z takto dochovaných záznamů bylo pro mladého chlapce něco úžasného. I objevování povah jeho jednotlivých předků, které odkrývaly ve svých zápisech. Líbila se mu různorodost jejich myšlení, i rozdílné způsoby, jakými deník obohacovali. Někdo psal o důležitých rozhodnutích, jiný pouze a jen o majetku a z deníku si dělal menší účetní knihu, kdežto pak tu byli i jedinci jako jeho otec - vypisovali se z toho, co je trápilo, a zároveň zaznamenávali do deníku i chvíle, kdy je naplňovala čirá radost a štěstí, ty nejlepší chvíle svých životů a uchovávali si tak zde své nejkrásnější vzpomínky.

Považoval za naprosto fascinující, když mezi řádky mohl ze zápisů vyčíst, jaký postoj měli jeho jednotliví předci k tomu, jak moc se musí dodržovat pravé malfoyovské zásady. On sám je velmi dobře znal, musel, ale jak mu již mnohokrát jeho otcové řekli, ani jeden z nich od něj neočekával, že je bude dodržovat. Nezáleželo jim na tom, jaký byl, stejně ho měli rádi, a to již nejspíše porušil všechny zásady, které rod Malfoyů vyznával. Ostatně i jeho otce Draca na jejich dodržování příliš moc neužilo.

Lucius však na některých dogmatech lpěl, a jejich porušování si jak Scorpius, tak Draco mohli dovolit jen tehdy, pokud se zrovna nedíval. Časem však Scorpius sám poznal, že i nejstarší žijící člen jejich malfoyovské linie jich za svůj život porušil nesčetné množství, a to včetně těch největších.

Právě se v deníku konečně dostal k zápiskům pradědy Abraxase, když místností rozlehlo zaklepání na dveře. Otráveně zvedl zrak od knihy. "Jo?!" zakřičel tak, aby jej člověk venku na chodbě slyšel. Vzápětí dovnitř nakoukla hlava jeho kamarádky s tmavší pletí.

"Claudi? Děje se něco?" nadzvedl se na loktech, jakmile spatřil její zaražený výraz plný obav a starostí.

"J-já, nevím, Scorpe, ale asi… přišla za tebou ředitelka a sháněla tě, takže nejspíš…" pokrčila nevědomě rameny.

"Ředitelka?" podivil se blonďák a vyšvihl se do sedu. "Nevíš, o co jde?"

Dívka však jen pokroutila hlavou. "Ne, jen se po tobě docela naléhavě ptala."

"Dobře," povzdechl si chlapec a rukou si pročísl své rozčepýřené hnízdo na hlavě. "Už jdu," zamumlal pak spíše sám pro sebe a ztracen v myšlenkách, co může mít tak naléhavého ředitelka McGongallová na srdci, se zvedl z postele.


***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama