When the Snow Falls - 3. kapitola

24. prosince 2017 v 16:31 | Makkakonka |  When the Snow Falls

When the Snow Falls (HIIP 2)

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

Blonďatý mladík stál v ředitelně a sledoval, jak v krbu před ním mizí v zelených plamenech jeden z jeho otců společně s jeho sestrou. Poté, co mu ředitelka přislíbila, že se bradavičtí skřítkové postarají o sbalení jeho věcí a na její rozkaz je přemístí přímo k nim domů, rozhodli se konečně všichni odletaxovat domů. Potřebují ránu osudu překonat společně, semknout se dohromady.

Když se s hrstí plnou letaxového prášku otočil v krbu na ředitelku McGonagallovou, aby jí pokynul hlavou na rozloučenou, nemohl si nevšimnout lítosti a soucitu v jejím pohledu. Těsně před tím, než zmizel v plamenech i on, věnovala mu postarší žena drobný povzbudivý úsměv. Ten se vzápětí změnil na jejich obývací pokoj, v němž se Scorpius vynořil. Oklepal si z ramen několik sazí, jež se mu usadily na plášti, a neobvykle nejistým krokem vystoupil z krbové předložky na parketovou podlahu.

"Dobře, princezno, ale pak si půjdeš hrát nahoru, ano?" uslyšel Harryho hlas, jak podle oslovení promlouvá k Elizabeth. Zběžně tikl pohledem po prázdném obýváku, kde jeho pozornosti neušla krabice papírových kapesníčků na stolku před pohovkou, která tam jindy rozhodně nebývala. Jeho výraz drobně sklesl, než se rozešel do kuchyně, odkud svého otce slyšel.

Opřel se rám dveří a sledoval, jak se Harry s pomocí od Beth snaží připravit její oblíbený nápoj. "Zase kakao?" uchechtl se, ale jeho hlasu chybělo pravé pobavení.

Jeho otec u kuchyňské linky pohodil rameny. "Pořád a stále. Nic jiného nechce, viď, Eli?" obrátil se s úsměvem na dívku. Ona možná nepoznala, kolik falše a přemáhání se v něm ukrývá, ale Scorpius vše viděl. Harrymu nebylo do smíchu a jeho oči vypadaly nadmíru unaveně. Kvůli své dceři se však snažil a Scorpius k němu v tu chvíli pocítil hluboký obdiv.

"Kakao je nejlepší!" zazubila se hnědovlasá holčička, načež ji Harry otcovsky pohladil po vlasech. "Samozřejmě," potvrdil pobaveně její slova. "Podáš si lžičku ze šuplíku?" mrkl na ni a Elizabeth spokojeně doskákala k příslušné skříňce, odkud vytáhla potřebný kus nádobí. Harry jí nastavil hrníček s hotovým nápojem a nechal ji, ať vloží lžičku dovnitř. Sám jí poté zamíchal tekutinu vevnitř.

"Tak pojď, pomůžu ti s tím nahoru do pokojíčku, ano?" nestavil dívce ruku, zatímco v té druhé pevněji sevřel ucho hrníčku. Beth se na něj uculila a s radostí přijala nabízenou dlaň. Scorpius se automaticky odklonil od rámu dveří a přešel dovnitř do místnosti, aby je nechal projít ke schodišti vedoucího do dalšího patra domu.

"Sundáš mi potom z poličky tu knížku s pohádkou o Merlinovi?" slyšel mladík Elizabethin hlas ze schodiště a nemohl se neusmát nad menším zašišláním, s nímž dívka vyslovila kouzelníkovo jméno. Písmenko r stále nebylo její parketou. Harryho dozajista kladnou odpověď už před jeho sluchem skryly zdi domu.

S menším povzdychem přešel k jedné z židlí v kuchyni a usadil se na ni. Měl nutkání vydat se do domu hledat Draca, ale nakonec uznal, že bude lepší, když počká, až se jeho druhý otec vrátí z Bethina pokoje a zeptá se ho. Bude rychlejším přísunem informací, než nějaké bloumání po domě. Kdo ví, třeba tu Draco ani není a někde něco zařizuje.

Nemusel čekat dlouho a po unaveném sejití schodů se Harry opět vynořil v kuchyni. Odsunul si židli hned vedle Scorpiuse a se znaveným poloúsměvem se na ni svalil sledován blonďákovýma očima. Teď, když se v jeho blízkosti nenacházela Beth, a on se tak nesnažil přetvařovat, vypadal více strhaně, než doposud. Jako by v noci vůbec nespal a přes den se ani na chvíli nezastavil.

"Kde je táta?" váhavě se optal mladík tišším hlasem, než měl v plánu.

"V ložnici, spí," vydechl Harry ztěžka. "Než jsem šel do Bradavic, usnul v obýváku na gauči, tak jsem ho odnesl nahoru," dodal a Scorpius v odpověď na jeho slova krátce pokýval hlavou.

Atmosféru mezi oběma muži na chvíli okupovalo tíživé ticho, než jej svými slovy Scorpius přerušil. "Jak, jak se to stalo?" napnutý na židli se blonďatý mladík díval do tváře svého otce a čekal na odpověď. Nevěděl, jestli se jí má bát, nebo zdali jej čeká některá z rutinních, a tudíž přijatelnějších variant. Jakmile však uviděl Harryho ztvrdnuté rysy ve tváři, začalo mu docházet, že pravda nebude úplně příjemná.

"Předevčírem Dracovi přišel dopis od Munga, že Luciuse hospitalizovali po zásahu neznámé kletby. Okamžitě se sebral a šel za ním," hořce se ušklíbl Harry nad veškerou marností, která celou záležitost provázela. "Lékouzelníci prý zahájili okamžitou léčbu, a tak když tam Draco přišel, vypadal prý Lucius relativně v pořádku. Všichni jsme si mysleli, že to nakonec nic vážného nebude, že se zase rychle uzdraví a bude v pohodě," pohodil Harry zmoženě rameny. "Jenže včera přišel další dopis. Přes noc se jeho stav rapidně zhoršil a… už mu prý nešlo pomoct."

Soucitně svého syna sledoval. "Draca to hodně vzalo. Jak jinak. Lucius pro něj hodně znamenal. Když společně přišli o Narcissu, stmelilo je to, a potom když ses narodil ty, povýšilo to jejich vztah na další level. Však jsi sám viděl, jak moc na něm Draco lpěl. Lucius byl zkrátka neodmyslitelná součást naší rodiny.

Jenže je to všechno horší o tom, jakým způsobem zemřel. Ta kletba… podobným způsobem přišla o život i vaše babička a Draco má teď strach, že se minulost vrátí. I já ho mám…" přiznal Harry tiše a pokroutil hlavou. "Ale doufám, opravdu doufám, že se nic takového nestane."

"Chceš říct… myslíš si, že je tu nějaká souvislost? Mezi smrtí babičky Cissy a smrtí Luciuse? Vždyť je mezi tím rozdíl větší než sedmnáct let! Jak by to mohlo souviset?!" nechápavě na něj Scorpius zíral.

"Scorpe, uklidni se, prosím. Já to nevím, třeba je to jen náhoda, ale nesmíme nic zanedbat, chápeš? Dal jsem tu věc na prošetření svému týmu bystrozorů. Kdyby mě teď Draco nepotřeboval, dělám na tom s nimi," přesvědčivě se na svého syna zahleděl.

"Fajn, dobře, já jen… co by pro nás znamenalo, kdyby… kdyby…" nedořekl a raději pevně semkl rty k sobě. Musí být pozitivní, věřit, že žádná souvislost není.

"Pak bychom byli všichni v nebezpečí. A především Draco," vytušil Harry konec otázky a zodpověděl ji i přesto, jak moc se mu jeho slova nelíbila a příčila. Musí jen doufat, že se jeho kolegům z práce podaří útočníka, jenž má Luciusovu smrt na svědomí, chytit co nejdříve a dostat z něj všechny potřebné informace včetně důvodu, který jej k mrštění kletby vedl. Potom teprve bude moct klidně spát. Oni všichni…

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | 28. prosince 2017 v 22:27 | Reagovat

Další skvělá povídka..super

2 Makkakonka Makkakonka | 28. prosince 2017 v 22:37 | Reagovat

[1]: Děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama