When the Snow Falls - 2. kapitola

24. prosince 2017 v 16:30 | Makkakonka |  When the Snow Falls

When the Snow Falls (HIIP 2)

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

"Paní ředitelko," nejistě se pousmál blonďatý zmijozelský chlapec, když vyšel ven ze společenské místnosti a na chodbě spatřil stát majestátní ženu v již pokročilejším věku. Na tváři jí sídlil podivně vážný výraz, a v očích se jí i přesto zračila hluboká lítost, když na mladíka pohlédla. Odpověděla mu pouhým přikývnutím, čímž chlapce ještě více zmátla.

"Stalo se něco?" otázal se a nevědomky naklonil hlavu o něco více na stranu. Oči mu těkaly po profesorce McGonagallové a snažily se odhadnout, s čím za ním mohla přijít. Neúspěšně, byla nečitelná jako vždy. Jediné pozitivum, které po zrakovém ohledání Scorpius našel, byl fakt, že nevypadala nikterak rozzuřeně, takže zde není proto, aby jej potrestala za nějaký přestupek vůči školnímu řádu.

"Pojďte se mnou do mé pracovny, Scorpiusi, vše podstatné se dozvíte tam od vašeho otce," oznámila mu nic neprozrazujícím tónem, kterým však v mladíkovi vyvolala jen další otázky. I tak se ale svorným krokem vydal po jejím boku směrem k věži, kde se odjakživa nacházela ředitelna.

"Otec?" nakrčil nejdříve mladý Malfoy-Potter své perfektní klenuté obočí. "Který z nich?"

"Pan Potter," lehký náznak nějaké nejasné emoce proletěl ženiným obličejem. Snad nostalgie, která na ni z tohoto jména dýchala. Scorpiusovi rodiče pro ni byli stále panem Potterem a panem Malfoyem. Nehledě na počet let, které tito dva muži trávili spolu jako manželský pár.

Nechápavé zamračení se na blonďákově tváři jen prohloubilo. "Opravdu nevíte, o co jde? Proč je tady?" zkusil to znovu, avšak ani nová odpověď z ředitelčiných úst mu nepřinesla nic užitečného.

"Jak jsem řekla, vše vám vysvětlí sám. Co má na srdci byste se měl dozvědět přímo od něj. Mě se z celé záležitosti týkají jen důsledky, jenž přinese jeho rozhodnutí."

"O čem to mluvíte?" sklouzlo mladíkovi ze rtů až příliš rychle. Lhal by, kdyby tvrdil, že je ředitelčina slova nevylekala. "Jaké rozhodnutí? Jaké důsledky?"

"Moc se ptáte, Scorpiusi. Řekla bych, že je to jedna z vlastností, kterou jste po svém nebelvírském otci zdědil," semkla profesorka McGonagallová rty, avšak i přesto jí na nich pohrával jemný úsměv - který však nikdo nesměl vidět, a tak zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Stín zahanbení pokryl blonďákova líčka. "Odpusťte, ale nemám rád nevědomost. Rád bych byl připravený na to, co se dozvím," připustil mírně neochotně Scorpius.

Ředitelka po něm střelila pohledem. "Snad vám postačí informace, že se nebude jednat o příliš příjemnou zprávu," konečně nechala do svého hlasu proniknout i nějakou tu emoci. A zněla lítostivě. Jako by nepříjemná zpráva byla jen nějakým druhem eufemismu pro zprávu velmi špatnou.

Blonďák přikývl, zdaleka nejistý tím, co si o jejím prohlášení myslet. Hlavu pod tíhou myšlenek sklopil dolů a zbytek cesty nevnímal nic jiného, než špinavou podlahu pod svýma nohama. Probral se až se známými schody, které se najednou objevily k jeho zorném poli. Narovnal se a s těžkým výdechem vypjal hruď, jako by se snažil přesvědčit sám sebe, že je připravený čelit čemukoliv, co mu otec oznámí.

Vzhledem k nadcházejícím svátkům se tiše modlil, aby se nejednalo o nic negativního, ale někde hluboko v sobě věděl, že s dobrou zprávou přijít nemůže. To by ředitelka nedělala takové drahoty, a navíc mu sama před chvílí řekla, že jej nic příjemného nečeká. Snad se nestalo něco doma! Tato myšlenka mu přivodila prudké bušení srdce podmíněné strachem. Beze sporu muselo jít o něco vážného, když to nemohlo počkat do zítřka, než by se vrátil z Bradavic domů na Vánoce.

Schody pod jejich nohama se rozpohybovaly a oba své pasažéry přepravily až nahoru k masivním dveřím, jež vedly do ředitelčiny pracovny. Profesorka McGonagallová mu věnovala poslední pohled a s krátkým přikývnutím je otevřela, čímž se jim oběma naskytl pohled na černovlasého muže stojícího nedaleko stěny a nejspíše rozmlouvajícího se dvěma muži na portrétech visících jen kousek od jeho hlavy.

Ke Scorpiusově mírnému překvapení se v náruči jeho otce nacházela jejich další členka rodiny. Očividně přešlá, jak mladík usuzoval ze způsobu, jakým visela v mužových pažích. Zhruba šestiletá holčička s dlouhými hnědými vlasy, které se přirozenou cestou lehce vlnily do kouzelných loken, se opírala o rameno svého otce a nejistě koukala na mluvící portréty okolo.

Jmenovala se Elizabeth a do jejich menší rodinky přibyla teprve před pěti lety, kdy se mladíkovi otci rozhodli pro její adopci. Jejich touha po dalším dítěti vzrostla natolik, že si téměř dvanáct let po narození Scorpiuse rozhodli pro tento krok. A nikdo z nich nelitoval. Malá Beth byla malý andílek a i blonďatý mladík nemohl jinak, než si ji oblíbit - přestože byl zpočátku skeptický ze zvýšení jejich počtu.

"Tati?" vydechl v otázce Scorpius, a upoutal tak na sebe pozornost černovlasého muže. Jakmile se na něj otočil, nezbylo blonďákovi nic jiného, než překvapeně vydechnout. Jeho pohled se totiž střetl s otřesně strhanou a bezradnou tváří, na níž se rozprostřel nucený úsměv.

"Scorpe, jsem rád, že už jsi tu." Jeho tón nezněl nijak nadšeně. Byl stejně falešný jako jeho úsměv.

Blonďatý mladík jen matně vnímal ředitelku, která jej obešla a šla se usadit za svůj stůl s taktním výrazem, jímž se snažila vyjádřit, že jim nechá takové soukromí, jaké jen budou k rozhovoru potřeba. "Tati, co se stalo?" potřásl hlavou a hlas si nechal zaplavit emocemi, které pociťoval. Od rozrušení, přes silné obavy z toho, co se dozví, až po zcela čirý strach, který jej pohlcoval každou další vteřinou, v níž mohl sledovat tvář svého otce. "Je, je něco s táto-ou?" poskočil mu hlas, když se pro promlčeném okamžiku ze strany jeho otce stále nic nedozvěděl.

"Ne, to ne," pohodil černovlasý hlavou a jednou rukou si promnul obličej, přičemž měl mladík možnost zpozorovat jeho snubní prsten, zatímco tou druhou pevněji sevřel tělíčko děvčátka ve své náruči. "Nebo aspoň ne tak, jak myslíš," hořce se pousmál. "Víš, že neumím chodit okolo horké kaše jako Draco, takže…" nadechl se a popošel o několik kroků blíže, než nakonec stál jen centimetry od svého syna. "Letošními Vánocemi počínaje nám nezbývá nic jiného, než slavit svátky jen ve čtyřech." Těžce vydechl úlevou z toho, že už má tu nejtěžší část za sebou.

"Jak to myslíš jen ve čtyřech?" suše mladík polkl.

Další mužův výdech byl mnohem tišší, avšak zoufalejší. "Lucius včera zemřel," oznámil blonďákovi se soucitným pohledem.

"On co?" zarazil se Scorpius natolik, že mu přišlo, jako by se jeho svět na okamžik zastavil. Nebylo však třeba, aby jeho otec svá slova opakoval. Hřejivý dotek na paži a její následné stisknutí jej donutilo zvednout pohled zamlžený slzami, které se do něj draly. Pokud měl nějakou vlastnost po svém druhém otci, po Dracovi, stoprocentně to byla jeho emotivnost.

Elizabeth oba své rodinné příslušníky pozorovala nechápavým dětským pohledem. Na základě vysvětlení svých otců již pochopila, co se stalo, avšak nedocházelo jí proč, proč už svého dědu nikdy neuvidí. A pohled na jejího silně rozrušeného bratra jí zvrásnil čelo.

"Pojď sem," vydechl Harry se smutným úsměvem a přivinul si Scorpiuse ke svému volnému boku. Nechal jej, ať si zaboří tvář do jeho ramene, zatímco jej paží objal a uklidňoval jej jemným přejížděním dlaně po zádech. "Víš, je mi jasné, že to pro tebe bude těžké, ale chtěl bych tě o něco poprosit, Scorpe," lítostivě se černovlasý podíval do stejných zelených očí, jako měl on sám.

Když blonďák téměř neznatelně přikývl, teprve potom pokračoval: "Draca to hodně vzalo," připustil tiše. "Nerad ho vidím tak zničeného…" pokroutil hlavou. "Ocenil bych, kdybys mi pomohl zařídit, aby si i tak tyhle Vánoce aspoň trochu užil," nadějně se zadíval do Scorpiusových očí.

Mladík několikrát zamrkal, aby dokázal zaostřit na tvář svého otce. Poté několikrát pokýval hlavou. "Samozřejmě," vydal ze sebe nalomeným hlasem a věnoval drobný úsměv své sestře, která jej se zájmem pozorovala. "Nebo se aspoň pokusím…"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama