Potion Secret - 26. kapitola

24. března 2018 v 14:25 | Makkakonka |  Potion Secret

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka, PisálekMaty


***


Draco seděl na gauči v Harryho obývacím pokoji a nepřítomně se rukou přehraboval ve Snížkově srsti. Bílý kocour mu pokojně ležel u stehna a nechával se při svém podřimování hladit. Jeho tiché vrnění doprovázelo Harryho hlas, který na blonďáka promlouval od kuchyňské linky, kde pro ně oba připravoval čaj. Draco však jen stěží vnímal, jaká slova z bystrozorových úst vychází. I přes tíživý pocit viny přestal Harryho vypravování jakési vtipné historky poslouchat hned na začátku. S pohledem zabodnutým na Snížkovu hlavu nechával své zmatené myšlenky, aby zcela okupovaly jeho mysl a stahovaly na sebe veškerou jeho pozornost.


Měl-li být upřímný, dopis, který dnes obdržel, ihned srazil jeho náladu pod bod mrazu. Jeho sdělení bylo prosté a jednoduché, přesto mu však činilo obtíže vstřebat jeho obsah. Jako by se nedokázal rozhodnout, zdali má být za zprávu rád, či ne. Vždy, když mu do života zasáhl jeho otec, přinášelo to sebou jen samé problémy. Co má čekat teď? Lucius byl připuštěn k soudnímu přelíčení, které mu může umožnit i návrat z Azkabanu domů, stačí jen, aby se o jeho obhajobu postaral člověk s prvotřídním talentem ostatní přesvědčit o pravdě, a několik přesvědčivých výpovědí svědků.


Nejspíš by se měl radovat, že bude mít otce zpátky, ale Draco to zkrátka nějak nedokázal. Jakákoliv vzpomínka spojená s Luciusem pokaždé vyústila v nepříjemný pocit zklamání, mnohdy doplněného o znechucení až nevraživost. I když jako malý svého otce naprosto zbožňoval a snažil se být ve všem jako on, později moudře prozřel a naopak se toho muže pokoušel vytěsnit ze svého života, jak jen nejvíce to šlo. Přestali spolu vycházet, při čemž jsou z nejhlavnější příčin byla také změna stran, ke které se Draco uchýlil ke konci války.


Lucius jeho počínání považoval za zradu - jak také jinak, když to byl právě on, kdo se zasloužil o Dracův nástup ke smrtijedům. Vrcholem všeho byla Dracova pomoc Harrymu v závěrečné bitvě. Otcovu nelibost pocítil ještě předtím, než je oba zatkli za smrtijedství. I při soudním procesu, kde byla celá jejich rodina souzena současně, se k němu Lucius choval, jako by žádného syna ani neměl. A Draco se mohl jen domnívat, jak moc s jeho otcem musel zacvičit i následný rozsudek, který rozhodl, že je jediný vinný Malfoy je právě Lucius.


Když pak Lucius vymizel z blonďákova života, pochopil Draco, že je to pro něj jen a jen dobře. Tedy myslel si to, dokud díky svému otci nepřišel i o matku, která po veškerém odsouzení, jež se na jejich rodinu sneslo, vzdala všechny své snahy a odjela na své panství do Francie. Draca tu zanechala, samotného a zcela bez podpory, kterou potřeboval, když se stavěl na vlastní nohy ve společnosti, jež jej odsuzovala i za přečiny, s nimiž neměl on sám nic do činění. Házeli jej do jednoho pytle s Luciusem a vůbec smrtijedy celkově, přestože byl povahově zcela jiný. Mrzelo jej, když s ním matka zpřetrhala veškerý kontakt. Naposledy ji viděl v den, kdy mu oznámila, že odjíždí.


Lucius pro Draca představoval člověka, kterého může vinit za veškeré své trápení. Nepochyboval o tom, že bez něj by byl jeho život mnohem jednodušší a bezproblémovější. Proto bylo nemyslitelné, aby se radoval z představy, že jeho otce propustí na svobodu. Ano, pravdou bylo, že samotné znovuobnovení procesu pro Luciuse neznamenalo stoprocentní jistotu, ale Draco svého otce přeci jen znal. Věděl, že si nenechá ujít jedinou příležitost, aby se do vězení nemusel vrátit; zařídí si to, o tom mladý blonďák nepochyboval.


Jenže co teď má dělat? Vždyť jej ministerstvo dokonce vyzvalo k tomu, aby se na soudní proces dostavil a pronesl svou výpověď! Co jim tam asi tak poví? Přese všechno, čím se vůči němu Lucius provinil, je to přeci jeho otec! Nemůže jej potopit a nechat znovu odsoudit, není-li pravda? I v případě, že by se přelíčení rozhodl nezúčastnit, by se nevyhnul dotěrným výčitkám svědomí. Absolutně netušil, jak se k celé záležitosti stavět. Samotné vědomí, že se případ jeho otce znovu otevřel, jej činilo rozmrzelým.


Harryho přítomnost v místnosti znovu zaznamenal až tehdy, když se jej na paži dotkla hřejivá dlaň. Překvapeně zamrkal na dva hrníčky, které nyní stály před ním na nízkém stolečku, a až poté teprve zvedl zrak k černovlasému, jenž seděl vedle něj na sedačce a se starostmi se na něj díval. Draco ani netušil, kdy se k němu stihl posadit a už vůbec neměl ponětí o tom, co se dělo od chvíle, co jim Harry odešel uvařit čaj. No, snad nepřišel o nic důležitého.


"Děje se něco?" vytušil bystrozor, že od té doby dopoledne, kdy s Dracem mluvil naposledy v laboratoři, se něco muselo stát. Blonďák na něho celou dobu, co se usadil ke Snížkovi, nepromluvil. Vypadal spíše jako duchem někde jinde.


Draco se na něj váhavě zadíval, než nakonec přikývl očima. "Jo…" dostal ze sebe těžce. Zatímco Harry vyčkával, až se rozmluví - a jestli vůbec, snažil si v hlavě dostatečně utřídit myšlenky, aby byl schopen černovlasému svůj problém rozumně objasnit. Nepochyboval o tom, že by se bystrozor o obnovení procesu dříve nebo později sám dozvěděl, a tak veškeré zatloukání ihned razantně zamítl. Navíc, bylo to sice těžké, ale sám uznával, že si o tom s někým potřebuje promluvit, a Harry se přímo nabízel - vzhledem k tomu, kým si nyní navzájem byli.


"Ráno… přišel mi dopis, od ministerstva," polkl ztěžka a nervózně tikl pohledem do Harryho obličeje, než jej raději zase odvrátil. Bylo mnohem snazší se svěřovat neurčitému bodu před sebou. "Jednalo se o mého otce. Budou znovu projednávat jeho případ a možná… ho pustí z vězení," pronesl bez emocí, načež se uchechtl a pohodil hlavou nad tou ironií osudu.

Harry se snažil na své tváři udržet neutrální výraz, i když moc nechápal, jak se něco takového mohlo stát. Za to, co Lucius prováděl, by měl v Azkabanu zůstat už do konce jeho mizerného života. Moc si ale nebyl jistý, jak na tuhle informaci reagovat před Dracem.


"Moc nadšeně nevypadáš," řekl proto jen opatrně.


"Taky nadšený nejsem, Harry!" frustrovaně vydechl blonďák. "Když už se pro něco takovýho rozhodli, tak proč mě do toho sakra musej zatahovat?!" švihem se předklonil a promnul si obličej v dlaních. Nakonec zůstal se svěšenou hlavou i rukama sedět v předklonu a naštvaně zíral před sebe.


Harry si povzdechl. "Protože seš rodina. Nepochybuji, že obdobný dopis dostala i tvoje matka. A potom taky si působil u Voldemorta, chtějí znát všechny podrobnosti, co má Lucius na svědomí. Tak to bohužel chodí. Jen nechápu, proč se takového privilegia dostalo zrovna tvému otci," přiznal své vlastní pochyby.


"To bych taky rád věděl," zamručel Draco rozmrzele a celý napjatý se znovu opřel o sedačku ve snaze se aspoň trochu uvolnit. "Už s ním nechci mít nic společného," pronesl poté tišeji. "Přestal být mým otcem už dávno. Bylo jen dobře, když zmizel z mého života."


Harry sám tohle soudit nemohl. Otce ani pořádně nepoznal a Sirius mu zmizel ze života také rychle. Místo reakce na Dracova slova se natáhl rukou kolem blonďákových ramen a přitiskl si ho jemně k sobě. "Zkus na to nemyslet, hm?" promnul dlaní jeho paži.


"To se snáz řekne, než dělá," povzdechl si Draco a nechal svou hlavu spočinout na Harryho rameni. "Celou tu dobu jsem se snažil na všechno zapomenout a teď je to najednou zase zpátky," přiznal a vzhlédl k bystrozorově tváři. Pohled mu ulpěl na zelené barvě Harryho očí.


"Jenže teď je to zpátky s jedním větším rozdílem," pousmál se bystrozor. "Nebudeš na to sám," odhrnul Dracovy vlasy z čela. Poté se tajemně usmál. "A víš co? Mám tady něco, co ti určitě zlepší náladu."


Blonďákovu tvář ozdobilo drobné pousmání. "Myslíš?" pronesl pochybovačně, ale zároveň s jakousi nadějí na to, že by Harryho plán opravdu zafungoval.


"Myslím, že jo," pronesl s malým úsměvem, načež vstal a vytáhl sebou za ruku i Draca. Dovedl ho až k pultu v kuchyni, kde ho nechal posadit se na barovou stoličku a sám vytáhl z ledničky kulatý čokoládový dort už z části nakrojený. "Když odmítneš, asi se mě to docela dotkne," lehce se zasmál, aby donutil Draca neodmítnout. Nevěděl, jaký má blonďák vztah k sladkému.


"Dort?" zasmál se tiše Draco. "Nevěděl jsem, že jde něco takového odmítnout," uculil se s pohledem upřeným na to sladké pokušení, které mu bylo nabízeno.


"Tak to je dobře," zasmál se i Harry, načež opatrně s rukou stále v ortéze kousek ukrojil a na talířku přisunul i se lžičkou před Draca. Poté se zvědavě opřel předloktím o pult a čekal na verdikt svého výtvoru.


"Je výbornej," pronesl blonďák spokojeně, když si do úst vložil první sousto. "Tvůj vlastní?"


"Hm," zamručel bystrozor spokojeně. Poté se tiše zasmál, načež obešel pult a stoupl si vedle blonďáka na stoličce. Když k němu Draco natočil tvář, s úsměvem se natáhl a palcem setřel kousek čokolády z koutku jeho úst.


Blonďákův pohled díky Harryho gestu zněžněl. "Nevěděl jsem, že umíš píct," nadhodil a s jakýmsi okouzlením sledoval, jak bystrozor čokoládu ze svého palce slízl.


"Zkouším všechno. Když jsem na nemocenské, mám spousty volného času," pokrčil lehce rameny.


"Možná bys mohl péct častěji," usmál se Draco, jakmile spolkl sousto, které měl v ústech. "Jde ti to," pochválil Harryho.


"No to nevím. Leda bys mi s tím pomáhal," cukl Harry koutkem vzhůru, načež sledoval, jak v Dracovi mizí kousek dortu.


"Zkusit to můžeme, ale úspěch nezaručuju," zasmál se blonďák. "Lektvary jsou jedna věc, ale vaření druhá," oznámil Harrymu pobaveně a požitkářsky olízl čokoládu z dortu, která ulpěla na lžičce.


Bystrozor se prudce kousl do rtu a odvrátil pohled. "Ještě jednou tu lžičku takhle olízneš a asi se neudržím…" zamumlal s hlubokým nádechem. Blonďák byl až moc velké pokušení.


Draco překvapeně zamrkal. Když mu došel význam Harryho slov, drobně se uculil a se rtem uvězněným mezi zuby sklopil zrak na dort. Kdyby nebyl Malfoy, možná by se díky bystrozorovým slovům i začervenal. "Budu si dávat pozor, ale i přesto… políbit bys mě mohl," v očekávání k Harrymu vzhlédl a jeho uculení se změnilo v jemný a hravý úsměv.


"Provokuješ," široce se usmál Harry. "Nechci na tebe tlačit." Ještě si moc živě pamatoval událost, která to celé odstartovala.


Hravost z Dracova výrazu vymizela a nahradila ji vděčnost. "Obyčejným polibkem ale nic nezkazíš," pronesl tiše s nevinným pousmáním.


Harry mu pousmání vrátil, načež se více k Dracovi naklonil. "A kdo zaručí, že se udržím dneska jen u jednoho polibku?"


Blonďák nad ním zatřepal hlavou. "To nevím," znovu se uculil.


"Jak chceš," zašeptal, načež k sobě blonďáka natočil čelem a přitiskl své rty na ty jeho. Potěšeně zamručel nad sladkou chutí, která se k němu dostala skrz jejich spojení a rukama sevřel Dracův pas.


Ruka druhého muže zabloudila k Harryho tváři, odkud se přesunula do jeho havraních vlasů. Draco do polibku spokojeně vydechl a nechával bystrozora, aby z něj svými rty sejmul i poslední zbytky napětí, které v něm zanechala ranní zpráva o Luciusovi. Přestože byl Harryho čokoládový dort dobrým způsobem, jak si zlepšit náladu, jeho rty byly ještě lepší.


"Dobře chutnáš," zašeptal s úsměvem mezi několika polibky bystrozor, kdy každý další byl víc a víc odvážnější. I pohyby začaly být jistější u obou mužů. Harry se nakonec přiblížil ještě víc, až se k sobě tiskli tělo na tělo, blonďák stále sedící na barové stoličce.


"To ten tvůj dort," zasmál se Draco tiše do bystrozorových rtů.


"Nemyslím, že to je jenom tím," opáčil se smíchem Harry a rukou opatrně zabrouzdal pod Dracovo tričko.


Blonďák se díky tomu nepatrně zachvěl. Od místa, kde se jej dotkly Harryho prsty na holé kůži, se mu tělem začal šířit příjemný hřejivý pocit.


Bystrozor zariskoval a svými rty se přesunul na druhého muže šíji, kterou začal jemně laskat.


"Harry…" vydechl Draco jeho jméno a v ruce pevněji stiskl bystrozorovy černé vlasy, zatímco tou druhou sevřel jeho tričko, aby si mohl svého přítele přidržovat blízko sebe. Hlavu automaticky naklonil na stranu, aby měl bývalý Nebelvír více prostoru. Jakkoliv byl Harryho výpad nečekaný, líbil se mu. Laskání, jež mu jeho rty dopřávaly, odvádělo zlé myšlenky pryč a blonďák sám cítil, jak se díky černovlasému maximálně uvolňuje.


Harry přidal ke svému laskání rty i jazyk a poté některá místa stiskl mezi zuby. Dlaněmi přitom hladil Dracovu páteř, bříšky prstů nahmatávajíc jednotlivé obratle.


Bývalý Zmijozel se v jeho náruči chvěl a z úst mu vycházelo tiché vzdychání. Pustil ze svého sevření bystrozorovo tričko a dlaní začal přejíždět po jeho povrchu, skrze nějž mohl cítit pevné a vypracované tělo.


Bystrozor se nakonec ale s posledním polaskáním a štípnutím zuby odtáhl. Neodpustil si však ještě polibek do koutku Dracových rtů, než o krok odstoupil úplně. "Dej si ještě ten dort. Já zatím dojdu nahoru vybrat nějaký ten film, ať ho stihneme celý," usmál se spokojeně, načež zmizel za rohem celý rozzářený.

"Dobře," přitakal Draco s úsměvem, i když už jej Harry nemohl slyšet. V očích se mu zračily radost s potěšením, když sledoval bystrozorova záda, jak mu mizí z dohledu. Rukou se bezděky dotkl místa na šíji, kde ještě před chvílí cítil Harryho rty, než se celý spokojený otočil nazpátek k dortu a s chutí se pustil do jeho dojídání. Byl rád, že Harryho má, a také jen díky němu už si po celý zbytek večera ani jednou nevzpomenul na svého otce.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama