Potion Secret - 28. kapitola

24. března 2018 v 14:31 | Makkakonka |  Potion Secret

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka, PisálekMaty


***

Černovlasý muž s trhnutím odvrátil zrak od televize, kde zrovna sledoval nějakou kriminálku, když se domem rozlehl zvuk zvonku. Zvykl si, že nic jiného v ní večer ani nedávají, pokud nechtěl koukat na romantické filmy, z kterých byla celá nadšená akorát Hermiona. A dnes u sebe neměl ani Draca, protože si blonďák potřeboval něco zařídit a bohužel to bylo na dýl. I přesto by se ale nezlobil, pokud by takhle večer dorazil. Minulý večer u televize si s ním užil na maximum, i když ho jen objímal kolem ramen a sem tam políbil do vlasů. Stačila mu jeho přítomnost, aby byl spokojený.


Když se zvonek ozval po druhé, nešlo jen o krátké zabzučení, jak tomu bylo poprvé. Spíše to vypadalo, jako by se někdo o přístroj opřel a zoufale se dožadoval otevření dveří.


Harry si povzdychl. "Už jdu," zavolal, i když pochyboval, že přes rachot zvonku bylo slyšet. Jen doufal, že nejde o někoho z práce - neměl na ně vůbec náladu.


S rezignací vzal za kliku a jen v teplákách a domácím tričku otevřel hlavní dveře. Hned na to překvapeně zamrkal hledíc na třesoucího se blonďáka s tváří zalitou slzami.


"Bene? Stalo se něco?"


"Všechno jsem podělal, Harry," vzlykl blonďák a hřbetem roztřesené ruky si otřel z tváře slzy.


"Co si podělal?" nechápal bystrozor. Záhy se ale rozhlédl po ulici, načež zlomeného blonďáka vzal s tichým pojď za paži a vtáhl ho dovnitř domu, aby zvědavé sousedce odnaproti nedělal druhé divadlo. Byla to drbna první třídy.


Uvnitř usadil Bena na pohovku a rychlým natažením ruky k sobě beze slov přivolal krabičku s kapesníčky. "Na," hlesl tiše a vtiskl ji do menšího muže dlaní. "Tak co se stalo?" zeptal se poté tiše a naprosto automaticky zandal Benovi dlouhý pramen vlasů za ucho.


"Andy, on… požádal mě o ruku, Harry, ale já…" zoufale zakroutil hlavou. "Nebyl jsem na nic takového připravený! Nikdy jsme spolu o ničem podobném nemluvili a já… asi jsem trochu zpanikařil!" neudržel v sobě další vzlyk. Z krabičky škubnutím vydělal jeden z kapesníčků a otřel si jím oči.


"Vůbec jsem nevěděl, co mu mám odpovědět…" hlesl zničeně.


Bystrozor se zarazil, když mu plně došla Benova slova a jejich význam, co mu vůbec blonďák říká. "Počkej… Beny, on tě požádal o ruku a ty… jsi mu nic neřekl a utekl si?" potřásl hlavou.


"Tak nějak," zaúpěl blonďák provinile. "Řekl jsem mu, že potřebuju víc času," zatřepal hlavou, až mu několik světlých pramenů vlasů spadlo do obličeje. "Vím, že to byla blbost, Harry, ale on mě tak zaskočil, že jsem vůbec nevěděl, co mám dělat," rozbrečel se Ben nanovo.


"Beny," zasmál se jemně bystrozor a vtáhl si ubrečeného blonďáka do náruče, kde ho pevně sevřel. "Ty seš takový pako. Když už si mu řekl, že potřebuješ víc času, tak si neměl utíkat, víš, jak ho to muselo ranit? Ten chlap tě miluje víc než sebe a poznám to i já, i když jsem ho viděl jen asi třikrát! A ty? Blázínku, seš v tom až po uši, tak nad čím tak přemýšlíš? Lepšího chlapa nenajdeš!" usmíval se široce Harry.


"Přišlo mi to strašně brzo na to, jak dlouho se známe," popotáhl blonďák zničeně. "Andy mi tohle nikdy neodpustí," zavzlykal.


"Neříkám, že to není brzy, ale pokud ho miluješ a seš s ním spokojený… Beny, bydlíte spolu, to už o něčem vypovídá přece," pohladil Harry Benova záda. "Myslím, že se bojíš zbytečně."


Blonďák se nechával objímat a postupně vstřebával Harryho slova. Čím více jich slyšel, tím mu stále více a více docházelo, jakou blbost udělal, když od Andyho utekl. Zmatení, které pociťoval, se postupně měnilo v pouhý pocit provinění vůči Andymu. Vždyť Harry měl pravdu! Nikoho lepšího už by nenašel.


"Co mám dělat, Harry?" hlesl téměř bez emocí. "Ublížil jsem mu…" zajíkl se a otřel si i poslední slzy z tváří, než se natáhl po dalším kapesníku.


"To se ptáš toho pravého," pousmál se černovlasý. "Jako první se ty musíš uklidnit, srovnat si to v hlavě. A potom… By ses měl vrátit domů, omluvit se, vysvětlit to a pokud ta otázka bude stále aktuální, tak říct ano. Tak bych to vyřešil asi já. Odpustí ti, to vím jistě."


Ben na bystrozora vrhl pochybovačný pohled, ale nakonec přeci jen poraženecky pokýval hlavou. Harry… měl pravdu. Přesně tohle musí udělat.


***


Když se Ben o něco později přemisťoval z Harryho domu zpátky k sobě, byl jako na trní. S bystrozorovou pomocí si uvědomil jednu důležitou věc, kterou by nyní rád sdělil Andrewovi spolu s hromadou upřímných omluv. Miloval ho a byl hlupák, když předtím utekl, teď už to věděl. Celý napjatý vystupoval schody do příslušného patra a modlil se, aby Andyho doma našel. Co když se sebral a někam odešel?


Bál se toho, jak bude Andrew reagovat, až jej znovu uvidí - pokud tedy vůbec. Určitě musí být zklamaný a dost možná i pořádně naštvaný. Co když teď lituje toho, že se Bena vlastně zeptal? Co když si díky jeho reakci uvědomil, že to byl chybný krok a je rád, že se jeho rozhodnutí setkalo s odmítnutím? Ne, to se přeci nemůže stát, že ano? Mluvíme tu o Andym…


Ben by lhal, kdyby tvrdil, že z něj nebyl jeden velký uzlík nervů, jemuž se v hlavě mihotají jen ty nejhorší scénáře. Nejhorší na tom byl ten pocit viny, který jej tížil jako hromada kamení. Pokud se to mezi ním a Andym všechno pokazí, bude se z toho moci právem obviňovat jen a jen on sám.


Ruka se mu třásla, když si odemykal hlavní dveře. Dech se mu zadrhával v hrdle a nervozita rozechvívala jeho tělo. Dlaně se mu začínaly potit, když si sundával bundu a umisťoval ji na patřičný věšák. Jakmile se pak s hlubokým nádechem odvážil otevřít dveře z chodby vedoucí dále do bytu, cítil, že se mu nohy mění v rosolovité želé, na němž se jen s obtížemi mohl pohybovat kupředu.


Jeho prsty nahmataly vypínač na stěně a rozsvítily, takže se místnost ponořená do tmy zalila umělým světlem. Když si jeho oči všimly známé čupřiny hnědých vlasů opírajících se o horní okraj sedačky před televizí, Benovo srdce se divoce rozbušilo. "A-Andy?" zkusil rozklepaným hlasem svého přítele oslovit a popošel o několik kroků blíže ke gauči, nervózně čekajíc, zdali se na něj Andrew aspoň podívá.


"Hm?" ozval se muž, zatímco dál hleděl ven z okna do houstnoucí tmy. Byl raněný, ale zároveň připravený si vyslechnout vše, co má Ben na srdci. Sám si uvědomil, že jeho požadavek byl asi moc rychlý, ale nedokázal si pomoci. Miloval ho a chtěl s ním být nějakým způsobem svázán, ale… Asi si o tom měl první s Benem promluvit. I on nesl chybu.


"Promiň mi to, prosím," hlesl blonďák zlomeně. Na vratkých nohách obešel gauč a posadil na jeho druhý konec. "Mrzí mě, že jsem odešel, Andy… ale potřeboval jsem si to nechat projít hlavou," trýznivě se zadíval do brunetova obličeje a silou vůle se snažil přimět jeho oči, aby se odtrhly od černé scenérie venku a podívaly se místo toho na něj.


Andrew se navzdory všemu pousmál. "Vždyť já vím," hlesl tiše a sklopil pohled ke svým rukám v klíně. "Neměl jsem právo na tebe tak tlačit. Omlouvám se…"


"O tom to není, Andy, jen…," pokroutil Benny hlavou. "Zaskočil jsi mě. Nikdy jsme se spolu o ničem podobném nebavili, a tak zatímco ty jsi o tom přemýšlel, já… přišlo mi, že jsme spolu strašně krátce na to, abych něco takového zvažoval."


"Já vím, omlouvám se, myslel jsem jen na sebe a tebe se do toho snažil jen natlačit. Nedal jsem ti čas, chápu to. Já... Pokud by to šlo, mohli bychom žít jako předtím? Prosím… já… nechci tě ztratit, Bene…" zvedl Andrew pohled k blonďákovi.


"Taky tě nechci ztratit, Andy," chytil Ben svého přítele za ruku a pohladil její hřbet. "Jenže víš, já, Andy, já," lehce se zakoktal, když nevěděl, jak se přeptat na to, co jej zajímalo ze všeho nejvíc. Nervózně si zasunul jeden pramen blonďatých vlasů za ucho a nejistě se na Andrewa pousmál. "Zatímco jsem byl pryč, tak… jsem se rozhodl, takže jestli ta nabídka stále platí… tak bych chtěl, chtěl bych, no… říct ano," konečně ze sebe dostal, co měl na srdci, a uvěznil svůj spodní ret mezi zuby, když svůj pohled spojil s tím Andyho.


Ten na něho jen mlčky nechápavě hleděl, než se jeho pohled jako by rozzářil. "Myslíš… Myslíš to vážně?"


Blonďák stále se skousnutým rtem přikývl. "Naprosto," zasmál se tiše.


Andrew se široce usmál. "To si piš, že ta nabídka stále platí! Pojď ke mně," natáhl ruce, aby si k sobe blonďáka prudce přitiskl a zabořil nos do jeho dlouhých vlasů. "Miluju tě, tak moc tě miluju," šeptal stále dokola naprosto šťastný.


Ben se od něj lehce odtáhl, aby se mu mohl zadívat přímo do očí. "Taky tě moc miluju, Andy. Omlouvám se, že jsem se nedokázal rozhodnout hned," provinile se pousmál.


"Teď už je to jedno," pohladil starší Benovu tvář s něžným úsměvem. Poté sebou ale lehce trhnul a trošku se nadzvedl. "Málem bych zapomněl," zašeptal, načež otevřel již po druhé dnes malou krabičku s prstenem. Kroužek z ní opatrně vydělal a jemně ho navlékl na Benův prsteníček levé ruky. Prsten se díky magii ihned přizpůsobil Benově velikosti. "Padne ti jako ulitý."


"Je nádherný," vydechl okouzleně blonďák. "Děkuju," uculil se na Andyho zamilovaně a naklonil se, aby mohl zelenookého bruneta políbit.


"Jsem rád, že se ti líbí," zapletl Andrew prsty do Benových vlasů a sám si ho přitáhl co nejblíže k sobě, aby si mohl nárokovat jeho rty.


Blonďák se do polibku šťastně usmál. Nechával Andyho vychutnávat si jeho rty, a když na nich ucítil brunetův jazyk, svolně je pootevřel a pustil svého snoubence dovnitř. Sám si při tom přelezl na jeho klín, odkud si přitáhl Andrewovu hlavu co nejblíže ke své. Jedna jeho ruka spočívala v jeho kaštanově hnědých vlasech, zatímco ta druhá palcem hladila jeho tvář.


"Chutnáš po čokoládě," zamumlal starší do sladkých rtů menšího, načež si ho za bedra přitáhl blíže na svůj vlastní klín. Následně dlaněmi pohladil celá Benova záda pod látkou oblečení a nepřestával žasnout, jak jemná partnerova pokožka je.


"A ty po malinách," zasmál se tiše Ben do jeho rtů a otřel se svým nosem o ten jeho. Když se Andyho prsty na jeho holé pokožce dotkly obzvláště citlivého místa, celý se zachvěl a slastně vydechl.


"Je pravda, že jsem si jich několik na nervy dal, když si odešel," zasmál se tiše Andrew. Poté odhrnul z jedné strany krku Benovy vlasy, aby odhalenému místu věnoval několik vlhkých polibků, přičemž si blonďáka za týl držel při sobě, aby mu neutekl. Druhou rukou pro změnu opustil Benova holá záda a přesunul dlaň na jeho perfektní zadek v těsných džínách, který pohladil a následně stiskl.


Blonďák se jeho gestu uchechtl, ale zcela spokojeně Andyho ruku nechal tam, kde byla. Svými rty se pak přesunul na brunetovu čelist a začal zpracovávat jeho citlivé místečko. Nakonec se přesunul níže na samotný krk, kde Andymu vytvořil několik drobným znamínek. Odměnou mu bylo slastné vzdychání, které opouštělo ústa hnědovlasého muže.


"Chci tě," zasténal tiše Andrew a přitáhl si za temeno hlavy Benovy rty k těm svým. Boule v jeho vlastních kalhotách, která se tam pozvolna tvořila s každým nepatrným Benovým zavrtěním, byla teď jasně zřetelná. Byl až bolestně vzrušený a všechno to byla vina toho nádherného stvoření, které mu sedělo na klíně.


"A co ti brání si mě vzít?" laškovně se Ben usmál. "Jsem celý jen tvůj."


"Ložnice?" zachrčel vzrušeně Andrew.


"Jo," vydechl blonďák šťastně a vzápětí vyjekl, když se Andy začal stavět na nohy spolu s ním v náruči. S tichým smíchem si pevně obmotal nohy kolem brunetova pasu a rukama objal jeho krk.


"Měl bys napsat do práce tomu svému nadřízenému, že zítra do práce nedorazíš," uchechtl se tmavovlasý muž, načež se rozešel do jejich ložnice s velice pohodlnou postelí.


Blonďák se hlasitě rozesmál. "To počká do rána. Teď máme na práci něco mnohem lepšího," uculil se a nechal se Andym položit do měkkých peřin.

"To teda máme," zamručel spokojeně hnědovlasý, než se jal svlékat Bena ze všeho přebytečného oblečení, které pro jejich následující činnost rozhodně nebude potřebovat.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama